Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidé si nedělají finanční rezervy, říká expert na dluhové problémy

  15:24aktualizováno  15:24
Češi si stále neumí spočítat, kdy se mohou zadlužit, a nemyslí na zadní vrátka, říká ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal. Finanční gramotnost Čechů se podle něj příliš nezlepšuje. Dospělí se stále spíše učí vlastními chybami.

Ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal. | foto:  František Vlček, MAFRA

„Navíc málo myslí na zadní vrátka a netvoří si dostatečnou finanční rezervu pro případ nečekaných událostí,“ dodává. Počet lidí, kteří spadnou na finanční dno, by podle něj mohl pomoci snížit nový zákon o spotřebitelském úvěru, o němž nyní hlasují poslanci. Poskytovatelé půjček totiž budou muset pečlivěji zkoumat finanční zázemí klientů.

Jaký typ lidí se dostává nejčastěji do finančních problémů?
Z našich statistik vyplývá, že je to nejčastěji žena mezi 35 až 38 lety, její celkové závazky dosahují až 350 tisíc korun a obvykle svou vážnou finanční situaci pociťovala déle než tři roky. Vedle regionů postižených vysokou nezaměstnaností, jako je Moravskoslezský či Ústecký kraj, přicházejí za námi také lidé z Prahy a ze středních Čech. Je tu obecně hodně obyvatel a navíc sem přijíždějí z jiných částí země za prací.

David Šmejkal

Dluhový poradce David Šmejkal (44) je ředitel Poradny při finanční tísni. Vystudoval ekonomiku a řízení na Technické univerzitě v Liberci, sociologii a politologii na Masarykově univerzitě v Brně a veřejnou správu na Vysoké škole CEVRO Institut v Praze. Než začal šéfovat obecně prospěšné společnosti, která radí lidem ve finanční tísni, pracoval v průmyslovém svazu, telekomunikační firmě a ve spotřebitelském sdružení.

Přijít po třech letech, kdy má člověk problémy, už asi bývá pozdě?
Lidé se mnohdy snaží svým závazkům dostát a věří, že to zvládnou. K nám většinou přicházejí až ve chvíli, kdy situace dospěje do exekuční fáze. Přitom mohou mít obtíže se splácením jen malé části závazků, ale prostě jim to přerostlo přes hlavu. Velký problém jsou „vysokonákladové“ závazky – mikropůjčky, úvěry krátce před výplatou, dražší kreditní karty či dražší spotřebitelské úvěry. U nich může problém přijít velmi rychle, jsou to obvykle takové hřebíčky do rakve dlouhodobé finanční nerovnováhy.

Proč?
Lidé nejsou dostatečně obezřetní. Neuvědomují si, že byť taková půjčka může na první pohled vypadat jako výhodná, je ve skutečnosti velmi drahá. Týká se to hlavně úvěrů na nižší částky, deset či patnáct tisíc korun. Je třeba se vždy ptát na roční procentní sazbu nákladů (RPSN). Spotřebitelský úvěr, kde je RPSN ve výši několika desítek procent, už mi přijde příliš nákladný.

Jak postupujete, když se na vás člověk, který má potíže, obrátí?
Nejprve se zaměřujeme právě na ty závazky s vysokými náklady. Zkoušíme, zda je nějaká šance na přeúvěrování, případně na vytvoření splátkového kalendáře. Na druhé straně hledáme zdroje v rodinném rozpočtu, zamýšlíme se nad tím, zda existují nějaké možnosti vyšších příjmů, ať už u samotného klienta, či v širší rodině. Či zda je možné částečně zpeněžit nebo pronajmout majetek. Pokud už nic z toho nepřichází v úvahu, připravíme klientovi návrh na oddlužení.

U jak vysokého podílu klientů se to dá vyřešit bez osobního bankrotu?Máme asi tisícovku klientů měsíčně, z nichž zhruba třetina už obvykle jinou možnost než osobní bankrot nemá. Ale návrh nakonec zpracujeme tak pro desetinu klientů. Ti zbývající buď nemohou splnit podmínky oddlužení dané zákonem, nebo se jim ten maximálně pětiletý ochranný režim, během něhož splácejí podle splátkového kalendáře své dluhy, zdá příliš náročný. Takže jim nezbude nic jiného než strpět exekuce.

Kolik insolvenčních návrhů zpracujete?
Ročně je to kolem 1 400 až 1 500 návrhů. Je to zhruba každý desátý, který je v Česku podán. Jejich počet je v posledních letech stabilní, poradny či charity se už s tímto institutem naučily pracovat a lidé v nesnázích pochopili, že jim osobní bankrot může pomoci začít nový život.

Kde vlastně lidé dělají v oblasti financí největší chyby? Jinými slovy, jak se mají chovat, aby do vaší poradny vůbec nemuseli?
Je tu malá snaha věnovat se vlastnímu rozpočtu. Přitom stačí jednoduchý přehled v excelu nebo na papíře a na první pohled vidím, kolik prostředků mi zbude. A jen z těchto peněz mohu něco případně dát na nějaké splátky. Lidé stále navíc málo myslí na zadní vrátka a netvoří si dostatečnou finanční rezervu pro případ nečekaných událostí – ztráty práce, nemoci, úrazu či nějaké nehody. Měla by pokrýt celkové rodinné výdaje alespoň na tři měsíce. A je třeba, aby byla dobře dostupná, tedy nejlépe na běžném, spořicím či termínovaném účtu.

Kde ještě domácnostem utíkají peníze?
Často si pořizují zbytné věci. Třeba novou televizi, když ta stará ještě dobře funguje. Nebo auto, u kterého pak nemají na splátky. Hodně to souvisí se životním stylem domácnosti, jde často o nákladné koníčky, adrenalinové sporty, návštěvy kulturních akcí či alkohol nebo cigarety. Změnou přístupu se dá ušetřit až dvacet procent výdajů.

