Obřích hřídelí rotorů se stovkami lopatek je v rozlehlé fabrice plzeňské firmy k vidění hned několik. Protože váží desítky, ale někdy i přes sto tun, operují s nimi velké stropní jeřáby. Na jednom je napsáno „maximální nosnost 120 tun“. Ale ani to jednou nestačilo. Kvůli zakázce do Chile musela společnost v minulosti povolat obrovský mobilní jeřáb, protože klient chtěl, aby se turbína zkompletovala už na místě výroby.
Turbíny se rodí několik měsíců. Aktuálně je velký zájem o paroplynové stroje. Ale ani turbíny pro jaderné zdroje nejsou úplně odepsané, přestože podle technického ředitele Luboše Prchlíka nové stroje v Evropě realizuje vlastně jen Velká Británie a Finsko. Nicméně předloni například Škodovka modernizovala dvě sady rotorů pro temelínskou elektrárnu.
„Jaderné elektrárny jsou pro nás i jejich provozovatele v jistém ohledu velmi zajímavé. Modernizací se dá zvýšit jejich účinnost a množství vyrobené energie bez faktického zásahu do kritické jaderné části elektrárny, tedy reaktoru,“ vysvětluje Prchlík. Třeba výkon jednoho bloku JE Temelín je podle něj po sérii modernizací díky novým technologiím 1 085 MW namísto dříve uváděných 1 000 MW.
Škoda Power loni získala významné kontrakty například do Mexika či Indonésie. Opracování rotorů od „černého výkovku“, osazeného stovkami lopatek, trvá i čtyři měsíce. Jsou vyplněné stovkami hodin práce a zejména obrábění různými stroji. Podíl lidské práce se postupně zmenšuje díky vzrůstajícímu počtu CNC strojů ve firmě. „Dnes už je podíl lidské práce pro některé výrobní operace velmi malý. Lidé například upínají do stroje výkovky, tvoří a kontrolují CNC program, provádí měření obrobku apod.“ poznamenal Prchlík.
Lopatky, tvořící důležitou součást každé turbíny, pomáhají měnit tepelnou energii páry na pohybovou a následně na energii elektrickou. Na hřídeli rotoru velkých turbín je až třicet řad lopatek, jedna řada má obvykle sedmdesát až sto lopatek a v celém stroji jsou jich pak až tisíce. Zatímco na vstupu je pára velmi komprimovaná a může dosahovat třeba dvě stě padesáti barů, na konci bývá podtlak a pára se ocitá ve vakuu. Nejdelší lopatky, které firma aktuálně vyrábí, měří přes 1,2 metru. Vyrábějí se z oceli s příměsí chromu a niklu.
Pára podobná vodě
Tlak uvnitř turbíny je obrovský. „V extrémních případech už jsou si pára a voda hodně podobné,“ popsal Prchlík. To platí o těch největších turbínách. Ale i u těch menších je pára stokrát hustší než ta, kterou mají hospodyňky doma nad hrncem. Na výstupu z turbíny je pára naopak desetkrát řidší než ta kuchyňská.
„Myslím, že nejtěžší je na turbíně vyrobit rotor. To je samo o sobě unikátní, proti sobě totiž působí čepy s tolerancí na dvě setiny milimetru,“ říká výrobní ředitel Jaroslav Milsimer. Turbíny musejí bezchybně pracovat i třicet let. Jejich činnost sleduje počítač pomocí čidel.
Celý výrobní proces je pochopitelně velmi drahý. Velmi zjednodušeně řečeno, každý kilogram turbíny má podle Prchlíka cenu 1 000 až 1 500 korun. Stotunový kolos tak vyjde zhruba na sto milionů korun.
V centrální části velké haly stojí modrý plot. Za ním na velkém prostoru v zemi vznikla obří díra. Desítky nákladních aut z ní odvezly hlínu a další desítky pak vylily díru s kovovou konstrukcí betonem. Ten je vysoký několik metrů. Na místě nevyrůstá mrakodrap, ale podstavec pro nový stroj na obrábění. Stroj za více než 200 milionů korun bude druhým největším obráběcím strojem v Evropě s plně automatickým obráběním rotoru. Bez této masivní základové desky by však nemusel pracovat přesně. Je důležité, aby kovové části opracovával s nesmírnou přesností a přitom se vůbec nepohnul. To má zajistit tato betonová deska.
„Během opracování nesmí docházet k žádným deformacím. Stroj pracuje s díly o hmotnosti několik desítek tun s přesností na setiny milimetru,“ líčí Prchlík.
Kolosy opouštějící závod Škoda Doosan mají v průměru mnoho metrů a hmotnost desítek i stovek tun. Zpravidla je na silnicích nepotkáváme. Třebaže se převážejí na kamionech, děje se to často v noci.
