Lyžování by mělo být pro každého především radostí. Stejně jako při jiných sportech, tak i po připnutí lyží platí určitá pravidla, která by měl každý dodržovat. A nejsou to jen ta stanovená členy lyžařských organizací. Chování každého lyžaře i toho, kdo se pohybuje na lyžařských svazích, omezují také zákonné mantinely.
Časté jsou různé srážky na sjezdovkách. Kdo do někoho narazí, odpovídá za škodu, kterou jinému lyžaři způsobil, a musí ji také nahradit. Přitom nejde jen o zničení lyží, bot či jiných věcí. Pokud totiž dotyčný někomu způsobí úraz, může po něm postižený žádat náhradu škody na zdraví a při vážnějším úrazu vysoudit například i bolestné, ztrátu na výdělku, případně náhradu za ztížení společenského uplatnění (omezuje-li například úraz kulturní či sportovní činnosti postiženého). Může se stát, že viník nehody bude muset zaplatit i náklady na léčení. Své odpovědnosti za způsobenou škodu při lyžařské nehodě se může zcela nebo částečně zbavit, pokud prokáže spoluvinu někoho jiného (například lyžaře, který jel před ním a naprosto nečekaně zatočil). Neukázněný lyžař se může dopustit na sjezdovce svou riskantní a nebezpečnou jízdou i trestného činu. Způsobí-li někom u jinému těžký úraz, nebo dokonce smrt, hrozí mu až dva roky odnětí svobody. Také neposkytnutí pomoci může přijít nevšímavého lyžaře draho. Povinností každého svědka nehody je poskytnout zraněnému pomoc. Porušení takové povinnosti může být považováno i za trestný čin s možností odnětí svobody až na jeden rok (je-li postižený lyžař vážně zraněný). Ještě vyšší trest si může vysloužit v takových situacích lyžařský instruktor nebo například lékař, byť je v době nehody na svahu právě na lyžařské rekreaci. Z jejich povolání totiž povinnost pomoci přímo vyplývá.
- středa 2. února 2000
