Významnou ztrátu pro české chmelaře představuje ukončení možnosti čerpání dotace na investice, tedy na obnovu rostlin a výstavbu chmelnic. "V Evropské unii se totiž nevyplácí," řekl tajemník Svazu pěstitelů chmele ČR Zdeněk Rosa.
Jedinou šancí, jak si vydělat na investice, je podle pěstitelů zvýšení výkupní ceny za tunu usušeného chmele o 15.000 až 20.000 korun. V současné době se pohybuje na úrovni 135.000 korun.
"Od roku 1995, který je nazýván krizí chmelařství, však cena výrazně propadla. Je to ožehavý problém. Při rostoucích nákladech a cenách vstupů stačí tržby sotva na vlastní provoz. Nové chmelnice a techniku už není z čeho pořídit," uvedl Čestmír Hess z firmy Chmel Podlesí, která obhospodařuje 115 hektarů chmelnic na Žatecku.
S tím souhlasí i František Ritter z podniku PP Servis, jenž je s 380 hektary chmelnic největším pěstitelem této plodiny v Evropě. "Na evropský zemědělský trh vstupujeme s velkým handicapem. Dostaneme jen 25 procent objemu dotací, na něž mají nárok zemědělci v členských zemích EU. I když stát slíbil dorovnat tento propastný rozdíl až na úroveň 55 procent, nejspíš to bude jen 48 procent," uvedl. Projeví se to malou konkurenceschopností, navíc je třeba počítat se zvýšenými náklady v oblasti mezd i vstupů.
Na druhou stranu se však k problémům staví čelem. "Nám už ale nemůže být hůř, nám už může být jen lépe. Pokud bychom měli srovnatelné podmínky, určitě bychom to zemědělcům ze západní Evropy natřeli. Sedlačit totiž umíme," dodal.
ČR bude po vstupu do EU plochou chmelnic okolo 6000 hektarů druhým největším pěstitelem chmele v unii. Nejvíce chmelnic, asi 17.500 hektarů, má Německo.
Chmel se však z výsluní českého pěstitelství na začátku devadesátých let, kdy "zelené zlato" drželo nad vodou i ostatní obory zemědělské činnosti, propadá rychle ke dnu. Objem celkových ploch osázených chmelem se snížil za posledních deset let téměř o polovinu. Chmelaře navíc stíhá jedna pohroma za druhou.
Předloni přišli na tržbách kvůli silné koruně o 150 milionů korun. Tropická vedra a nedostatek srážek v rozhodujícím období pro růst chmele se navíc projevil v meziročním poklesu výnosů o 14 procent i loni, kdy se 152 pěstitelům podařilo sklidit jen 0,93 tuny chmele z hektaru.
Zemědělcům ztěžuje úlohu i koncentrace pivovarů a moderní technologie výroby piva, které ovlivňují sníženou potřebu českého chmele. Před deseti lety se při výrobě hektolitru piva spotřebovalo sedm gramů usušeného chmele, nyní je to o dva gramy méně.
Na zlaté časy českého chmele tak mohou vzpomínat jen pamětníci. Světové prvenství mezi pěstiteli dosáhla Československá republika v roce 1929, kdy se mohla pochlubit 17.264 hektary ploch osázených chmelem.
První zmínky o pěstování chmele na území Čech pocházejí z přelomu osmého a devátého století. Již začátkem druhého tisíciletí se začal český chmel vyvážet po Labi do sousedních zemí. Export se udržuje dlouhodobě na úrovni 80 až 85 procent, největším odběratelem je Japonsko. První dochovaná objednávka ze země vycházejícího slunce je z roku 1905.