Třiapadesátiletý Varufakis se krátce po vítězství levicové strany Syriza v předčasných volbách stal novým řeckým ministrem financí a ihned zahájil boj proti dosavadní politice úspor naordinované takzvanou Trojkou - tedy Evropskou komisí, Mezinárodním měnovým fondem a Evropskou centrální bankou.
A díky ostrému slovníku a tvrdému postoji se z něj rychle stala hvězda evropské levice. Naposledy o sobě dal vědět v pátek, kdy přístup Trojky k řecké ekonomice přirovnal k waterboardingu - mučící metodě, při které agenti CIA vyslýchaným teroristům lili na hlavu vodu, a simulovali tak topení.
Čas běží...Mezinárodní věřitelé poskytli Řekům ve dvou záchranných programech úvěry v celkové výši přes 240 miliard eur, které od roku 2010 pomáhaly udržet zemi finančně nad vodou. Za to si vymohli drastické úsporné reformy. Nová řecká vláda, která se dostala k moci koncem ledna a kterou ovládá strana radikální levice Syriza, volá po zásadním oddlužení země. Atény také odmítají pokračovat v úsporných krocích a požadovaných reformách. Podle Varufakise je Řecko ochotné zachovat zhruba 70 procent reforem. Řeky i eurozónu tlačí čas, bez dohody o prodloužení totiž současný záchranný program skončí na konci února. |
„Těsně před infarktem nás nechají několikrát se nadechnout. A hned potom nás ponoří do vody a celé to začíná nanovo,“ prohlásil Varufakis. Když německý novinář z deníku Spiegel poznamenal, že „v Trojce jsou i dobří lidé“, ministr dodal: „I v CIA pracovali někteří dobří lidé, když mučili vodou proti své vůli, a z tohoto důvodu čelili strašnému morálnímu dilematu.“
Varufakis trvá na tom, že se musí řecký dluh ořezat, protože jeho země nemůže současné dluhové břemeno utáhnout. „Evropa se ve své nekonečné moudrosti rozhodla s bankrotem bojovat pomocí největší půjčky v historii lidstva, jejíž splácení naložila na ta nejslabší ramena - řecké daňové poplatníky,“ připomíná BBC jeden z Varufakisových výroků.
Podle řeckého politika je evropské řešení dluhové krize „toxický lektvar“. „A stále chtějí, abychom ho vypili. Bylo nevyhnutelné, aby někdo konečně řekl ‚ne‘, a spadlo to na malé Řecko,“ prohlásil v pondělí Varufakis podle AFP. A o dva dny později zapříčinil krach mimořádného jednání Euroskupiny, když odmítl potvrdit už dohodnuté prohlášení.
Ministr s vizáží Bruce Willise
Charismatický ministr, který odmítá nosit kravatu, vzbuzuje podle BBC díky své atletické postavě a odporu ke kravatám pozdvižení v seriózních médiích i v bulváru. Varufakis zanechal dojem i v Německu, které patří mezi největší kritiky nové řecké politiky.
Moderátorka německé televize ZDF Marietta Slomka prohlásila, že Varufakis je „člověk, kterého byste si dokázali představit jako hlavního hrdinu Smrtonosné pasti 6“. Dokonce i konzervativní list Die Welt Varufakise označuje za sexsymbol.
V Řecku má nový strážce státní kasy zástupy obdivovatelek. Jeho twitterový účet sleduje více než 250 000 lidí, inspiroval dokonce vznik počítačové hry Syrizaman Vs. Trojka a pravicový politik Nikitas Kaklamanis ho označila za „George Clooneyho současné řecké vlády“.
Varufakis se narodil v roce 1961 v Aténách do bohaté rodiny - jeho otec je ředitelem ocelářského kolosu Halyvourgiki. Odmala byl vzpurným a nekonformním dítětem, což ilustruje na historce ze školy, podle které ve svém křestním jménu odmítal psát dvě „n“. „Měl jsem s tím estetický problém. Můj učitel mi dal špatnou známku, což mě strašně rozhořčilo a od té doby jsem se už podepisoval jen s jedním ‚n‘,“ vzpomíná současný ministr.
Vystudoval soukromou střední školu Moraitis, kterou prošla řada členů řecké politické elity, doktorát z ekonomie získal ve Velké Británii. Zázemí bohaté rodiny a elitní školy mu však nezabránily v sympatiích k levici a během studií se z něj stal liberální marxista.
„Marx mi ukázal svět, ve kterém žijeme, z jiné perspektivy. Ovlivňuje mě od dětství až do dnešních dnů,“ prohlásil Varufakis. Po konci studií chvíli učil v Anglii, po třetím volebním vítězství Margaret Thatcherové v roce 1987 se však rozhodl odejít do Austrálie. Do své vlasti se vrátil až o třináct let později - podle svých slov částečně z nostalgie, částečně i proto, že u protinožců se chopili moci jím opovrhovaní konzervativci.
„Zbankrotujeme s úsměvem na tváři“
Na politické scéně se objevil v roce 2010, kdy se Řecko ocitlo na kolenou a požádalo své evropské partnery a Mezinárodní měnový fond o finanční pomoc. Varufakis byl jedním z mála, kdo navrhoval, aby vláda vyhlásila neschopnost splácet dluhy. Varoval při tom před nevratnou destrukcí řecké ekonomiky.
Virtuální ekonomikaVarufakise si v roce v roce 2012 všimla společnost Valve, která vyvíjí počítačové hry. Renomovaného ekonoma si najala jako poradce pro vývoj virtuální ekonomiky spojené s hrami jako Team Fortress a Dota 2. (Více si přečtěte zde) |
Památné je jeho prohlášení: „Jen nás nechte zbankrotovat. Uděláme to s optimismem a úsměvem na tváři!“. BBC ho přirovnává k trójské princezně Kasandře, jejímž věštbám o blížící se zkáze města nikdo nevěřil - a Varufakis si podle britské stanice tuto roli užíval.
„My tu bolest vydržíme. Problém je v tom, že Trojka navrhuje ‚terapii‘, která není jen bolestivá, ale podle toho, co vím, horší než samotná nemoc. Za deset let všichni, nejen my, řeknou, že tato ‚terapie‘ byla velkou chybou,“ napsal v jednom ze svých článků Varufakis, který si získal popularitu díky svému daru vysvětlit složité ekonomické problémy obyčejným lidem. Příčiny ekonomické krize z roku 2008 vysvětlil i v knize Globální minotaurus.
V roce 2012 nastoupil jako profesor ekonomie v Texasu. Své rozhodnutí opět opustit vlast zdůvodňoval výhrůžkami smrti, které prý dostával za to, že otevřeně hovořil o skandálech řeckých bank. Roli v tom však hrál i fakt, že ve své vlasti jako profesor ekonomie pobíral poměrně skromný plat.
Varufakis se sice několikrát nechal slyšet, že akademickou půdu kvůli politice nikdy neopustí, nakonec však vyslechl vábení nového řeckého premiéra Alexise Tsiprase a přijal nabídku na funkci ministra financí - podle svých slov k tomu cítil „morální povinnost“.
Jeho známí ho popisují jako workoholika a zapáleného ideologa, který denně spí jen pár hodin. A upozorňují, že před tlakem mezinárodních věřitelů neuhne - politiku prý radši opustí, než aby zradil své principy. Jeho kritici dodávají, že si luxus zůstat tvrdohlavý může dovolit - koneckonců má i australské občanství a kdykoliv se může vrátit za katedru.
