Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Německo je pro nás nejistota, mělo by víc růst, říká šéf ČNB Singer

  12:26aktualizováno  12:38
Kdyby Řecko použilo všechny peníze naráz, bylo by už z krize venku, míní šéf ČNB Miroslav Singer. Osud Řecka poznamená českou ekonomiku minimálně. Více Singera trápí, že Německo neroste, jak by mělo, a jeho export netěží ze slabého eura. „Německo je teď pro nás velká nejistota,“ řekl MF DNES.

Guvernér České národní banky Miroslav Singer | foto:  Petr Topič, MAFRA

Řecko mohlo být dávno z krize venku. Na odpuštění dluhů už dostalo částku blížící se čtyřem našim rozpočtům, říká guvernér ČNB Miroslav Singer. Další pomoc Řecku by nebylo šťastné řešení. „Eurozóna by evidentně přestala fungovat jako místo, kde platí pravidlo, že každý se financuje za své,“ říká guvernér centrální banky Miroslav Singer. Přímé důsledky odchodu Řecka z eurozóny by podle něj byly pro Česko minimální.

Nakolik se změnila Evropa poté, co v řeckém referendu zaznělo jasné „ne“?
Nezdá se mi, že by se Evropa výrazně změnila. Možná by se změnilo Řecko, kdyby Řekové řekli „ano“. Ale tím, že řekli „ne“, jen potvrdili to, co jejich vláda už dlouho tvrdí. A na co jí „ne“ odpovídá Evropa. Řeckou vládu podporují – na rozdíl od jiných evropských zemí – síly, které v terminologii řeckého dramatu vnímají krizi jako příležitost ke katarzi, k budování nového krásného světa. Vidí to tak, že čím hlubší krize, tím krásnější ten nový svět, ta katarze, bude. Bohužel ignorují, že v řeckém dramatu přichází po krizi a před katarzí katastrofa.

Řecká vláda situaci úmyslně zatahuje tak daleko, aby ke katarzi došlo?Vláda nikdy nemůže být jednolitý mechanismus. Je to konglomerát politických sil, kde ne všichni chtějí to samé. Ale je evidentní, že názor Řecka se nijak nemění. Vláda řekla „ne“, občanům doporučila, aby hlasovali „ne“, a ti tak učinili. Řekové nadále mají dlouhý seznam požadavků, který je pro evropské partnery nepřijatelný. V tom se situace nezměnila.

Jak se má Evropa zachovat?
Nebudu doporučovat premiérům a ministrům financí eurozóny, co mají dělat. Je jasné, že stojí mezi volbami, které nejsou příjemné, ale do určité míry se v této situaci ocitli vlastní vinou. Řecko dostalo velké prostředky při předchozích dvou restrukturalizacích, a kdyby byly vynaloženy naráz, mohlo být dávno z krize venku. Ať už s eurem, či s novou měnou. Národ s podobnou ekonomickou úrovní jako my dostal na odpuštění dluhů částku, která se blíží čtyřem našim rozpočtům. Stále se mluví o tom, že Řecko splácí dluhy hlavně ven, ale ty peníze byly předtím utraceny tam. Představme si, že nám by někdo půjčil, český stát by čtyři roky utrácel stejně jako dosud, ale zároveň by se nemusely platit žádné daně.

Bylo by pro eurozónu lepší, kdyby Řecko zůstalo stranou?
Řecko z eurozóny nikdo vyhodit nemůže, neexistuje na to žádný mechanismus. Může se však stát, že zůstane v eurozóně, ale bez eur. Představte si turistu v Itálii, kterému došly peníze. Je v eurozóně, nikdo ho z ní nevyhazuje, jen ten nepříjemný fakt, že nemá na to, aby si cokoliv koupil. V takové situaci je dnes řecký stát. Jediný rozdíl je, že turistovi nikdo nedá peníze za jeho sliby.

Znamená to, že na tahu je teď Řecko?
Rozhodně. A pokud Řecko nějakým tahem nepřesvědčí někoho, aby mu dal eura, tak zůstane v kůži onoho turisty. Těžko to ale hodnotit, je to ostrý střet dlužníka s věřiteli a zvnějšku dovnitř nevidíte. Situace je nepřehledná a mění se velmi rychle.

