Marcelo Odebrecht na snímku z října 2015

Marcelo Odebrecht na snímku z října 2015 | foto: Profimedia.cz

Brazilský magnát měl na úplatky oddělení, z vězení chce napráskat politiky

  • 14
Jeden z nejbohatších Brazilců Marcelo Odebrecht dopadl neslavně. Kvůli korupci si odpykává trest 19 let vězení. Jenže dědic stejnojmenného stavebního impéria ještě neřekl poslední slovo. Chce spolupracovat s policií a na jeho seznamu jsou prý stovky politiků z vlády i opozice. Firma realizuje i zakázky pro letošní olympijské hry.

Jeho doznání může ještě pořádně otřást brazilskou politickou scénou, kterou už teď cloumá jeden skandál za druhým. Soudce Sérgio Moro, který nad ním na začátku března vynesl trest za korupci, tvrdí, že právě Odebrecht byl jedním z hlavních mozků korupční kauzy kolem polostátní ropné společnosti Petrobras, v níž už bylo odsouzeno téměř sto lidí.

Sedmačtyřicetiletý podnikatel se dostal do hledáčku vyšetřovatelů během operace zvané Automyčka, která odstartovala před dvěma roky vyšetřováním daňových úniků a praní špinavých peněz. Nakonec vyšel najevo celý propletenec podezřelých plateb a vzájemných vazeb, v němž uvázla i někdejší brazilská politická superstar, exprezident Luiz Inácio Lula da Silva.

Je jisté, že Odebrecht toho o korupci ví hodně. Jeho stejnojmenná firma měla podle policejních vyšetřovatelů dokonce celé oddělení, které se administraci úplatků věnovalo. Jeho pracovníci si vedli vlastní účetnictví a měli dokonce samostatný systém elektronických plateb. Odebrecht byl prý o činnosti oddělení dobře informován a osobně kontroloval všechny účty.

Jako anglická královna

Ještě před pár lety se Odebrecht účastnil například významného podnikatelského fóra v Davosu. „Princ stavitelů“, jak mu přezdívají brazilští novináři, měl svou kariéru nalinkovanou už od mala.

Potomek z významné brazilské rodiny (jeho předci přišli do Jižní Ameriky v polovině 19. století z tehdejšího Pruska) vystudoval techniku v Brazílii a později MBA na prestižní IMD Business School v Lausanne. Do rodinného byznysu se zapojil ve svých čtyřiadvaceti letech, otěže celé firmy převzal v roce 2008. A šéfem byl až do svého zatčení loni v létě.

„Šéfa Odebrechtu bych přirovnal tak trochu k anglické královně. Moje úloha spočívá v ochraňování firemní kultury a v tom, že máme vždy ty správné lidi na správných místech,“ řekl novinářům.

Ještě před nynějšími korupčními skandály musel hasit problémy se zpožděním při výstavbě fotbalových stadionů pro mistrovství světa v roce 2014. „Vždycky jsem měl rád fotbal, ale nemůžeme míchat byznys se zábavou. Výstavba stadionů byla větším oříškem, než jsme si představovali,“ přiznal Odebrecht investičnímu magazínu Latin Trade. Na novém stadionu v São Paulu pro 69 tisíc lidí nakonec při zahajovacím zápase chyběla část střechy.

Byznys za pomoci vojáků

Firmu Odebracht založil Marcelův děd Norberto v roce 1944 v brazilském městě Salvador. Zakladatel společnosti napsal sérii knih, které prý dodnes v Odebrechtu patří k povinné literatuře. Mezi pravidla patří to, že firma nemá žádného šéfa, ale jen lídry, a po zaměstnancích vyžaduje stoprocentní loajalitu.

Odebrecht zažil velký rozkvět během vojenské diktatury (1964-1985), a to právě kvůli kontraktům s Petrobrasem. Podílel se na řadě státních zakázek, například na výstavbě letiště v Rio de Janeiro či na první brazilské jaderné elektrárně. Když na začátku 80. let postihla zemi krize, Odebrecht se začal prosazovat v zahraničí. A to prakticky na všech kontinentech.

„Zahraniční expanze probíhala s přímou podporou brazilské vlády. Diplomaté jim všude otevírali dveře, vláda je financovala a nabízela jim další pobídky,“ řekl deníku Wall Street Journal historik Pedro Henrique Pedreira Campos, který se vztahy podnikatelů a vojenské vlády zabývá.

Od Angoly po Kubu

Kontakty na politické špičky v Brazílii si firma dokázala udržet i po pádu vojenské vlády. A jak ukazuje současný vývoj, měla je až doposud. „Je to víc než jen pouhá firma, jsou symbolem moderní Brazílie,“ řekl americkému deníku Thiago de Aragão z konzultační firmy Arko Advice.

Firma se může pochlubit řadou projektů po celém světě. Od stadionu pro basketbalový tým Miami Heat s rozpočtem 200 milionů dolarů, přes výstavbu obřího přístavu v kubánském městě Mariel za miliardu dolarů až k velkým přehradám s vodními elektrárnami v Angole.

Konglomerát má podle posledních údajů kolem 170 tisíc zaměstnanců v téměř třicítce zemí. Po skandálech však musel masivně propouštět. Výrazně se zřejmě ztenčí i rodinné jmění. Ještě před třemi lety ho odhadoval časopis Forbes na 4,5 miliardy dolarů (112 miliard korun), v aktuálním žebříčku však už nefiguruje.