Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Rok a půl jsem se živil jen komparsem, říká důchodce

aktualizováno 
Když v létě roku 1957 potkal tehdy třiadvacetiletý Jaroslav Jodl studenta, který mu nabídl účinkování ve filmu ''Slečna od vody'', netušil, že ho bude kompars doprovázet až do důchodu.
Když v létě roku 1957 potkal tehdy třiadvacetiletý Jaroslav Jodl studenta, který mu nabídl účinkování ve filmu 'Slečna od vody', netušil, že ho bude kompars doprovázet až do důchodu. Zpočátku občasná spolupráce, od roku 1965, kdy se Jaroslav Jodl zapsal do tehdy jediného rejstříku komparsistů, celkem pravidelné účinkování v televizi nebo filmu ve stovkách drobných úloh. "Nejčastěji jsem byl důstojníkem či sluhou," rekapituluje šestašedesátiletý důchodce, který si fyzickou kondici udržuje pravidelným cvičením, svou kariéru u filmu a v televizi. Přes čtyřicet let ho drží u komparsu hlavně láska k filmu a divadlu. "Tatínek byl náruživý ochotník a já jsem to po něm zdědil. Baví mě vžívat se do různých postav, poznávám hodně nových zajímavých lidí i různá prostředí, která bych jinak nepoznal," říká Jaroslav Jodl. To však neznamená, že kompars je pro něj náhradou za nesplněný dětský sen. "Kdepak, chtěl jsem být botanikem, nakonec jsem vystudoval průmyslovku a vyučil se hodinářem," říká Jaroslav Jodl. Kompars ho bavil, navíc byl také vítaným přilepšením k výplatě. "Někdy bylo ale příležitostí málo," vzpomíná Jaroslav Jodl na období, kdy i kompars byl obsazován s přihlédnutím k stranickým zásluhám. "Naštěstí se všechno změnilo a já se po revoluci dokonce osmnáct měsíců, do poloviny roku 1992, komparsem živil," uvádí Jaroslav Jodl. "Tehdy bylo za davovou scénu osmdesát korun a za epizodní roli, kdy jsem na plátně promluvil, jsem bral 140 až 160 korun. Na živobytí mně to však stačilo," dodává. Úplně nejraději na toto období však přesto Jaroslav Jodl nevzpomíná: Nejsem vůbec žádná hvězda, musel jsem proto brát všechno a volat o práci do agentur, což dneska naštěstí už dělat nemusím. To, že se tehdy komparsem uživil, přikládá své spolehlivosti, důslednosti a také jednomu dobrému nápadu. Připravil si o sobě tištěnou informaci, kde bylo víc, než zajímá obvykle pracovníky agentur. "Zadní stranu tvořily kopie mých fotografií v různých komparsních rolích a ty zabíraly," upřesňuje Jaroslav Jodl. Byly tam záběry v kostýmu důstojníků, úředníků a sluhů a právě tyhle role mu pak byly souzené často. Postupně se k davovým scénám stále častěji přidávaly lépe placené epizodní role. Když chtěl takovou roli získat, musel většinou podstoupit několik kol výběru. "Připravil jsem si o sobě pro takové příležitosti pár slov i s úryvkem básně a dost často jsem možná právě proto také roli dostal," vysvětluje. Zatímco při zaměstnání mohl chodit natáčet jen po práci, v důchodu mohl začít s komparsem naplno. Jaroslav Jodl bydlí sám a s průměrným důchodem pět tisíc dvě stě korun by vystačil jen těžko. "Při odchodu do důchodu jsem si řekl, že zkusím vydělat komparsem měsíčně dva tisíce korun. A musím říci, že se mi to už přibližně pět let daří," vysvětluje komparsista. Nejlepší výdělek je podle Jaroslava Jodla v reklamě: "Když tam hrajete lepší kompars, kde jste víc vidět, jsou to i dva až tři tisíce korun na den, zatímco u filmu v průměru tak pět set, maximálně tisíc korun, ale takových rolí je zase nepoměrně víc." Jeden z nejlepších kousků se mu povedl, když uspěl v pětikolovém konkursu na Santa Clause pro německou reklamu. "Za den jsem dostal pět tisíc korun," vzpomíná Jaroslav Jodl. Právě zahraniční producenti platí podle něj lépe, ale denní natáčení je delší než v případě české produkce. V televizi sice nejsou výdělky za komparsy takové jako ve filmu či reklamě, ale zase je tam kulturnější prostředí. "Oceňujeme to hlavně v zimě, kdy je práce v suchu a teple příjemnější než venku," říká Jaroslav Jodl. Mezi role, na které rád vzpomíná, patří prodavač z filmu Akumulátor či výpravčí z Obecné školy, nerad si připomíná roli důstojníka v holandském filmu. "Tehdy mi šlo o život, protože chvíli poté, co jsme se zvedli od stolu, na něj spadl třistakilogramový lustr. Kdyby spadl na mě, už bych nehrál nic," dodává. Úlohy spojené s válkou mu zůstaly ostatně dodnes. "Chystám se na roli důstojníka wehrmachtu v Deníku Anny Frankové. A na Silvestra, v den svých 66. narozenin, budu na Žofíně představovat na plese Julia Caesara," hovoří o svých nejbližších rolích Jaroslav Jodl. "Myslím, že by ze mě měl tatínek radost," dodává.
Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační foto;)
Češi spotřebují víc elektrické energie. Produkci táhne uhlí

Češi v letošním prvním pololetí spotřebovali 31 terawatthodin (TWh) elektřiny, proti stejnému období loni o 3,2 procenta více. Meziročně o 2,5 procenta na 44,5...  celý článek

V Horních Chrášťanech na Prachaticku otevřeli minipivovar. Vaří hlavně ležáky,...
Výletníky už tolik netáhnou hrady, zamíří raději do místního pivovaru

V Česku se objevil nový turistický hit. S tím, jak se v zemi neustále zvyšuje počet malých pivovarů, rychle roste i jejich obliba coby hlavního cíle výletu....  celý článek

ilustrační snímek
České děti neumějí hospodařit s kapesným, čtvrtina si peníze půjčuje

České děti neumějí příliš hospodařit s penězi. Většina rodičů se jim sice snaží vštípit základy finanční gramotnosti prostřednictvím kapesného, podle...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.