Bylo by pro Řecko nejlepší, kdyby se eura vzdalo?
Nejlepší pro Řecko by samozřejmě bylo, kdyby mu partneři dál jeho stát financovali, ale ti k tomu nejeví dostatek ochoty. Nejsem u těch vyjednávání, ale když potkávám kolegy, kteří je vedou, tak velkou frustraci jsem nikdy neviděl. Řecko se snaží zachovat maximum výhod své střední třídě – zaměstnancům státu a státních podniků, penzistům, všem, kteří jsou závislí na státu.

Může se Řecko zachránit samo, bez pomoci z vnějšku?
Je to jedna z realistických variant, která by však Řecko hrozně bolela. Ostatně my jsme se v devadesátých letech taky zachraňovali sami, případně jsme si na to půjčili a dluhy splatili. Je jasné, že v takovém případě by Řecko už těžko něco splatilo. Dá se to kombinovat třeba s pomocí řeckému finančnímu sektoru za předpokladu, že se Řecko zaváže, že tu pomoc nepřevede z bank do státu. Jenže to vyžaduje důvěru. Nastolit ji zpět bude obtížné poté, co Řecko všechny dřívější dohody porušilo.

Máte scénáře, jak by se případný odchod Řecka z eurozóny dotkl Česka?Věcně se to české ekonomiky netýká, přímé důsledky otřesu jsou pro nás minimální. Týká se nás ale další vývoj eurozóny, který závisí na tom, zda se Řecku pomůže, či nikoliv. Zatím není jasné, jakou katastrofou řecká krize skončí. Případná další pomoc automaticky spustí požadavky ze strany dalších zemí, aby se jim také pomohlo. A to by bylo špatné, eurozóna by už zcela evidentně přestala fungovat jako místo, kde platí pravidlo, že každý se financuje za své. Anebo se Řecku nepomůže, což zahrnuje scénáře, které přesahují ekonomiku – svou úlohu v nich hraje geopolitika. Až budeme vědět, která varianta dostane přednost, má smysl vytvářet scénáře o tom, co přesně to znamená pro Česko.

Mohou se čeští politici poučit z toho, co se kolem Řecka děje?
Kromě zjevných věcí, jako třeba neslibovat nesplnitelné, by jim možná nemělo uniknout, že je dobré už na začátku debatovat o špatných scénářích. Eurozóna nemá dosud připraveny právní mechanismy na tento typ krize. Dokumenty musí řešit situace, kdy se vše nedaří, a na to zjevně evropské dokumenty připravené nejsou. Psát smlouvu jen pro situaci, kdy se všechno vyvíjí dobře, je zbytečné. Pokud obchod vzkvétá a všichni šťastně spolupracují, tak smlouvu nepotřebují, stačí si potřást rukou.

Miroslav Singer (47)

Guvernér České národní banky patří v bankovní radě mezi nejsilnější zastánce devizových intervencí, za něž od velké části veřejnosti a některých odborníků schytal ostrou kritiku. Sám říká, že tento nástroj přispívá ke stabilizaci české ekonomiky. Před příchodem do centrální banky v únoru 2005, kam ho jako viceguvernéra jmenoval tehdejší prezident Václav Klaus, působil v byznysu. Pracoval na vrcholových pozicích ve finanční a průmyslové skupině Expandia, později řídil služby podnikům v poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers ČR.

Z čela mocné strážkyně české koruny odejde přesně za rok, kdy mu vyprší šestileté funkční období. Jeho nástupce vybere prezident Miloš Zeman, největším favoritem na uvolněný post je další člen bankovní rady a někdejší úřednický premiér Jiří Rusnok. Singer je ženatý a má dvě děti.

Snaží se někdo dokumenty upravit tak, aby s krizí počítaly?
To během krize téměř nejde, není na to čas. Všichni teď sedí jen nad Řeckem, nad padesátinou evropské ekonomiky, a to ostatní stojí. Vždyť i ten summit na nejvyšší úrovni před dvěma týdny se měl věnovat změně evropských dokumentů, jenže nakonec se řeší hlavně řecké referendum.

