V centru lze prodat také dražší kusy
Ten, kdo bude prodávat použité modely Versace či Hugo Boss v zastrčené ulici či na sídlišti, pohoří asi stejně jako obchodník nabízející seprané svetry za dvacet korun na rušné třídě velkoměsta. "Model světoznámé značky, byť zlevněný z deseti tisíc na tisíc korun, se na okraji města prodá jen stěží. U nás by zase nešly na odbyt svetry se žmolky, na nichž je na první pohled vidět, že už je někdo dlouho nosil. K nám chodí zákaznice - soudkyně, lékařky, úřednice z bank, které hledají pěkné halenky, šaty či sukně," říká Alena Kaderová ze second handu na pražském Karlově náměstí.
Podle ní je v centrech měst pryč éra "hrabáků" s kusy po dvacetikoruně. "I u nás v obchodě je znát, že mají lidi méně peněz. Musíme nabízet kvalitní zboží, navíc v hezkých prostorách srovnatelných s butiky, které prodávají nové oblečení," vysvětluje Kaderová.
Do vybavení obchodu zařízeném ve stylu prvorepublikových salonů investovali již osm set tisíc korun. Prodejní plochy v přízemí rozšířili během jednoho roku ještě o jedno patro. "Ne že bychom si na to vydělali, museli jsme si dokonce půjčit od rodičů, ale chceme se na trhu prosadit," dodává Kaderová.
V menších městech, vesnicích a na velkých sídlištích se obvykle lépe uplatní "levné" second handy, kde se jednotlivé kusy nabízejí do sta korun. "Obvykle se nám podaří vyprodat většinu sortimentu. Každý den věci třídíme, zlevňujeme. S tím, co už nejde prodat v obchodě, jezdíme po vesnicích a menších městech. Pronajmeme si například tělocvičnu či sál v kulturním domě a nabízíme věci třeba i za pět a deset korun," říká majitelka second handu z Kostelce nad Orlicí.
Kvalitní zboží je třeba dovézt
Kde vhodný sortiment vzít? Majitel second handu má dvě možnosti: může nakoupit v tuzemském velkoobchodu nebo si pro zboží dojet do zahraničí. Oba způsoby mají svá pro a proti.
"V domácích velkoobchodech se k podnikateli dostane většinou jen zboží druhé a horší kategorie," míní Alena Kaderová. Podle ní si všechny lepší, například značkové kusy velkoobchodník, který zboží dováží, předem vybere pro sebe. Výhodou nakupování ve velkoobchodech je naopak to, že majiteli malé prodejny odpadá starost s obstaráváním licence na dovoz obnošeného textilu, kterou vydává ministerstvo průmyslu a obchodu.
V tuzemských velkoobchodech se dnes to nejlepší zboží nabízí zhruba za dvě stě padesát korun za kilogram, cena klesá úměrně s kvalitou. Naopak méně pěkné oděvy lze sehnat i za dvacet až třicet korun za kilogram.
"Dovážíme si sami zboží přímo z Belgie, obvykle jednou měsíčně. V balících jsou většinou luxusní, značkové věci, často i nenošené," doplňuje Alena Kaderová. Ceny takových oděvů pak v maloobchodě začínají zhruba na úrovni sto korun.
K provozování second hnadu je zapotřebí:
- vhodný prostor, nejlépe v centru
- zhruba sto tisíc korun jako základní kapitál na vybavení a zásobu zboží
- živnostenské oprávnění na činnost nákup za účelem prodeje - k jeho získání stačí občanský průkaz, výpis z trestního rejstříku a tisícikorunový poplatek
- pro přímý dovoz textilu ze zahraničí je třeba získat licenci od ministerstva průmyslu a obchodu
Dovoz obnošených šatů vyžaduje licenci
Majitel second handu, který se nespokojí s nabídkou tuzemských velkoobchodů a chce si použité šatstvo v zahraničí vybírat sám, potřebuje licenci na dovoz obnošeného textilu. Musí o ni požádat ministerstvo průmyslu a obchodu. Od 1. ledna budou licence udělovány pouze na šest měsíců, dosud to bylo na jeden rok. Po vypršení lhůty je třeba požádat znovu.
V případě dovozu druhově vytříděného textilu, který je "vybaven" dokladem o původu a osvědčením o provedené dezinfekci, se podle Zdeňka Průchy z ministerstva průmyslu a obchodu uděluje licence téměř automaticky. "Pokud splní žadatel podmínky příslušné vyhlášky, povolení dostane. Ani do budoucna se nepočítá s omezováním dovozů tohoto zboží," říká Průcha. Přísněji se posuzují žádosti na dovoz netříděného textilu. "V tomto případě se k udělení licence vyjadřuje ministerstvo životního prostředí. To může například kontrolovat, zda má podnikatel vhodnou ekologickou prádelnu, kde by takové oděvy čistil," dodává Zdeněk Průcha.
Na žádosti o licenci je třeba mimo jiné uvést předpokládané množství dováženého zboží. Odpověď podnikatel dostane do třiceti dnů. Za udělení licence zaplatí pět set korun.
