Pochybnosti neskončily, pochybnosti trvají. Po podrobnějším zkoumání vypracovaných „zpráv auditorů“ a dalších veřejně dostupných dokumentů okolo transakcí Andreje Babiše se svou firmou se objevují nové nesrovnalosti, jež si žádají vysvětlení.
Nejasný je především obchod s akciemi společnosti Profrost, kterou Babiš sám založil v roce 2007. Šlo o rozjíždějící se byznys s mraženými potravinami. V roce 2010 Babiš převedl Profrost do vlastní skupiny Agrofert.
Ve stejné době Profrost navyšoval jmění o dalších sto milionů korun a vydával nové akcie, na konci celé operace Agrofert ovládal čtyři pětiny této firmy. Zbylou pětinu získala firma Rapaces Group Babišovy klíčové manažerky Simony Sokolové.
A tady narážíme na rozpor. Zatímco Agrofert musel za 80 procent Profrostu svému majiteli zaplatit 527 milionů korun, Sokolové stačilo zaplatit za pětinu jen 20,4 milionu korun.
Porovnáme-li kupní ceny s ohledem na procentuální podíl v Profrostu, pak Sokolovou přišly akcie Profrostu sedmkrát levněji než Agrofert. A to musel Agrofert k udržení svého podílu ještě nasypat do Profrostu nových 80 milionů korun na navýšení jmění.
Zda transakce proběhla právě takto, se lze jen dohadovat - Babiš i Agrofert poskytli jen dílčí informace. Nejsou ochotni sdělit, komu, kdy a za jakou cenu Babiš prodával jaký počet akcií. Proces je proto třeba krůček po krůčku rekonstruovat na základě informací lidí z Agrofertu, z Babišova osobního prohlášení a z kusých dokumentů v obchodním rejstříku.
Média a komentátoři vycházející pouze z veřejně dostupných zdrojů proto tvrdí, že rozdíl mezi cenou pro Sokolovou a pro Agrofert mohl být i mnohonásobně větší. Jak upozorňuje například právník Aleš Rozehnal na serveru HlídacíPes.org, podíl, který Babiš prodával Agrofertu, mohl představovat jen 1,5 procenta Profrostu.
Tak či onak, Agrofert zaplatil za podíl v Profrostu víc, než na kolik by ho běžně ocenil trh. Pokud skutečně kupoval 80% podíl, bylo by to přibližně trojnásobně víc. Pokud šlo o variantu s 1,5% podílem, transakce by firmu ocenila na neuvěřitelných 34 miliard korun.
Celkově operace budí podezření, že z Agrofertu vytáhl Babiš zbytečně velký balík peněz. Nezdaněných, protože prodej akcií v této situaci dani nepodléhá. Za stejně velkou dividendu by musel zaplatit 15% daň, tedy 79 milionů korun. Proto mluví Babišovi oponenti jako Miroslav Kalousek o podezření z daňového úniku.
A stejně to vidí i Rozehnal. Pokud by se podle něj prokázalo, že je cena opravdu nadsazená, šlo by o simulované právní jednání. A to je trestné. „Není to nic nějak zvlášť kreativního, je to celkem známý postup. V tomto případě jde ale o velmi vysokou částku,“ říká k tomu právník Rozehnal.
Agrofert i Babiš odpovídají nekonkrétně
Ani ve čtvrtek nebyl Babiš ohledně obchodů s Agrofertem sdílnější. „Předmětem auditu (EY a PWC - pozn. red., více o nich zde) bylo prokázání, zda jsem měl dost peněz k nákupu dluhopisů. To jsem prokázal. V životě jsem nakoupil stovky firem, vše podle zákona. Už jsem řekl víc, než kterýkoliv politik přede mnou, nemám co dodávat,“ odmítl dotazy MF DNES.
Agrofert ve čtvrtek opakovaně nařčení z daňových machinací odmítl. „Nákup (Profrostu a dalších firem Agrofertem, pozn. red.) měl obchodní logiku. Začlenění firem do koncernu navazovalo na aktivity skupiny. Nákup splňoval všechny zákonné povinnosti,“ uvedl mluvčí Karel Hanzelka. „Jakékoli naše kroky jsou navíc pod stálým dohledem finančních úřadů a auditorských firem,“ dodal.
Babiš a ProfrostJak probíhaly obchody s akciemi mezi Babišem, Profrostem a Rapaces Group 2007
2010
2011
2012
2016
|
Faktem je, že Finanční správa obchody mezi spřízněnými subjekty v rámci jedné kapitálové skupiny hlídá - právě proto, aby nesloužily daňovým machinacím. Zda kontrolovala operace kolem Profrostu a dalších firem kolem Agrofertu, není jasné.
„Korunové dluhopisy byly již na přelomu let 2011 a 2012 podrobeny analýzám. Správce daně má dostatek nástrojů, kterými provádí daňovou kontrolu i v této oblasti. Jedná se zejména o kontrolu transakcí mezi spojenými osobami, oblast převodních cen a nízké kapitalizace,“ říká jen obecně mluvčí Finanční správy Petra Petlachová.
Sdílnější není Finanční správa ani přesto, že Babiš prohlásil, že ji zbaví ve svém případě mlčenlivosti. Zda to skutečně udělal - musel by jí dát písemný pokyn - opět není jasné.
Podle zdrojů přímo z berní správy se ale podobné obchody mezi spřízněnými subjekty kolem roku 2010 nekontrolovaly nijak systematicky. Kontroloři se jim celkově věnují hlavně v případě, když na ně narazí kvůli jiné nesrovnalosti.
„Takzvaným transferovým obchodům (obchodům mezi spřízněnými subjekty) se Finanční správa začala systematičtěji věnovat až po roce 2014 - po Babišově nástupu do úřadu,“ říká exšéf Finanční správy (dnes ve službách soukromého daňového poradce Apogeo) Jiří Žežulka.
Ten je navíc přesvědčen, že pokud berní úředníci operaci nezkontrolovali dřív, udělají to teď. „Z celého tématu se stalo politikum. Pokud má správce daně podezření, že došlo k nesprávnému postupu, jistě koná. Minimálně od vypuknutí této kauzy. Lidé, kteří tam sedí, skládali úřednický slib, nedokážu si představit, že by správní řízení nezahájili, pokud to už neudělali,“ řekl.
Neférové obchody mezi spřízněnými či spřátelenými subjekty postihují kromě berních úředníků i soudy. Nemusí jít jen o daňové machinace, ale také o záměrné poškození jedné z obchodujících stran.
Například majitel strojírenské skupiny Vítkovice Jan Světlík je zatím nepravomocně odsouzen za to, že Vítkovice v roce 2008 koupily od jeho obchodního partnera Martina Ulčáka prakticky bezcenné akcie firmy Spojené slévárny za zhruba čtvrt miliardy korun. Žalobu v tomto případě podával minoritní akcionář Vítkovic, který se obchodem cítil poškozen. Pokud byl koupí Profrostu podobně poškozen Agrofert, nemá se kdo ozvat, protože firma plně patřila Babišovi.
