Šroubek za několik stovek. Jak se v Česku vyrábí dveře do obřích letadel

  • 11
V halách areálu francouzské firmy Latecoere v pražských Letňanech je rušno. Ruce dělníků a frézy přístrojů za desítky milionů vyrobí každou hodinu jedny dveře do letadla. Míří k finální montáži do Mekky evropského leteckého průmyslu Toulouse, nebo rovnou k Airbusu, Boeingu a dalším světovým velikánům.

V areálu s oprýskanou cedulí Letov si na nedostatek práce nemohou stěžovat. „Jsme plně vytížení na několik let dopředu,“ vypráví v jedné ze čtyř výrobních hal ředitel Latecoere Czech Republic Ivan Dubský. Za ním jeden z pracovníků zrovna namáčí nerezové polotovary do lázně s kadmiem. Paradoxně i nerezové části se zde ošetřují proti korozi. V leteckém průmyslu je opatrnost na prvním místě. V sázce je příliš.

„Letoun A380 má až osm set lidí na palubě. I ten poslední díl, který vyrábíme, může ovlivnit spolehlivost dveří. Některé mechanismy jsou dvakrát až třikrát jištěné,“ vysvětluje Dubský preciznost, která provází stovky výrobních procesů. Svědčí o tom i početné kontroly a označování výrobků. Každý díl je plně dohledatelný a počítačové záznamy nesou i takové detaily jako je teplota, vlhkost a čas výroby. „Automobilky k tomu také spějí, ale nemají to tak propracované,“ je přesvědčen ředitel.

Dveře se skládají až ze šesti stovek dílů. Všechny projdou několika kontrolami, ať už samostatně pod infrasvětlem kvůli zjištění vnitřních trhlin, nebo v celku - smontované dveře se kontrolují v „bazénu“ metodou vířivých proudů.

Dveře pro A320 i obří A380 váží stejně

Ve fabrice se kompletně vyrábí dveře pro Embraer 170 a Airbus A320. Další, včetně těch do největšího osobního letounu světa Airbus A380 nebo Boeingu 787 zvaného Dreamliner, se finalizují buď u konečného výrobce, nebo v mateřském závodě ve francouzském Toulouse. Česká pobočka Latecoere nemá zatím kvalifikaci pro elektrické instalace, které jsou v modernějších letadlech čím dál častější.

V letňanských halách se vyrábí také další komponenty do letadel: skříně palubní elektroniky Airbusu A400 M a drakové díly Airbusu A350. Největší část výroby však tvoří dveře.

Trendem, který pohání kupředu celý letecký průmysl, a je znát i ve výrobě dveří, je také odlehčování letadel. Ocelové konstrukce se nahrazují titanem, a pokud je to možné, tak i dražším kompozitem, který je složen z plastové matrice a karbonového vlákna.

Dveře do staršího Airbusu A320 váží přes devadesát kilogramů. Zhruba stejně ale váží mnohem větší a robustnější dveře do obřího Airbusu A380. Tento detail poměrně přesně vystihuje, kam se ubírá letecký průmysl. Lehké díly přinášejí výraznou úsporu paliva. Třeba v případě Dreamlineru údajně lehké kompozitní materiály v kombinaci s aerodynamikou ušetří kolem 20 procent paliva.

Titanové díly je možné někdy poznat podle modrého zabarvení. Pozornost návštěvníků v montážní hale přitahují přihrádky přeplněné modrými šrouby. „Nesmí se na ně sahat,“ upozorňuje jeden z pracovníků. Ne proto, že jeden malý šroubek s matkou stojí několik set korun, ale proto, že při kontaktu s rukou ztrácí svou povrchovou úpravu. A to by mohlo vadit zákazníkům, kteří vyžadují absolutní kvalitu.

Když se projdete letňanským závodem, zjistíte, že nejde o hnidopišství, ale o normu. Ve složité souhře stovek mechanických procesů se dbá na to, aby na dveřních dílech nebyl jediný škrábanec. „Zákazník to vyhodnotí jako poškozené zboží. Navíc kdyby tam byly hluboké rýhy, může to nastartovat korozi, a to je problém,“ popsal vedoucí montáže Martin Berg.

Rozetřít správně tmel umí jen ženy

Podobná péče jako jednotlivým dílům se věnuje i lidem. Zhruba desetina z osmi stovek pracovníků má speciální certifikáty na výkon dané činnosti přímo od výrobců a figurují na seznamech firem jako je Boeing nebo Airbus. Získat kvalifikaci je zdlouhavé a drahé. Školení jednoho člověka firmu vyjde až na stovky tisíc korun.

Všechny zmíněné kontrolní mechanismy, školení i použité materiály, se promítají do ceny. Není potom divu, že je létání tak drahé. „Cena dveří například pro Airbus A320 odpovídá ceně vozu střední třídy v plné výbavě,“ přiblížil vedoucí oddělení technického vzdělávání Norbert Dolejš. Právě tento typ dveří je jádrem výrobního programu letňanské fabriky.

Většina pracovníků ve fabrice jsou muži. Firma nabírá hlavně středoškoláky s technickým vzděláním. V halách však také pracuje hodně žen. V podstatě nenahraditelné jsou tam, kde se instaluje těsnění do dveří. „Hluboce mražený tmel se do fazety kolem těsnění dveří nanáší prstem, protože na to není jiná technologie. Musí to být naprosto přesné. Na tuto činnost se kvalifikovaly jen ženy,“ popsal vedoucí montáže Martin Berg. Standardní tmel při polymerizaci dělá bublinky, a to je podle něj nepřijatelné.