Moli jsou největším nebezpečím pro šatstvo, které se dlouho nepoužívá. Daří se jim všude, kde je vlhko, tma a špína. Zimní oděvy by se tedy měly ukládat do skříní jen vyprané nebo vyčištěné a dobře usušené. Jen tak mohou kabáty, rukavice a čepice přežít léto bez úhony. Když ze skříně vylétne malý nevzhledný motýlek, je už pozdě. Ten vašemu šatníku neublíží, sám nic neničí, nemá dokonce ani ústní ústrojí. Škodlivé jsou jeho nenasytné larvy, které se živí vlákny s obsahem keratinu, bílkovinné látky, jež jsou především ve vlně, ale také v peří a kožešině.
Mol šatní - pozor, nezaměňovat s potravinovým molem - je hmyz. Jeho přeměna z vajíčka v dospělého motýlka trvá měsíc až rok, podle toho, v jakých žije podmínkách. Pokud jsou pro něj příznivé teplo, vlhko, nedostatek čerstvého vzduchu a tma , můžou za rok projít šatníkem až čtyři generace těchto škůdců. Ve chvíli, kdy se z vajíček, jež samičky nakladou do špinavých a upocených oděvů, vylíhnou larvy, začínají molí hody a textiliím v bytě zkáza.
Boj proti molům je tedy bojem preventivním. Moly odrazují vůně některých látek. Pomohou tedy plátěné sáčky naplněné sušenými rostlinami mařinkou vonnou, rozmarýnem, vratičem, sušenou pomerančovou kůrou, levandulí, pelyňkem nebo ořechovými listy. Stejně tak můžou posloužit zbytky mýdla zavěšené v síťce na ramínkách. V drogeriích jsou k dostání také různé pasti na motýlí samce nalepí se na pásky napuštěné feromonovými látkami, jejichž výpary hmyz lákají.
Chemické prostředky se příliš nedoporučují. Kuličky proti molům obsahují naftalín, papírky a polštářky chemickou látku pyretrin. Tyto prostředky zabíjejí moly a jejich larvy, na rozdíl od olejů, které mají jen odpuzovací účinek. Nejsou bez rizika pro člověka, i přes tvrzení výrobců, že toxický účinek na teplokrevné savce je téměř nulový. Při dodržení několika jednoduchých zásad je možné s moly bojovat bez chemických zbraní.
Moli se bojí světla, proto se ukrývají v záhybech tkanin. Mají rádi vlhké teplo, nesnášejí velký chlad ani velké teplo. K rozmnožování potřebují klid, vajíčka snášejí jen v místech, kde je nic neruší. Skříně je dobré pravidelně čistit vlhkou prachovkou. Police pak dobře vysušit. Vnitřní plochu skříní netapetovat, moli si libují v záhybech tapet.
Čas od času je vhodné skříně vyprázdnit, šatstvo vyvětrat na vzduchu a uložit na jiné místo. Oděvy, které se dlouho nepoužívaly, jednou za čas vyprat nebo vyčistit. Do skříně ukládat jen suché oděvy. Používat preventivní prostředky proti molům, např. voňavé sáčky. Když už jsou moli ve skříni, je třeba oděvy protřepat a okartáčovat, vyprat je v co nejvyšší teplotě (pokud možno 60 °C) a vyžehlit. Kusy, které se nedají vyčistit, nechat v igelitovém sáčku alespoň týden v mrazáku.
Jak se projeví útok molů na šatník? Ze skříně vylétnou drobní motýlci, obvykle samci, na tkanině se objeví jemné svazečky vláken připomínající vlákna vaty. Ve skříni je množství drobného trusu stejné barvy, jakou má tkanina, podobného zrnkům písku nebo chuchvalcům neškodných vláken. Na oblečení se objeví špinavě bílá, lesklá vajíčka, okem patrná teprve po důkladné prohlídce a přirozeně už nezvratné škody v podobě drobných dírek.
Stánkové oblečení: použít a vyhodit
Oblečení ze stánku se někdy vyplatí kupovat kvůli ceně. Nelze však na ně klást žádné velké nároky. Prostě koupit, použít a zahodit. Neustále se o tom přesvědčují nejen zákazníci, ale také pracovníci čistíren. Zvláště teď na jaře, kdy se jim do rukou dostává zimní oblečení.
Výrobci totiž občas beztrestně vytvoří podle své kreativity, ale bez znalosti vlastností látek a nití, kusy oděvů. Obchodníci je co nejrychleji prodají a vlastnosti výrobků je příliš nezajímají. Případné dotazy dotěrných zákazníků na praní a čištění odbudou poukazem na visačky a v horším plácnou, co je napadne.
Čistírna poté podle svého nejlepšího svědomí oblečení vypere, a přesto se mnohdy nestrefí do správného čisticího procesu. Oblečení se srazí, zdeformuje nebo odbarví. A v ten okamžik se mnohý zákazník vyřádí. Masírován sdělovacími prostředky, kde se mu vtlouká do hlavy, jak postupovat, nic si nenechat líbit a bojovat za svá práva, chopí se příležitosti a spustí rozhořčenou kanonádu na ženy za pultem.
Netvrdím, že čistírny jsou svaté a nic nezkazí, ale v žádném případě nejsou schopny zabránit vadám na výrobku vzniklým nesprávnou materiálovou kombinací nebo špatně volenými knoflíky či ozdobami, nitěmi, které se po chemickém čištění srazí, a tím zdeformují oděv. Malý i velký výrobce by měl vlastnosti textilních vláken znát a kombinovat je tak, aby po čištění bylo oblečení stejné jako před ním. Jenže to se často neděje.
Podle zkušeností čistíren přichází nejvíce zákazníků šest až osm měsíců po koupi oblečení. To je těsně po uplynutí zákonné záruční doby, a tak zůstanou bez oděvu i bez peněz. Kdyby to udělali o chvilku dříve, mohli by vymáhat škodu od prodejců oblečení.
Příklad z mé praxe
Problémy někdy nejsou jen na straně stánkařů. Jeden náš zákazník z Prahy si koupil značkový oblek za více než dvacet tisíc korun od renomovaného zahraničního dovozce. Po roce jej dal chemicky vyčistit. Přestože jsme v čistírně dodrželi pokyny na visačce, oblek se zdeformoval a na saku se objevily bublinky. To je jasná krejčovská chyba. Prodejce saka tato záležitost nechala zcela chladným, protože zjistil, že oblek už není v záruční době. Tím pro něho reklamace skončila. Přitom zákazník jednoznačně obdržel za drahé peníze od renomované značkové firmy vadné zboží.
(Radek Vašíček - autor je sekretářem Asociace prádelen a čistíren)
