Po poli se prohánějí samořiditelné traktory, krávy podojí roboti, úrodu ohlídá armáda dronů a o celou farmu se postará počítačový program. Jen ten zemědělec tam nějak chybí...
Moderní technologie začínají proměňovat i tradiční zemědělství - poté, co si němečtí průmyslníci začali připouštět, že je dohnala průmyslová revoluce, tentokrát čtvrtá v pořadí, začali se číslovkou 4.0 ohánět i němečtí farmáři.
Část z nich věří, že se jim díky novému trendu podaří ještě více zintenzivnit trend posledních let. Němci své zemědělství za pomoci nemalých investic maximálně zefektivnili. Při nízkých nákladech dokážou uživit sebe a ještě jim zbude na vývoz do světa.
Podle posledních čísel za rok 2015 exportovalo Německo zemědělské a potravinářské produkty v hodnotě 1,2 bilionu eur, což ho vystřelilo na příčku třetího největšího agrovývozce světa. V produkci sýrů nebo sladkostí Němci s přehledem žebříčku dominují.
Z vývoje profitují i spotřebitelé. Díky minimálním nákladům patří ceny potravin v obchodech podle společnosti Statista k nejnižším v západní Evropě a pohybují se zhruba na úrovni krizí sužovaného Řecka. Dobře to znají i někteří Češi, kteří zajíždějí za levnými nákupy do německého pohraničí.
Krávy jen na maso. Naštěstí
Tím, kdo by měl z vývoje profitovat, by měl být i Holger Lampe, předseda zemědělského družstva Trampe na východě Braniborska s třinácti zaměstnanci.
Lampe však ve své kanceláři vyzdobené stovkami figurek krav všech tvarů a velikostí nevypadá jako člověk, který by zrovna procházel obdobím nebývalého ekonomického růstu.
„Jsou roky, kdy jsme rádi, že skončíme na nule,“ odpovídá na otázku na ziskovost družstva mezi stížnostmi na špatnou kvalitu místní půdy, klimatické změny a spekulanty s pozemky, kteří vyhnali ceny půdy do absurdních výšin. A ještě mluví o štěstí, že v Trampe chovají zhruba jen 200 kusů poměrně ziskového masného skotu, a ne dojnice, které by je strhly do hluboké ztráty.
Situace německého zemědělce je totiž z pohledu jednotlivce úplně jiná, než o čem vypovídají ekonomická čísla. Orientace na maximalizaci výroby vedla k nadprodukci a propadu cen tak hluboko, že ani mimořádně výkonné firmy často nepokryjí náklady. To znají i čeští zemědělci.
Skončila i největší farma Evropy
Problémy pak vyostřilo ruské embargo na dovoz evropských potravin. Krize zasáhla především producenty mléka a vepřového. Řada chovatelů se kvůli modernizaci zadlužila a úvěry nyní nejsou schopni splácet.
„Během pouhých dvou let skončilo deset procent německých farem. Nejvíce se to týká producentů mléka, ale postižení jsou úplně všichni,“ říká Benedikt Härlin, bývalý europoslanec a kritik současného směřování evropského agrárního sektoru. Loni zbankrotoval dokonce i megaholding KTG Agrar, podle některých hlasů největší farma Evropy.
Podle Härlina za to může právě snaha o maximalizaci exportu a sázka na vysokou efektivitu zemědělských podniků. Ta s sebou vedle nadprodukce nese i další negativní vedlejší efekty, jako je vylidňování venkova. Moderní, automatizovaný provoz totiž nepotřebuje tolik zaměstnanců, a především bývalé země východního Německa proto v posledních letech zaznamenaly značný odliv obyvatel.
Orientace na zemědělství 4.0 by podle Härlina negativní trendy ještě více podpořila. Přinesla by ještě větší zadlužení u bank, ještě vyšší výrobu, ještě hlubší propad cen a rychlejší odchod lidí z venkova. „Vyrábějme jen tolik, kolik dokážeme sami sníst,“ říká proto Härlin. Se svým postojem zůstává mezi německými zemědělci v menšině – tedy alespoň prozatím.
Zastánci této myšlenky totiž sílí. Minulou sobotu u příležitosti Grüne Woche, největšího potravinářského veletrhu v Evropě, protestovalo proti průmyslovému zemědělství přes deset tisíc lidí a 130 traktorů. Na Postupimském náměstí, z místa, kde před sto jedna lety socialista Karl Liebknecht vyzval „k boji proti imperialistické válce“, jak informuje pomník, vyzvali němečtí zemědělci k boji proti agrárním velkokoncernům, proti využívání pesticidů, geneticky modifikovaných potravin a maximalizaci produkce.
V praxi by se takové opatření projevilo patrně růstem ceny potravin nejen v Německu, ale po celé Evropě. Řada farmářů včetně těch českých by totiž ústup německé konkurence patrně využila ke zvýšení cen.
Biomléka se krize netýká
Jak by podle představ demonstrantů mohly farmy v praxi fungovat, lze vidět v zapadlé braniborské vesnici Brodowin.
