Hned po sametové revoluci si podsládka Jiřího Bočka vybrali zaměstnanci hlasováním za šéfa. Ten to však odmítl s tím, že se ještě na takovou funkci necítí. Ministerstvo zemědělství tehdy do čela Budvaru posadilo Antonína Kratochvíle, toho však zaměstnanci Budvaru odmítali a nerespektovali. Proto byl na přechodnou dobu dočasným ředitelem jmenován Boček, než ministerští úředníci najdou někoho jiného. Z prozatímního šéfa se stal vážený ředitel, který stojí v čele posledního Budvaru dodnes.
V Budějovicích Bočka zaučoval dnešní vrchní sládek Josef Tolar jako podsládka, svého přímého podřízeného. Cítí křivdu, že žák přeskočil svého učitele? "Ale ne. Jirka dodnes ctí pivovarské řemeslo, zůstal naším, pivovarským. Pro tu skromnost a pracovitost ho lidé mají hodně rádi," míní Tolar. "Jednou v sobotu večer jsem přišel na varnu, a on tam seděl v kabátě se zaměstnanci a povídal s nimi. Proto ho ctí i lidé ve výrobě," vypráví Tolar.
"Mám kliku, že vařím pivo. Pivo ničí stres. Nenarodil jsem se proto, abych pil vodu," komentuje to Boček. Obchodní ředitel konkurenčního třeboňského Regentu Josef Pouzar a Bočkův známý přidává: "Na ředitele tak významného podniku to dotáhl svou pracovitostí a pílí. To zdědil po otci." Bočkův otec býval výrobně technickým ředitelem Jihočeských pivovarů, pod něž dříve patřil i Budvar.
Synovu dráhu směřoval tak, aby prošel pivovar od píky: nejprve se vyučil sladovníkem, pak odešel do Prahy na průmyslovku a po ní na vysokou školu chemicko-technologickou. Když se vrátil ze studií, nešel si sednout do kanceláře, ale zpátky do provozu. "Tenkrát to byl můj mladej, ještě válel sudy," směje se dnes Bočkův velký kamarád a spolužák Miloslav Tomšovic, sládek Protivínského pivovaru Platan, který chodil na učilišti o třídu výš.
Primátor Českých Budějovic Miroslav Tetter připomíná rozdíl mezi Bočkem a jinými řediteli. "Je výborným společníkem, můžete se s ním bavit na jakékoliv téma. Přestože je v tak vysoké funkci a ve svém oboru má významné postavení, zůstal normálním člověkem. To nebývá u pánů generálních ředitelů až takovým zvykem," soudí primátor.
Boček není podle svých kolegů klasickým manažerem. "Nesedí v koženém křesle, ze kterého všechno řídí," říká obchodní ředitel Budvaru Robert Chrt. "Jeho velká výhoda je, že nemá úzký pohled. Rozumí jak výrobě, tak i obchodu, a tyto dva pohledy dokáže vhodně propojit," tvrdí Chrt.
"Boček má podnikatelskou filozofii: když se bude mít dobře Budvar, budu se mít dobře i já," uvádí Jiří Stehlík z ministerstva zemědělství. "Většinou tvrdím, že stát je špatný vlastník, ale ukazuje se, že často je to jen v lidech. A právě díky němu se to o Budvaru říct nedá," dodává. Podle Stehlíka udělalo Budvar jeho vedení v čele s Bočkem.
"Když dnes někdo v hospodě řekne, já dělám pro Budvar, zní to hrdě," říká Stehlík. "Je v něm stavovská hrdost, jenže u něj to není nadutost," říká Dobálová. "Prostě s tím pivovarem dýchá. To bylo vidět například při jednání s Anheuser-Buschem, kde dokázal být velice tvrdý, ačkoliv by to od něj člověk nečekal," vzpomíná.
Někdy podle spolupracovníků vyletí i v práci. "Asi si sem tam zařvu, ale není to tak často. Dalo by se parafrázovat: i ředitelé mají své dny," říká Boček. Není na dlouhé řeči. "Dlouhé a nekonkrétní proslovy mě skutečně nebaví," říká Boček. "Mám raději koně do tahu než kočárově," dodává. A podle zkušeností z pivovarských sezení dokázal klidně u proslovů některých ze svých pivovarských kolegů usnout. Nemá potřebu se ukazovat na každé recepci. "Nemusí být středem pozornosti," uvádí Stehlík.
Ovšem když je někde spokojený, nic nepředstírá a přirozeně se baví. "Pokud je důvod k oslavě, pivovar je přeci tím nejlepším místem, takže posedět tu nepovažuji za nic nenormálního," říká Boček. Naposledy se podle přítomných dobře bavil na Dnech slovenské kultury v Českých Budějovicích, kde si posilněn pivem dokonce zazpíval s muzikanty.
