Napodobenou dvouseteurovku v jeho ruce by si s pravou bankovkou mohl splést opravdu jen hodně nepozorný člověk. I tento exemplář si však v ČNB musí schovat. Prozatím navěky, protože neexistuje předpis, který by říkal, kdy je možné zadržené padělky zničit.
"Slouží jako důkazy pro policii," vysvětluje Roth. Od roku 1940 tak již mají za zdmi centrální banky schovaných několik set tisíc padělaných bankovek a mincí. Loni k nim přibylo asi sedm tisíc falzifikátů, což je nejméně od roku 1993.
"Záleží vždycky na policii, jestli odhalí nějaké větší množství padělků, než se dostanou do oběhu," vysvětluje si na první pohled dobrý výsledek Roth. Počet falzifikátů zadržených v oběhu, to znamená zejména v tržbách obchodníků, se podle něho příliš nemění.
Nejvíce se samozřejmě v Česku padělají domácí bankovky v hodnotě tisíce korun a vyšší. Ze zahraničních měn je v největší oblibě tradičně dolar. "Tři čtvrtiny padělků jsou průměrné kvality," hodnotí Roth. To znamená, že podvodníci používají jinou tiskovou techniku a částečně napodobují ochranné znaky.
Podle odborníků by však člověk měl vždy falešné platidlo rozpoznat už na omak. "Nebývá totiž na bankovkovém papíru," říká Roth. Speciální papír pro bankovky se vyrábí jen na několika místech na světě a nejde jej příliš napodobit.
