Ekonom Patrik Nacher.

Ekonom Patrik Nacher. | foto: Tomáš Krist, MAFRA

Nový zákon zdraží hypotéky a může nahnat lidi k lichvářům, míní ekonom

  • 178
Od prosince začíná platit nový zákon o spotřebitelském úvěru, který má lépe chránit klienty. Přinese ale také zdražení hypoték a může nahnat lidi k lichvářům, říká v rozhovoru pro MF DNES Patrik Nacher, zakladatel portálu bankovnipoplatky.com a pražský zastupitel za ANO.

Průměrné sazby u hypoték sice ještě v říjnu klesly na rekordní minimum 1,8 procenta (více čtěte zde), většina velkých bank už však chystá zdražování. Při srovnání se současným stavem budou měsíční splátky o desítky až stovky korun vyšší.

Hlavním důvodem je zákon o spotřebitelském úvěru, který začne platit od prosince (více o zákoně čtěte zde). Přinese klientům více možností splatit úvěr na bydlení předčasně bez sankcí. A také má lépe ochránit spotřebitele.

Dobře míněný legislativní záměr ale může klientům uškodit. Lidé, kteří předčasně splácet neplánují, „zaplatí“ za ty, kdo novou možnost využijí. „Je to jeden z příkladů, kdy se dobře míněný legislativní záměr, ze kterého má mít spotřebitel prospěch, se ve výsledku otočí proti němu,“ tvrdí Nacher.

Mají si lidé, kteří uvažují o novém úvěru nebo o refinancování, pospíšit, aby jim neutekly nižší sazby, nebo mají počkat na výhody, které přinese nový zákon?
Hypotéku si obvykle pořizujeme jednou dvakrát za život. Klient by se proto měl spíše řídit vlastními potřebami než se přizpůsobovat tomu, co se děje kolem. A nic zbytečně neuspěchat. Všechny změny, které přicházejí, se ve výsledku vlastně navzájem vyruší. Osobně bych asi počkal, abych měl výhody vyplývající z nového zákona. Navíc u úrokových sazeb funguje jistá setrvačnost. Nečekám, že se okamžitě skokově zvýší.

Zafunguje na trhu konkurence, která bude výraznějšímu zvedání sazeb bránit?
Sazby jsou opravdu velmi nízké. Dříve nebo později by stejně narazily na dno a odrazily se vzhůru bez ohledu na to, zda máme nový zákon, či ne. Avšak výhody, které tato norma přináší, považuji za problematické, protože zbytečně tlačí na zvýšení úrokové sazby. Nebo mohou být záminkou k jejímu zvýšení. Dosud mohly banky bojovat o klienta nejen výší úroků, ale také třeba rozšířením možností předčasně hypotéku splatit bez sankcí. Teď tuhle možnost ztratí, protože to budou muset nabídnout povinně.

Proč je lepší možnost předčasně splatit hypotéku špatná?
Je to jeden z příkladů, kdy se dobře míněný legislativní záměr, z něhož má mít spotřebitel prospěch, otočí proti němu. Jen proto, že bude existovat možnost, kterou možná někdo někdy využije, se do budoucna zdraží hypotéky pro všechny ostatní. Včetně těch, kteří nemají vůbec v plánu ji předčasně splácet.

Jak velký podíl klientů předčasné splacení bez sankcí využije?
To se nedá předem říci. Ale ve chvíli, kdy jsou úrokové sazby u hypoték tak nízké, moc nevidím důvod něco předčasně splácet. Teď jsou na úrovni, která ještě před rokem a půl byla u spořicích účtů. Troufám si říci, že pokud někdo získá větší obnos, dokáže si s ním sáhnout na větší výnos, než je úroková sazba u hypotéky. Ať už uložením na termínovaný vklad, či investováním do podílových fondů nebo do akcií.

Banky zároveň budou muset důkladněji prověřovat klienta. A když se ukáže, že to neudělaly dostatečně, klient může vysoudit zrušení smlouvy. Projeví se to na celkovém objemu hypoték, bude jich méně?
Tato změna směřuje spíše na šedou zónu úvěrových institucí. Banky a seriózní instituce klienta prověřují důkladně už dávno. Ale možná původně dobrá myšlenka může nahnat klienty k lichvářům. Lidem, kteří jsou „na hraně“ a jimž by podle dosavadních pravidel banka možná ještě půjčila, už podle nových regulí kvůli obavě ze soudu raději nepůjčí. A když je takto odmítne více bank a stejně si budou chtít půjčit, skončí u lichvářů, kteří pravidla nedodržují ani dnes a nebudou dodržovat ani ta nová.

Smyslem zákona má být větší ochrana klientů, kteří si berou hypotéku a úvěr obecně. Je však něco, v čem by lidé měli být nově ostražitější?
Lidé by nový zákon neměli brát jako něco, co je ochrání absolutně. Obezřetnost klienta by měla být stále stejná bez ohledu na legislativu. Z mých zkušeností plyne, že právě ve chvíli, kdy se u zákonů zdůrazňuje jejich ochranářský rozměr, ji lidé ztrácejí. Zákony je sice mohou více chránit, ale to jen v případě, že budou chtít jít do soudního sporu. A je otázka, zda to - při stavu dnešního soudnictví - nakonec vůbec využijí.

U úrokových sazeb funguje jistá setrvačnost. Nečekám proto, že se s platností zákona okamžitě skokově zvýší.