Důvodem je ekonomická krize, která tvrdě dopadla na rodinu Campeolových, jež restauraci vedla od září 1939, napsal místní list La Stampa. "V dnešní době i bary a trafiky nabízejí něco k jídlu, a tomu se nedá konkurovat," řekl současný majitel Carlo Campeol.
Beccherie se podle tamního listu La Stampa už nějaký čas potýkala s problémy a přestala být považována za kulinářský chrám, kde si lidé mohli vychutnat tiramisu stejně jako další delikatesy z oblasti Trevisa - včetně těstovin s fazolemi až po rizoto.
Oba průvodce po restauracích, Michelin i Gambero Rosso, přestaly na podnik upozorňovat, a samotná prestiž z vytvoření kultovního dezertu nestačila na to, aby restauraci znovu pozvedla na výsluní.
Dohady o autorství
Tiramisu se zrodilo koncem 60. let minulého století, kdy se manželka zakladatele restaurace Alba a cukrářský mistr Roberto Linguanotto rozhodli přetvořit starý recept nazývaný "císařský šálek". Ovšem také další restaurace v Trevisu - El Toula - tvrdila, že tiramisu vzniklo právě u ní. Ani jeden podnik si dezert nedal patentovat a diskuse o to, komu skutečně patří zásluhy za jeho vznik, byly nekonečné.
Tento "energetický dezert" - nezapomínejme, že název z italského "tirami su" doslova znamená vytáhni mě nebo zvedni mě, ve volném překladu pak "rozvesel mě" - na sebe váže jistou auru, která je spojována s milostnými schopnostmi Italů.
A protože v Itálii není nic jednoduché, má každá oblast vlastní verzi tohoto dezertu. Podobná sladkost se jedla v dobách Benátské republiky, kdy si ji vychutnávali v místních nevěstincích. O něco jižněji v Sieně údajně vytvořili cukráři v 17. století dezert Zuppa del Duca pro Cosima III., velkovévodu toskánského. Také toto jídlo je možné považovat za "prababičku tiramisu".
A jaké je tedy tajemství nejlepšího tiramisu? Dokonalá rovnováha mezi dlouhými piškoty, kávou, sýrem mascarpone, smetanou a žloutkovou pěnou. Jde přitom o typicky italské přísady. Dlouhé piškoty jsou tradiční z Piedmontské oblasti, mascarpone je z Lombardie, Benátky jsou metropolí kávy a víno Marsala, kterým se prokapávají piškoty, pochází ze Sicílie. Tiramisu je tak dokonalým příkladem italského sjednocení.
A nezáleží na tom, že někteří lidé namísto dlouhých piškotů použijí kulaté, nepřidají smetanu, anebo tiramisu rozloží na prvočinitele, takže není prakticky k poznání. Na tom, že neexistuje lepší tečka za dobrým obědem, než zakrojit lžičkou do tiramisu, se shodnou skoro všichni.
