Éra O ́Learyho se ale možná už chýlí ke konci. Pětapadesátiletý Ir, který Ryanair vede od roku 1994, minulý týden při představování novinek vypustil zatím nejsilnější signál o svém možném konci. Jeho kontrakt vyprší v roce 2019 a minulý týden připustil, že je zhruba padesátiprocentní šance, že skončí.
I když ještě v rozhovoru pro Financial Times loni na podzim uvedl, že si svůj konec nedokáže představit. „Kdokoliv se mnou musí žít, tak na mě rozhodně nebude tlačit, abych šel do penze,“ říká O ́Leary.
Pro absolventa ekonomie na dublinské Trinity College bylo klíčové setkání s Tony Ryanem v roce 1987, kterému dělal daňového a finančního poradce. Ryan měl malou leteckou společnost, která těžce prodělávala. O ́ Leary mu tehdy radil, ať ji nechá zkrachovat, Ryan ho ale poslal do USA podívat se na nízkonákladový model aerolinek Southwest Airlines. O ́Leary se vrátil zpět a začal ho převádět v Irsku do praxe.
V době, kdy běžně stály letenky po Evropě i řádově desítky tisíc korun, přišel s modelem, kdy letenky začaly stát spíše stokoruny, maximálně tisícikoruny. V některých akcích šel dokonce až na cenu jednoho centu.
Nadávkami a nesmysly na první strany novin
O ́Leary, v leteckém byznysu běžně označovaný zkratkou MOL, udělal ze svého chování skvělý marketing. Dobře ví, že čím větší drzost, tím větší šance dostat se do médií. Na většině tiskových konferencích tak často své konkurenty či politiky častoval slovy jako hlupák či idiot. Proto chvíli mluvil například o letech na stojáka nebo létání za deset euro přes Atlantik nebo zrušení toalet v letadle či jejich zpoplatnění.
I když ví, že většinou jde o nesmysl, zajistí mu podobné výroky patřičnou publicitu. I proto je schopný na sebe navléct cokoliv při focení, od obleku Santa Clause až po papeže.
Zřejmě jeho nejproslulejší veřejný výstup byl na konferenci Evropské komise o inovacích. Euroúředníci a politici zřejmě příliš neřešili, koho pozvali. O ́Leary spustil a pohanil snad kohokoliv, kdo má co do činění s Evropskou komisí, tamější politiky označil za lháře bez nápadu. (více zde). Jeho odpor k Evropské komisi je částečně pochopitelný: stejná instituce mu dala tučné pokuty v minulosti za nelegální podporu jeho byznysu od řady menších regionálních letišť po celé Evropě.
Své o O ́Learyho chování ví i autor tohoto textu: když s ním v roce 2008 domlouval rozhovor, proběhl nakonec v londýnském taxíku, který si jeden z nejbohatších Irů nechal zaplatit (více zde).
Vysoké poplatky? Daň za hloupost
Jeho chování ale už není zdaleka tak drzé jako v minulosti. V roce 2013 se začaly výsledky Ryanairu propadat a přibývalo stížností na extrémně tvrdý přístup k zákazníkům, kteří například zapomněli svoji palubní vstupenku či o pár milimetrů překročili rozměr zavazadla.
Začínalo to být vidět na zájmu cestujících i hospodářských výsledcích. O ́Leary v minulosti obhajoval vysoké poplatky za chyby cestujících jako daň za hloupost či neschopnost jeho některých zákazníků. Jenže s takovým přístupem začal narážet čím dál více.
Ryanair tehdy zavelel k obratu, okopíroval přístup svého tradičního rivala easyJet a výsledky se dostavily: počty cestujících začaly opět výrazně růst a firma více vydělávat. Jeho byznys model se přitom přibližuje čím dál více klasickým dopravcům, ale stále s výrazně nižšími náklady.
Svět Ryanairu má ale k dokonalosti daleko: pravidelně se stále objevují stížnosti zejména zaměstnanců na pracovní podmínky. Většinou nejde ani o jejich zaměstnance, ale o pracovníky agentur, které Ryanair využívá. O svých zaměstnancích nemluví často právě v superlativech: o práci pilota mluví jako o řízení autobusu a nejraději by v kokpitu viděl jen jednoho člověka.
Těží čím dál více ze své velikosti, dobře to je patrné například na objednávkách letadel: dostává se díky obřím objednávkám k výrazně výhodnějším cenám u Boeingu a může tak po pár letech stroje prodávat stále za velmi výhodnou cenu.
Nízkonákladové létání se stalo fenoménem, který ovládl Evropu. Ryanair využil svého náskoku i tvrdého přístupu: místo na tradiční velká letiště létal často na menší, která byla od hlavních měst vzdálená, ale výrazně levnější nebo ještě dokonce Ryanairu platila za to, že k nim budou létat. Ryanair už pokořil hranici 100 milionů cestujících za rok, ve flotile má přes 330 letadel. Ryanair už má pozici, kdy si může diktovat podmínky.
O vykutálenosti O ́Learyho svědčí i malé detaily jeho chování: v Dublinu si například své auto zaregistroval jako taxík, aby mohl jezdit v rychlejším pruhu vyhrazeném pro autobusy a taxislužbu.
Otec čtyř dětí je současně zemědělcem, mám velkou farmu na skot a také fanouškem dostihového sportu, má několik závodních koní, dostihy jsou její velkým koníčkem. Stará se mu o ně jeho bratr Ediie. To je prakticky jediné, co se o jeho soukromí ví: manažer odmítající chodit zásadně s kravatou a nosící hlavně džíny, nechává své děti vyrůstat na farmě a chrání je před médii.
