Řidičem na Sibiři? Čtyři sta dolarů za patnáct dní dřiny

L j a n t o r (Od zvláštního zpravodaje) - Mají přísně zakázán alkohol a ženy, bydlí v pokojích bez teplé vody s deseti i více lůžky, od sedmi rána do osmi večera tvrdě pracují. Ne, nejsou to trestanci, jsou to ruští řidiči nákladních tater, stavějící cesty k ropným nalezištím v západosibiřském Ljantoru. "Myslel jsem, že tady budu tak rok, vydělám si nějaké peníze a najdu si práci doma," říká Dimitrij Vorchovskij z vesnice nedaleko ruské Samary. V západosibiřském Ljantoru, tisíce kilometrů od domova, už je desátým rokem.

Doma u Samary totiž není práce. Kdo nějakou přece jen sežene, musí počítat s výplatou do dvaceti dolarů za měsíc nebo také s tím, že se výplata třeba půl roku nekoná vůbec.

Zato v Ljantoru peníze jsou. Řidiči si vydělají od tří do čtyř set dolarů měsíčně. Patnáct dní v kuse bez odpočinku od sedmi rána do osmi večera sedí za volantem vozu. Na hrbolatých a úzkých silnicích vozí písek na stavbu cest k ropným nalezištím.

Po patnácti dnech práce, v zimě i v pětačtyřicetistupňových mrazech a v létě ve čtyřicetistupňových vedrech, mají nárok na patnáct dní pobytu u rodiny.

Zájem o práci bez vodky a žen je velký
"Podmínky jsou skromné, alkohol i ženy přísně zakázány. Komu se to nelíbí, může jít. Na práci řidiče u nás pořádáme konkursy, tak velký je zájem," říká ředitel mechanizovaných prací v Ljantoru Sergej Pjeršin.

Práci dostane jen ten, kdo pracovní knížkou dokáže, že není fluktuant a pokud možno jej doporučí někdo z už zaměstnaných a spolehlivých řidičů. Odměnou za výdrž je například každý měsíc bezplatná letenka domů, lázně u Černého moře, měsíční odlučné, pravidelné lékařské prohlídky.

Normy jsou však v poslední době stále tvrdší. Šofér musí denně zvládnout alespoň patnáct jízd k hromadě písku, který je na Sibiř dopravován smíchaný s vodou v potrubí. Tady čekají nakladače, které během minuty naplní tatru pískem. Ta jej pak musí odvézt ke stavbě silnice.

"Je to čím dál horší. Přibývá havárií, protože řidiči spěchají, aby splnili limit. Když se jim to nepodaří, výplata je mnohem nižší," říká řidič Vorchovskij. Život na silnici nebo ve starých nízkých dřevěných ubytovnách je nezdravý.

"Všechny nás bolí záda z neustálého třesu auta na hrbolatých cestách, skoro všichni kouříme za volantem jednu cigaretu za druhou. Po šichtě se myjeme v umyvadle se studenou vodou," říká Vorchovskij.

Žít v Ljantoru není snadné. Odejít je ještě těžší
Odejít z Ljantoru je však těžké. "Šel bych, ale mám doma dvě děti a ženu bez práce. Když přijedu domů na dovolenou, sháním se po zaměstnání. Ale marně," říká Vorchovskij. Plánuje, že zůstane na Sibiři ještě rok a pak se vrátí domů.

"Snad už něco doma najdu, protože tady ten život opravdu za moc nestojí," říká řidič.

Je polovina března, v Ljantoru je minus patnáct stupňů a zhruba metr sněhu. Krátce po páté hodině odpoledne má Vorchovskij před sebou ještě šest jízd a tři dny. Pak se zase na chvíli vrátí domů.