Říká se, že Češi nejsou dostatečně finančně gramotní. Zlepšuje se situace v tomto směru?
Jen velmi mírně. Mladší generace má lepší přístup k finančnímu vzdělání na školách, ale co se týče dospělých, je situace stále dost špatná. Těm se věnovalo jen pár dílčích programů, nebyla tu žádná velká osvětová kampaň. Dospělí se musí bohužel stále učit vlastními chybami. Často věří tomu, že problémy „vysedí“, že dojde k nějakému zázračnému obratu.

Poslanci nyní schvalují novelu zákona o spotřebitelském úvěru. Bude lépe chránit dlužníky?
Novela není jen o právech dlužníků. Jako klíčové vidím hlavně to, že srovná podmínky na trhu poskytování spotřebitelských úvěrů. Banky i nebankovní společnosti budou muset postupovat při poskytování půjčky stejně. Zákon bude vyžadovat, aby předtím, než dá poskytovatel klientovi půjčku, s ním prodiskutoval jeho finanční zázemí. To pomůže alespoň částečně eliminovat počet lidí, kteří v budoucnu nebudou schopni splácet.

Klienti ale získají možnost požadovat zrušení úvěrové smlouvy s odvoláním na to, že si je věřitel dostatečně neproklepl a půjčil jim přesto, že nebyli v dobré finanční kondici. To by znamenalo, že vrátí jen jistinu, ale ne úroky. Nebude se to zneužívat?
V tom velkou hrozbu pro fungování trhu nevidím. Všechno bude rozhodovat soud a výsledek řízení, během něhož se bude posuzovat úvěruschopnost klienta, je velmi nejistý. Bude možnost za určitých podmínek úvěr předčasně – za příslušný poplatek, který souvisí s vynaloženými náklady poskytovatele úvěru – splatit. A není třeba jít do náročného soudního řízení. Ve státech EU, kde už toto pravidlo platí, jsem nějaké masivní pokusy dlužníků vyvázat se tímto způsobem ze svých závazků nezaznamenal.

Úvěrové společnosti budou muset podle novely mít základní kapitál 20 milionů korun a navrch získat licenci od ČNB. Pročistí to trh, jak slibuje ministerstvo financí?
Určitě, z nynějších desítek tisíc poskytovatelů jich bude 30 až 50. V návrhu je ale podle mě jedna mezera. Je možné, že řada současných menších poskytovatelů se nebude chtít podrobit licenčnímu režimu ČNB a budou poskytovat úvěry načerno. Zákon by proto měl dát ČNB silnější pravomoci, aby byla schopna tyto subjekty postihnout třeba odstrašujícími pokutami. Navrhované znění jí příliš možností, jak se s nelicencovanými subjekty vyrovnat, nedává. A novela by tak v tomto směru mohla být zcela bezzubá.

Poslanci začnou řešit i novelu insolvenčního zákona. Uleví dlužníkům?
Tato novela se snaží ukončit obchod s chudobou. Zaměřuje se na jeden z největších nešvarů, které jsou s osobními bankroty spojené. Zákon by měl zcela zakázat činnost oddlužovacích agentur, které si berou někdy i desítky tisíc korun za zpracování insolvenčního návrhu. A to je správně, protože na finanční katastrofě nelze vydělávat. Stamiliony, možná i miliardy korun na poplatcích za přípravu návrhů, které měly být poskytnuty věřitelům, odčerpávají tyto agentury. Novela tak omezí ty, kdo je mohou zpracovat, na advokáty, notáře, insolvenční správce a akreditované neziskové organizace.

Kolik oddlužovacích agentur v Česku vlastně je?
Zhruba stovka, působí hlavně na severu Čech a Moravy.

A co když se v novém systému najde nějaký neférový advokát, který bude postupovat stejně jako nynější agentury?
Novela umožňuje v takovém případě ministerstvu spravedlnosti rázně zasáhnout. Jsou tam sankce, které jdou do milionů, takový prohřešek by zřejmě nenechaly bez odezvy ani příslušné komory. V zákoně je uvedený poplatek, o který si bude moci advokát říct – 4 000 korun u jednotlivců a 6 000 korun za společný návrh manželů.

Některé občanské poradny a charity si na nový zákon stěžují. Bojí se, že nebudou moci pomáhat se zpracováním návrhů na oddlužení...
Neziskové poradny budou muset získat akreditaci u ministerstva spravedlnosti. A velká část z nich, především ty menší, lokální, mají obavy, že jim to přinese spoustu administrativy navíc. A že to pro jejich omezené rozpočty bude znamenat velkou zátěž. Navíc budou muset mít kompetentní osobu s určitým vzděláním, která bude profesně zodpovědná za všechny ty návrhy, které svým klientům zpracují. Ale bohužel bez takového – byť drobného – nárůstu povinností nelze stávající systém změnit.

Kolik si za zpracování návrhu berou veřejně prospěšné poradny?
Neznám žádnou neziskovou organizaci, která by inkasovala od klientů peníze. A i kdyby nějaká taková hypoteticky existovala, určitě si neřeknou o sumy, které vidíme na tom až predátorském trhu oddlužovacích agentur. Tam klienti platí až desítky tisíc za zpracování něčeho, co my děláme zcela zdarma.

Kdo tedy poradny živí?
My máme soukromé dárce. Patří mezi ně retailové banky a stavební spořitelny, které na českém trhu působí. Ostatní neziskové organizace a poradny – celkem jich je v Česku kolem osmdesáti – mají různé zdroje financování své činnosti. Nejčastěji jsou to obecní, krajské či státní rozpočty a strukturální fondy.



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.