Je to jedno z mála míst spolkové země, kde od pádu Berlínské zdi přibylo obyvatel. Obec za to vděčí místní společnosti Ökodorf Brodowin. Skupina nadšenců zde už počátkem 90. let vsadila na přísnější ekologické zemědělství, než požadují podmínky certifikace Bio.
Ačkoliv Brodowin obhospodařuje zhruba stejně velké pozemky jako družstvo v Trampe, zaměstnává o stovku lidí více a vykazuje pětinásobný obrat. Provoz disponuje vlastní mlékárnou, jejíž produkty spolu se zeleninou, vejci a drůbežím masem buď prodává ve vlastní prodejně, nebo dodává přímo zákazníkům či bez dalších zprostředkovatelů přímo do řetězců. Krmivo pro dobytek si pěstuje na vlastních polích, kterým dodává živiny hnojem od vlastních krav. V podstatě jde o zcela soběstačný provoz.
„Mléčná krize nás vůbec nepostihla. Nedá se sice říct, že by výkupní ceny biomléka byly zcela nezávislé na vývoji cen na trhu, propady posledních měsíců se nás však vůbec nedotkly,“ říká Susanne Poinkeová z farmy v Brodowinu. Zatímco litr konvenčního mléka se vykupuje zhruba za 20 centů, u biomléka je to stabilních 50 centů, tedy dvaapůlnásobek.
Ekologických zemědělců proto v minulých letech v Německu přibývalo. V závislosti na spolkové zemi se dnes ekologicky obdělává šest až šestnáct procent celkové výměry půdy. Ani to však nedokáže pokrýt veškerou poptávku, a bio se tak do Německa v nemalé míře dováží, často i od českých zemědělců, kteří se potýkají s nevalnou domácí poptávkou. Podle Jense-Uweho Schadeho z braniborského ministerstva zemědělství přibývá dokonce mladých farmářů, a existuje proto šance, že se venkov začne omlazovat.
Největší biotrh Berlín
Jenže i biozemědělství či jakákoliv další alternativní forma produkce a prodeje potravin má své hranice. Může úspěšně fungovat vedle klasické výroby, spolková vláda počítá, že by se v budoucnu mohla až pětina půdy obhospodařovat ekologicky. Že by však běžné zemědělství zcela nahradila, o tom mnozí pochybují.
Například braniborští ekologičtí sedláci mohou existovat ve velké míře jen proto, že v těsné blízkosti leží šestimilionový, největší evropský biotrh v podobě německého hlavního města a jeho okolí - to jim zajišťuje spolehlivý odbyt. Právě z Berlína se v posledních letech šířily veškeré stravovací a potravinové trendy, ať už jde o vegetariánství, veganství, či jakoukoliv jinou dietu. Tamní obyvatelé jsou ochotni si za jídlo připlatit, pokud mají pocit, že tím pomůžou nejen svému zdraví, ale i okolí.
Jenže „trh Berlín“ nemají k dispozici nejen další země, ale ani další regiony Německa. I Poinkeová přiznává, že ani ochota Němců za bioprodukty platit nejde donekonečna. I když je cena biomléka více než dvojnásobná ve srovnání s konvenčním mlékem a jeho výroba není ztrátová, zůstává marže Brodowinu poměrně nízká. „Vyšší cenu by spotřebitelé nepřijali,“ říká Poinkeová. Výsledkem je, že Brodowin sice dává práci mnohem většímu počtu lidí než běžné zemědělské provozy, ale ani zde mzdy nedosáhnou průměru.
A v neposlední řadě by třeba investice do mlékárny v Brodowinu nebyla možná bez třicetiprocentní dotace. „Především v počáteční fázi potřebuje tato branže velmi vysokou podporu,“ říká za braniborské ministerstvo zemědělství Schade. Stejně jako všichni ostatní by se tedy ani biozemědělci neobešli bez bruselských peněz.
Neberte nám přímé platby
Na pozadí protestů v Berlíně v tuto chvíli mezi jednotlivými evropskými zeměmi startují jednání o způsobu, jak by se měly přerozdělovat evropské dotace po roce 2020. V tuto chvíli většina sedláků dostává peníze v rámci takzvaných přímých plateb podle velikosti obhospodařované plochy. Na druhé koleji tak zůstalo, jaké plodiny pěstují, jakým způsobem, kolik zaměstnávají lidí či zda chovají dobytek nebo jiná zemědělská zvířata.
Irský eurokomisař pro zemědělství Phil Hogan by to rád změnil. V budoucnu by měli na více peněz dosáhnout ti, kteří na venkov přinášejí třeba zaměstnanost nebo využívají metody šetrné ke krajině. „Jako eurokomisař jsem vždy zdůrazňoval, že zemědělci a zemědělská produkce musí hrát hlavní roli při plnění společenské poptávky po ekologicky udržitelné produkci potravin,“ prohlásil Hogan při otevření Grüne Woche.
Že to nebude jednoduché, naznačila reakce Joachima Rukwieda, šéfa vlivného Německého zemědělského svazu. Ten v Berlíně apeloval na Hogana, aby na přímé platby příliš nesahal. I německý ministr zemědělství Christian Schmidt se nechal slyšet, že na proexportní strategii nehodlá nic měnit.
