Saúdskoarabský král Salmán bin Abd al-Azíz al Saúd. (23. ledna 2015)

Saúdskoarabský král Salmán bin Abd al-Azíz al Saúd. (23. ledna 2015) | foto: AP

KOMENTÁŘ: Saúdové si sami na sebe upletli ropnou oprátku

  • 194
Pryč jsou časy, kdy byla Saúdská Arábie nejsilnějším hráčem na ropném bojišti. Po cenové válce, kterou vedla se Spojenými státy, se království nyní ocitá v kritickém bodě. Na ropě zcela závislá ekonomika blízkovýchodního království se bez reforem neobejde. Může však být pozdě, píše v komentáři František Strnad.

S koncem března to budou tři měsíce, co začala platit dohoda Saúdskou Arábií vedeného kartelu Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a dalších předních těžařů v čele s Ruskem o omezení produkce černého zlata. Již nyní se však začíná hovořit o tom, že si petrostáty svoji strategii špatně spočítaly.

Plán snížit produkci o 1,8 milionu barelů denně z dílny rodu Saúdů měl poslat ceny ropy nahoru a znovunastolit křehkou balanci na trhu, který v poslední letech připomínal strmě klesající horskou dráhu.

Ze začátku to vypadalo, že strategie funguje. Cena za barel se držela nad hranicí 55 dolarů a pokladna blízkovýchodního království se těšila na potřebnou finanční vzpruhu. A pak Spojené státy americké oznámily čerstvá data o domácí těžbě a křivky s cenami ropy šly opět dolů.

Prohraná válka

Čísla o převisu zásob USA přitom nebyla žádné překvapení. O tom, že vyšší ceny černého zlata nastartují spící vrty na amerických břidličnatých podložích, se vědělo. Jejich kapacity však kartel OPEC podcenil a ve Spojených státech navíc oznámili, že ani zdaleka netěží na maximum. Američané se navíc přestali bát levné ropy. Poučeni z předchozích let, kdy Opec pod vedením Saúdů na trh pumpoval velké přebytky černého zlata a srážel tak cenu ropy ke třiceti dolarům za barel, zefektivnili vlastní těžební procesy. Dnes jsou tak schopni konkurovat Saúdům nejen objemy produkce, ale i cenou za vytěžený barel.

Saúdská Arábie se navíc nestihla vzpamatovat z dopadů války nízkých cen, kterou sama loni a předloni vedla. Rijád si ukazováním ropných svalů z finančních rezerv odlil 210 miliard dolarů, a pokud bude tímto tempem pokračovat, za pět let mu nezbude v kase ani reál. Zemi nyní v pokladně zbývá přes 500 miliard, které při klesajících cenách mohou začít opět ubývat. Černé zlato jenom od ledna odepsalo asi 12 procent a barel ropy Brent opět atakuje hranici 50 dolarů.

I pokud se Saúdové rozhodnou znovu vydat na ropné tažení, rozloučí se se zastřešovacím limitem a napumpují na trhy další miliony barelů, příliš si nepomohou. Ceny ropy klesnou, což spíše než Spojené státy zasáhne Rusko. Ekonomika Rijádu, která se svým nerostným bohatstvím stojí a padá, si tím nikterak nepolepší. Doba, kdy monarchie z Blízkého východu mohly diktovat ceny na trhu s ropou, je pryč a Saúdská Arábie svoji válku prohrála.

Království se z ní vybřednout jen tak nepovede. Kombinace vyprazdňující se státní kasy a zpomalující ekonomiky si vyžádala až donedávna nepředstavitelné škrty v dotacích na vodu či energie. Na státní rozpočet navíc tvrdě dopadá válka se šíitskými povstalci v sousedním Jemenu.

Vláda tak zavádí nové daně a škrtá ve zdravotnictví i plánech na výstavbu nové infrastruktury. Bez zajímavosti není ani plán Rijádu přejít z 354 dní dlouhého islámského lunárního kalendáře na pro Západ běžný gregoriánský rok, který má 365 dní. Saúdská Arábie díky tomu získá jedenáct pracovních dní navíc, aniž musí zvedat náklady na platy ve státní sféře, ve které pracují dvě třetiny všech lidí v celé zemi.

Realita světa, ve kterém se cena ropy neřídí mírou produkce saúdských rafinerií, je pro království zdrcující a třiatřicetimilionová země si s ní příliš neví rady. Rijád se již delší dobu snaží zbavit závislosti na černém zlatu, jak jen to jde. Akorát mu to dle všeho nejde.

Jedenaosmdesátiletý král Salmán ve snaze získat zahraniční investice nedávno podnikl turné po státech jihovýchodní Asie. Jenom v Číně jeho delegace podepsala smlouvy o obchodu v objemu 65 miliard dolarů. Nutno podotknout, že většinově se opět týkají těžby a exportu ropy či souvisícího zpracovatelského průmyslu. Nejinak tomu bylo i v Indonésii nebo Malajsii.

Od ropy k ropě

Hlavní důvod Salmánova turné však poukazuje na palčivou situaci islámské monarchie přinejmenším stejně jako její zoufalé pokusy zůstat nejsilnějším hráčem na globálním ropném poli. Království příští rok hodlá prodat část svého národního klenotu, ropný gigant Saudi Aramco. Téměř jistě půjde o největší primární veřejnou nabídku, jaká se kdy na burze objevila. Pětiprocentní prodej firmy, jejíž hodnota podle odhadů přesahuje dva biliony dolarů, má do státní kasy přinést miliardy, které chce Rijád obratem investovat do diverzifikace své ekonomiky. Dle dokumentu Vize 2030 se království chce zbavit závislosti na ropě například podpořením stavebního průmyslu, zdravotnictví nebo turismu.

A tím se Saúdská Arábie ocitá zpátky v bodě, kdy o jejím osudu rozhoduje ropa, na jejíž cenu už nemá ani zdaleka takový vliv jako kdysi. Pravda, mohla by ji pomocí nadprodukce opět torpédovat.

Hodnotu Aramca by to ale nejspíš poslalo dolů a objem miliard na investice z prodeje by se snížil. Otázkou je, zdali nebude ropných miliard ve státní kase i tak málo, a hlavně: neměli Saúdové svoji ekonomiku překopat před pár lety, kdy stál barel ropy 110 dolarů? Vypadá to, že si svou ropnou válkou upletli také oprátku, která se nebezpečně utahuje, ať už se klan Saúdů hne kamkoli.