Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žasnu, jak se lidé vracejí k vinylům, říká majitelka bazaru s deskami

  4:11aktualizováno  4:11
Magdaléně Zemanové se splnil sen. V pasáži Lucerna má obchod s muzikou a prodává v něm staré gramodesky. Když před sedmi lety přišla do Prahy, kupovali zákazníci hlavně cédéčka a o vinyly skoro nestáli. Před pěti lety se to začalo obracet a zájem o desky vystřelil tak, že dnes v jejím bazaru Happyfeet cédéčka nejsou.

Magdaléna Zemanová, majitelka obchodu s gramofonovými deskami Happyfeet v pražské pasáži Lucerna. | foto:  František Vlček, MAFRA

Jak jste se dostala k prodeji starých desek?
Od malička jsem se zajímala o hudbu. Hrála jsem na klavír a kytaru, zpívala jsem a chtěla jsem se původně aktivní muzikou živit. Pak jsem se ale nedostala na konzervatoř a musela jsem začít pracovat. Starou hudbu jsem prodávala v record shopu od patnácti let. Měla jsem to jako brigádu a moc mě to bavilo, takže když jsem přišla ve dvaceti do Prahy, měla jsem už nějaké zkušenosti a rozjela jsem své podnikání zde.

Jak jste získala prestižní adresu v Lucerně?
Hned jak jsem přišla do Prahy, bylo mi jasné, že můj sen je právě Lucerna v centru Prahy. Od té doby jsem o to usilovala, ale trvalo mi hodně let, než se mi zde pronájem podařilo získat. Vystřídala jsem dobré adresy. Prodávala jsem ve Štěpánské, na Národní třídě, v Opatovické, v Roxy v Dlouhé a před dvěma a půl lety se mi podařilo získat nájem zde. I když předchozí místa byla dobrá, zde je to nejlepší, za den pasáží projde několik tisíc lidí.

Magdaléna Zemanová (27)

Narodila se v Raspenavě v Jizerských horách. Od šesti let se učila na kytaru, ke které přidala klavír a zpěv. Od 15 let pracovala o prázdninách a o sobotách v libereckém record shopu, kde se učila lidem prodávat bazarovou hudbu.

Ve dvaceti přišla do Prahy a otevřela si ve Štěpánské ulici hudební second hand Happyfeet, v němž nabízela hlavně cédéčka. Od září 2011 prodává muziku, už jen vinyly, v pasáží Lucerna. Vedle vinylů nabízí v obchodě také repasované hodinky Prim a staré odznaky. "Když někdo nakoupí desky za víc peněz, dostane odznak  zdarma," říká.

Vedle prodeje starých desek jezdí několikrát měsíčně jako dýdžejka po klubech a přehrává v nich více než 200 vinylů ze své soukromé sbírky, která čítá přes 700 kusů. 

Je svobodná a má psa West highland white
teriéra, kterému říká My Love.

Kolik jste na začátku svého podnikání prodávala cédéček a kolik desek? 
Když jsem přišla do Prahy, tak by mě vůbec nenapadlo, že by o vinyly měl někdo zájem. S tehdejším přítelem jsme si říkali, že to bude menšinová záležitost, takový underground. Přesto si vinyly občas někdo koupil, ale byla to maximálně pětina všech prodejů. Osmdesát procent tržeb jsme měli z cédéček.

Kdy začali lidé dávat přednost starým deskám a proč?
Zájem o vinyly začal růst zhruba před pěti lety. Byla to taková modní vlna. Lidé si patrně po boomu stahování hudby zadarmo na internetu začali uvědomovat, že jim to nepřináší takový požitek. V počítači měli několik tisíc skladeb, vlastnili tak miliardy nul a jedniček, ale často ani nevěděli, koho a co poslouchají a začali to zpětně zjišťovat. Pak přišli na to, že se jim líbí držet desku v ruce, položit na ní jehlu, sednout si na pohovku, prohlížet si obal, otevřít si k tomu víno nebo uvařit kávu, poslouchat a relaxovat.

Cédéčka ještě prodáváte?
Naposledy jsem je prodávala před více než dvěma lety, kdy jsem měla obchod v Roxy. To jsem jich měla v nabídce zhruba pětinu, ale po přestěhování do Lucerny jsem je prodávat přestala. Marže za jejich prodej šly tak dolů, že by se mi to nevyplatilo.

Myslíte, že se jejich doba někdy vrátí?
Nevím, to by musely jít jejich ceny při výkupu pod 30 Kč. Já však věřím vinylům. Myslím si, že jejich boom teprve začíná. Loni v prosinci mi tržby meziročně stouply zhruba o třicet až čtyřicet procent a doufám, že to tak půjde i dál.

V Česku se vyrábějí špičkové gramofony a miliony vinylových desek. Jak se daří jejich výrobcům, čtěte v MF DNES Čtěte v pondělí, 17. 3.

MF DNES v počítači
MF DNES pro iPad a iPhone

Jaké desky váš živí?
Rocková klasika jako je například Frank Zappa, Rolling Stones, Led Zeppelin, Pink Floyd, Velvet Underground. To se prodává stále výborně stejně jako Beatles, Bob Dylan či Johnny Cash. Z československé muziky letí nejvíc šedesátá léta, tedy jména jako například Marta Kubišová, Marie Rottrová, Karel Kryl a ze skupin Golden Kids, Olympic, Plastic People of The Universe či Matadors.  

