Šest ekonomických výroků V. K.
"Více takových Kožených."
Pronesl Klaus v roce 1996, kdy se začalo vyšetřovat podezření, že bývalý šéf harvardských fondů Viktor Kožený zřejmě fondy vytuneloval. Média se tehdy pozastavovala nad jeho setkáním s Koženým na ekonomickém fóru v Davosu.
"Světová ekonomická krize je jako chřipka. Léčená trvá týden, neléčená sedm dní. Navíc přestane sama a zásahy státu v tom hrají miniaturní roli."
Asi nejslavnější výrok v době horečného vymýšlení, jak zmírnit dopady hospodářské krize.
"Utrácejte, utrácejte, utrácejte."
Na konci roku 2008 to prezident poradil na setkání s českými byznysmeny.
"Neznám účinnou metodu, jak rozlišit čisté a špinavé peníze."
Je mu připisován výrok z roku 1996, kdy ODS nebyla schopna prokázat, odkud jí připluly miliony na další činnost. Podle Miroslava Macka to však řekl mírněji, což ovšem na smyslu nic nemění.
"Já odmítám zásadní debatu o tom, co se všechno poztrácelo. Diskutujme hlavně o tom, co se získalo, co se všechno udělalo, a o tom, že transformační proces přechodu z komunismu ke svobodné a tržní společnosti je u nás mimořádně úspěšný."
V lednu 2008 Klaus nechápal, proč se ho senátoři před prezidentskou volbou ptají na jeho postoj k vytunelovaným stovkám miliard, které zmizely v důsledku privatizace státního majetku.
Sedmdesát perel Václava Klause |
"Překvapí mě každý, kdo z práce odchází domů odpoledne, protože já neumím dělit svůj život na práci a nepráci."
Výrok lze pokládat za Klausovo životní motto.
Šest největších ekonomických stop V. K.
Privatizace
Zhasneme, ať vznikne kapitalismus. Klaus šel na transformaci učebnicovým přístupem, ale vůbec ho nenapadlo, že lidé budou krást. A také nepřipustil jiný způsob než kuponovou privatizaci. Přitom se podniky mohly privatizovat na míru, část akcií mohla jít třeba přes kupony a část prodejem zahraničním investorům. Největší průšvih však nastal, když se začalo s akciemi obchodovat a vznikly fondy. Zákony na jejich kontrolu přišly s příliš velkým zpožděním.
Odpůrce eura
Klaus je striktní a dlouholetý odpůrce eura, má nepřímý vliv na to, že stále platíme korunou, a poslední vývoj v předlužených státech hlavně jižní Evropy, které se kvůli euru nemohou zbavit svých dluhů, mu dává za pravdu. Česko se také nemusí přímo podílet na záchraně eurozóny a nebylo vystaveno úvěrovému tsunami, jež příchod eura obvykle provázelo. Z hlediska Česka jako otevřené exportní ekonomiky je nepřijetí eura chyba.
Rozdělení státu
Nebylo proč jásat, snad jen že ve světle rozdělování Balkánu a bývalého SSSR proběhlo rozdělení Československa rychle, efektivně a bez krve. Česko se zbavilo dlouhodobé vyživovací povinnosti a Slovensku se vrátilo zlato a noví slovenští politici pak dostali prostor pro své kariéry. "Smlouvy jasně vymezovaly dělení majetku, vypořádání pohledávek, formu platebního styku a bylo to uděláno rychle," soudí ekonom a radní ČNB Kamil Janáček.
Reformátor
Ekonomové i byznysmeni se shodnou v tom, že dnešní prezident měl na počátku své kariéry obrovský tah na branku. Kuponová privatizace, rozpočtové provizorium v roce 1990, rychle a striktně provedené rozdělení měny na českou a slovenskou: to jsou momenty, za něž ho oceňují. "Pak mu ale došel dech, stával se z něj stále více politik a začal se ohlížet na to, zda bude znovu zvolený," popsal Klausovu přeměnu jeden z podnikatelů. Příkladem může být neprovedená deregulace nájmů.
Vládní kritik
Nečasova vláda si zřejmě nemůže přát pro své reformy ostřejšího oponenta, než je Klaus. Naposled to ukázal v březnu, kdy strhal vládní důchodovou reformu. "Klaus se i dnes snaží, aby stát fungoval, chce, aby se zvýšila kvalita a náročnost rozhodovacích procesů," připouští ekonom a Klausův názorový odpůrce, jenž si nepřál být jmenován. Kdyby Klause tolik nezaměstnávalo rozbíjení EU a globální oteplování, možná by prý vládě přispěl dalšími myšlenkami.
Česká cesta
To, že se Škoda Auto dostala přímo do rukou Volkswagenu, bylo na počátku 90. let velkou výjimkou. "Když se stal Klaus premiérem, všechny mnou připravené privatizace, jako byla Tatra, Liaz nebo plzeňská Škodovka, zastavil," zavzpomínal nedávno tehdejší ministr průmyslu Jan Vrba. Klaus vždy dával přednost privatizaci či české cestě. Vymstilo se to hlavně v bankovnictví, které na konci 90. let pod českým vedením zkolabovalo. Záchrana stála mnoho desítek miliard korun.
