Pětičlenná rodina z New Jersey si byt koupila před čtyřmi lety, kdy se sedmdesátitisícové město Fort Myers nacházelo uprostřed floridského realitního boomu. Vangelakosovi zaplatili zálohu 10 tisíc dolarů (180 tisíc korun) a natěšeně sledovali, jak stavebníci mění prázdný pozemek v luxusní obytný věžák.
Informovala o tom agentura AP.
"Jihozápadní Florida – to měla být naše budoucnost," řekl agentuře Victor Vangelakos, pětačtyřicetiletý velitel hasičů. Plánoval odchod do důchodu a zbytek života chtěl prožít na jihu.
Většina ostatních nájemníků z 200bytového domu nakonec ze smluv vycouvala – část z nich přišla o práci, část nedostala hypotéku a jiní se jen lekli nastupující krize. Ti, kteří zůstali, se nakonec přestěhovali do protější budovy, kterou vlastní stejná firma, ale dům má více nájemníků.
Stejný krok však Vangelakosovi udělat nemohou – zakazuje jim to banka, u které platí hypotéku. Nezbývá jim nic jiného než být jedinými nájemníky v budově Oasis Tower One. Rodina jinak žije ve Weehawkenu, což je třináctitisícové městečko na dohled přes řeku z newyorského Manhattanu.
Když dorazí do svého bytu na Floridě, mohou využívat vyhrazený bazén, tělocvičnu a hernu. Chybí jim jen pár sousedů.
"Jsme z města, tady máme takový strašidelný pocit," svěřuje se Vangelakos. "Skoro jako v hororu."
Strach v domě duchů
Velká kruhovitá fontána před kondominiem je vyschlá, vchodové automatické skleněné dveře zamknuty. Na recepci leží kniha hostů. Poslední zápis: 13. února 2009.
Vangelakosovi podepsali finální smlouvu na podzim, jenže nevěděli, že většina ostatních zájemců nakonec odřekla. Když přijeli na Vánoce, prázdnotu v domě moc nevnímali – těšili se prostě z nového bytu.
S každou další návštěvou však byl dům stále pustější. Nejprve jim vypnuli osvětlení bazénu a palem před domem. Pak zapečetili šachtu na domácí odpadky a před byt jim přistavili koš.
Přestože je dům zcela prázdný, Vangelakosovi poctivě parkovali na vymezeném místě ve dvoupatrových garážích. Tam pak světla zhasla také.
Jako jediní nájemníci se necítí příliš bezpečně. Jednou někdo bušil na dveře jejich bytu v jedenáct v noci. Zavolali ochrance z protější budovy, ta kontaktovala policii. Muži v uniformách nikoho nenašli, jen otevřený vchod k bazénu. Jindy ráno se objevily lenošky plavající v bazénu.
Každý člen rodiny tak spí s mobilním telefonem pod polštářem.
"Nejsem strašpytel, ale tohle je opravdu obří budova," dodává Cathy Vangelakosová.
Do kina a restaurace nemá kdo chodit
Podle Betsy McCoyové, viceprezidentky společnosti The Related Group, která rodině byt prodala, se firma snažila najít řešení. Prý nabídla zdarma byt v protějším domě, dokud se situace nezlepší.
"Odmítli jakoukoliv nabízenou pomoc," říká McCoyová.
Podle Victora Vangelakose by stěhování nic neřešilo – museli by stále platit hypotéku a údržbu původního bytu. A za něj zaplatili 430 tisíc dolarů (7,7 milionu korun), jejich celoživotní úspory pokryly 94 tisíc dolarů a zbytek dodala hypotéka.
Vangelakos chce, aby je realitní firma vykoupila z hypotéky. "Chtějí, abychom byli uprchlíky v protějším domě. Takhle jsem si ale život nepředstavoval," dodává.
Právník rodiny podal už dvě žaloby, protože dům nebyl dokončen s takovým vybavením, jak bylo původně slíbeno. Očekávali klubovnu, marinu, soukromé kino a restaurace.
To však McCoyová odmítá. Podle ní bylo v plánu, že existuje možnost dovybavit kondominium tímto způsobem. Neslibovali však nic.