A co Vondráčková, Zagorová či Gott, o ty zájem není?
O Karla Gotta je veliký zájem, ale musí to být jeho první desky ze šedesátých let. Ty se dají prodat i za 700 korun, pokud jsou obal i deska v perfektním stavu. Jeho osmdesátá léta se však už neprodávají. To už je jiná muzika, kterou navíc Supraphon chrlil několikrát ročně v takových nákladech, že ji snad mají doma všichni, kdo mají gramofon. Podobné je to s Vondráčkovou, Zagorovou či Bartošovou. Zhruba jednou za rok ke mně přijde někdo, kdo má zájem o celou kolekci, ale jinak o to zájem není. Aby mi to nezabíralo v obchodě místo, prodávám to za výkupní cenu 5 Kč, za tu si to na zeď někdo koupí. 

Kolik peněz u vás lidé v průměru utratí při jednom nákupu?
Asi 300 korun. Když někdo utratí dva tisíce, tak už je to hodně velký nákup. Jsou však i lidé, kteří zde nechají přes pět tisíc korun. To se však stane málokdy a většinou to bývají cizinci, kteří u mně vyhledávají hudební rozinky. Tou je například hudba Gustava Broma nebo i deska sourozenců Hany a Petra Ulrychových 13 HP, která vyšla pouze jednou v roce 1971 ve vydavatelství Supraphon a hudebně je velmi dobrá. Tu si zde koupil japonský turista, který se o ní dozvěděl na hudebním blogu.

Jakou nejdražší desku jste prodala a za kolik?
Velvet Underground za 2 150 Kč. 

Co určuje cenu desky a jak jí zjišťujete?
Vedle interpreta určuje cenu v prvé řadě stav desky a obalu, pak vydavatelství, které desku vydalo. Pokud jsou však deska či obal poškozeny, cena je i u kvalitní hudby hned několikanásobně nižší. Pokud si nejsem jistá, za kolik desku prodat, podívám se na internet, za kolik se prodává tam, a snažím se ji nacenit tak, aby se ji zákazníkovi poté, co si k desce musí přičíst poštovné, vyplatilo ji koupit u mě.

Fotogalerie

A od koho a za kolik vinyly vykupujete?
Mám vlastní distributory, kteří je nakupují doma či v zahraničí. Nacházejí je v hlavně v bazarech či na bleších trzích. Jeden z nich například dojíždí kvůli deskám každý rok na tři měsíce do Spojených států. Desky však vykupuji i od svých  zákazníků. Nabídnu jim vždy cenu za celou sbírku, za jednu desku tak dostanou 5 až 70 Kč. Každý den mi nabídnou svou sbírku zhruba tři lidé. Pokud nejsou spokojeni s mou nabídkou, mohou své desky zkusit prodat jinde.

Kdo u vás nakupuje častěji, muži, nebo ženy?
Osmdesát procent mých zákazníků tvoří muži. Jsou to obecně větší požitkáři než ženy. Často si koupí něco pro radost a doma to pak třeba schovají nebo říkají, že to dostali jako dárek. Nejčastější zákazníci jsou muži v produktivním věku, tedy od 35 do 55 let. Pak přicházejí nakupovat hipsteři, které zajímá vše od Applu, tedy iPhone, iPad, iPod nebo Mac, ale zároveň se jim líbí retro a vintage. Zvláštní skupinu tvoří sběratelé, kteří se v hudbě velmi dobře vyznají a chodí si doplňovat sbírku.

A když nakupují ženy, co je zajímá?
Ženy nakupují pohádky pro své děti či vnoučata. Nejvíc na odbyt jde Hurvínek, pak mluvené pohádky od Wericha, nebo desky od Suchého a Šlitra. Pro bilingvní děti nakupují maminky pohádky či písničky v angličtině z filmů od Walta Disneyho. Starší ženy si zde kupují dechovku, nebo i hudbu svého mládí od Karla Vlacha. Pak ke mně chodí ženy do 35 let, které si kupují hudbu samy pro sebe jen tak pro radost a pak ženy, které hledají dárek pro svého muže.

Kolik desek musíte měsíčně prodat, abyste se uživila?
Abych zaplatila všechny závazky a zbylo mi něco na živobytí, musím jich měsíčně prodat zhruba za 70 tisíc.

Stačíte si z toho něco našetřit na budoucnost?
Jsem v lehkém plusu. Nepočítám s tím, že si tím vydělám na byt nebo na porsche. O to mi ale nejde. Jsem ráda, že mohu dělat to, co mě baví a že to stačí na to, abych se uživila.

Dovedete si představit, že prodáváte vinyly celý život?
Ano. Baví mě to a stále se v tom mohu zlepšovat. Třeba v tom, jak ještě lépe zaujmout zákazníky tak, aby se ke mně vraceli a nejlépe přišli ještě s někým novým.

To děláte jak?
Jakmile někdo přijde do obchodu, snažím se, aby v něm zůstal a něco si koupil. Nejdříve musíte odhadnout, zda si chce povídat nebo ne. Pokud ne, tak to musím respektovat a nabídnout mu v úrovni očí to nejlepší, co mám, a nechat si ho vybírat samotného. Pokud si povídat chce, ptám se ho, o co má zájem, a když to nemám, snažím se ho rozpovídat. Tak, abych poznala, co se mu líbí, nebo na co rád vzpomíná. Když se to povede, mohu mu pak nabídnout něco jiného z žánru, který rád poslouchá, nebo z doby, která mu jeho vzpomínky připomene. Vinyly jsou hodně spojené se vzpomínkami, takže právě to často zabere.

A nemrzí vás, že hudbu jenom prodáváte a neživíte se jí aktivně?
Ne. Jako malá jsem chtěla být muzikantkou, ale uživit se hudbou v dnešní době, to je velmi těžké. Toto je dobrý kompromis. Jsem stále v kontaktu s hudbou, kterou mám ráda, a s lidmi, se kterými si ráda povídám, a navíc si vydělám tolik, že mi to stačí na vše, co potřebuji. Jsem spokojená. Živořit někde bych nechtěla.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.