České ekonomice se výrazně daří. Není čas přehodnotit cíl 27 korun za euro?
Bankovní rada řekla, že bude svůj závazek držet minimálně do druhého pololetí 2016. To, že ekonomika teď roste, neznamená, že tomu tak musí být věčně. Závazek pomáhá ekonomiku stabilizovat, je stále třeba směrovat ji k tomu, aby po nejdelší recesi v historii začala fungovat normálně. Nezapomeňte, že úrokové sazby jsou na nule, ale inflace těsně nad nulou. Nejsme ještě v normální situaci, byť jsme se směrem k ní začali přibližovat. Stačí se podívat na eurozónu, která má teď nestandardních opatření řadu. V tuto chvíli je dobré, aby měnová politika byla uvolněná, aby stimulovala výrobu, aby stimulovala služby, investice. Až se začne ekonomika přehřívat, začnou se její kapacity vyčerpávat – a uvidíme to především na výši mezd, začne se samozřejmě měnová politika měnit.

Když to zhodnotíte zpětně, jak by se dařilo Česku nebýt intervence?
Už víme, že eurozóna se vyvíjela podstatně horším způsobem, než jak jsme v listopadu 2013 předpokládali, což by ovlivnilo i českou ekonomiku. Nebýt zásahu, růst v Česku by byl podstatně nižší. Klesaly by ceny všech prodejců – odhadujeme zhruba o dvě procenta – i marže, klesala by jejich schopnost platit mzdy. Spotřebitelé i investoři by vyčkávali, nic by je nenutilo utrácet za zboží či investice, které lze odkládat.

A co kdybyste naopak nastavili hranici výš?
S jistotou bychom se k našemu dvouprocentnímu inflačnímu cíli dostávali rychleji. Impulzů k růstu cen by bylo víc, dovezli bychom méně deflace od výrobců z eurozóny. Ekonomiku by to těžko poškodilo.

Vidíte v domácí ekonomice rizika?
Největší otázku teď pro mne představuje ekonomický vývoj v Německu, na němž je česká ekonomika životně závislá. Ptáme se, proč neroste zdaleka tolik, jak by se dalo v dnešní situaci očekávat. Přitom všechno by tomu nahrávalo. Euro je vůči dolaru výrazně slabší než během finanční krize po pádu Lehman Brothers a Německo jako největší exportér eurozóny by z toho mělo těžit. Vždyť si vedlo lépe i v mnohem horších situacích. Snažíme se najít odpověď na otázku, proč tomu tak není. Německo je teď pro nás velká nejistota, protože ať chceme nebo ne, jsme v zásadě součástí německého logisticko-výrobního procesu.

Vrátí se česká ekonomika někdy k pětiprocentnímu růstu?
Historie se neustále opakuje, takže je to stejně reálné, jako že opět někdy propadne do recese. Nejjednodušší předpověď je říci, že se stane něco, co se už stalo. A neříci kdy.

Takže dokdy by se mohla ekonomika k takovému růstu vrátit?
Koukám se na jeden a půl roku dopředu a tam žádné přehřívání typu, že by ekonomika začala růst nad pět procent a že by mzdový růst skákal někde mezi pěti a deseti procenty, nevidím.

Rostou podle vás mzdy dostatečně?
Loni nás překvapovalo, že mzdy nerostou tak rychle, jak jsme čekali. Teď jsou v porovnání s prognózou mírně vyšší. Ale já stále říkám, že růst není natolik podstatný, abych začal mít obavu, že v ekonomice začnou vznikat vnitřně inflační tlaky.

Má naše ekonomika nyní strukturu, která by optimálně nahrávala dalšímu růstu?
Je dobré, že růst táhnou rovnoměrně všechny složky. Nejsme už ekonomikou, kde se neinvestuje, kde lidé neutrácejí. To je dobře. Navíc roste vývoz, méně se dováží. Jdeme dobrým směrem, ale zdaleka nejsme tam, kde bychom chtěli být.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.