Tam, kde dochází k inflaci slov, kde je slovo neustálým užíváním obroušeno a zbaveno lesku, nezbývá než se vrátit k původnímu obrazu. Jedině tento návrat nám zaručí, že na zapamatovávané jméno již nezapomeneme, neboť z pouhého zvuku se stane obrazově prožívaný význam. Jestliže Camel začínal blednout a splývat s nejasným šepotem cigaretového kouře, ožívá nyní před námi v celé kráse svého významu. Velbloudu se nelze vyhnout nejen kvůli jeho velikosti, ale i kvůli emocionálnímu výrazu, jímž nás vtahuje do vypjaté scény. Původní obraz zazáří tím více, čím více je přenesen do méně očekávaných souvislostí - z pouště do sněžných hor, ze země do vzduchu, z přírody do civilizace. Zazáří však i doslova, neboť cigaretovému oharku ve zvířecí podobě hoří kopýtka. Byl by to asi nepříjemný obraz, nebýt toho, že je zapalování kopýtek (a lýtek) svázáno s pozitivními asociacemi lidových rčení. Aby však byly ostří a razance těchto obrazů přece jen otupeny, objevuje se zklidňující, obloučkovité orámování, které vyvolává dojem optického průhledu (orámování obrazu je současně ozvěnou obloučku pětipísmenného názvu, geometrickou připomínkou velbloudího hrbu). Tak se pro nás stává absurdní scéna divácky bezpečnou i přes to, že na nás dromedár padá z optického středu, do něhož se nad námi nevyzpytatelně sklánějí mrakodrapy, viděné v žabí perspektivě. Zachycená scéna je bezpečná tím spíš, že nám ji modrá barva oddaluje a činí ji přehlednou. O to víc k nám doléhají červená písmena na camelovské žluti. Tato reklama nás nenabádá, abychom kouřili, ale abychom nevyhazovali nedokouřené cigarety. Komu by se nezželelo poslušného velblouda, který rozcapeně leží ve sněhu a oddaně po nás pokukuje. Skoro bychom měli chuť ho z toho sněhu zvednout. To už si však raději koupíme svůj vlastní Camel.
- středa 26. dubna 2000
