Jan Světlík před historickým obrazem Vítkovic.

Jan Světlík před historickým obrazem Vítkovic. | foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Poprvé po letech přidáváme všem, říká šéf strojíren Vítkovice holding

  • 15
V posledních letech šéf vítkovických strojíren Jan Světlík řešil, kde sehnat zakázky, aby nemusel propouštět. Dnes má opačné starosti - firma má na půl roku dopředu plno. Krize skončila. Holding zvyšuje tarifní mzdy a nabírá. Odborníků je ale málo, lidé „z ulice“ se často neosvědčí.

Jan Světlík odpovídal na stejné otázky, jako další kapitáni tuzemského průmyslu, které MF DNES zpovídala. Z odpovědí průmyslníků vyplývá, že dvě třetiny firem čekají lepší letošní rok (více zde). Rozhovory s dalšími podnikateli čtěte v příštích dnech na iDNES.cz 

Jak se letos daří vaší firmě v zakázkách a tržbách ve srovnání s uplynulým rokem?
V průběhu posledních sedmi let jsme prošli různými obdobími, vždy, když to vypadalo na trvalejší růst, přišlo nějaké větší navyšování cen vstupů, a jak rychle růst přišel, tak rychle to období zase odešlo. Od druhého pololetí loňského roku to už ale vypadá na trvalejší růst, potvrzují to i velká čísla. Co se týče výroby, už máme o dvě miliardy větší tržby, když nepočítám inženýring, a výrazně se naplňuje i obsazenost, namísto šesti až osmi týdnů jsme plní na půl roku dopředu. Takže nyní spíše musíme řešit kapacity, abychom vše zvládli.

Jak se u vás letos vyvíjí zaměstnanost a platy?
Podařilo se nám letos přijmout rekordní počet absolventů naší střední školy, kterým dáváme přednost před lidmi z volného náboru. S těmi totiž máme špatné zkušenosti, velká část z nich neumí dělat základní věci. Chybí nám svářeči, obráběči, konstruktéři, tyto profese prostě na trhu nejsou. Postupně se chceme dostat na zhruba stovku lidí z naší střední školy, byť v současnosti poněkud bojujeme s ministerstvem školství, se kterým se nemůžeme shodnout na koncepci. My chceme více praxe, oni více teorie. Co se platů týče, po několika letech jsme udělali atypickou věc, vždy jsme preferovali růst mezd za výkon, nyní jsme se dohodli, že půjdeme do růstu tarifních mezd, což nejvíce pomohlo zaměstnancům s nižšími platy a v nižších třídách.

Jak jste spokojeni s hospodářskou politikou současné vlády, co na ní oceňujete a co naopak podnikání škodí?
Hospodářská politika je determinována velkými rozhodnutími jdoucími mimo Českou republiku - různá embarga a připojení se k nim budou vždy pro byznys špatně, stejně jako všechny turbulence. Na druhé straně tady máme růst, jde hlavně o to, aby se politickými rozhodnutími neodsekávaly celé průmyslové segmenty, což podle mne naše vláda, spolu se Slovenskou, ustála celkem dobře. Jsem zvědav, jak se dokážeme vypořádat s Íránem a Blízkým východem vůbec. Byl bych rád, kdyby domácí politická rozhodnutí byla taková, abychom se mohli dostávat i do tendrů na domácí stavby, například tím, že by se tendrovala stavba mostů, čímž by se rozbil monopol stavebních firem.

Prospěl by podle vás České republice rychlý vstup do eurozóny?Eurozóna je samozřejmě složitý problém, na který může být několik pohledů. Při vstupu do Unie jsme všichni počítali s eurem. Pozici, do které jsme se dnes dostali, do jakési schizofrenní situace, že pro nás nemusí být přijetí eura výhodné, jsme se mohli vyhnout tím, že bychom už euro měli. Dnes je otázkou, jaké podmínky nastavit, současný kurz by mohl vyhovovat. Vstup do eurozóny nakonec bude nezbytný, samozřejmě na druhé straně vnímám rizika, která jsme před pěti, deseti lety neviděli. Bude důležité dobře vybalancovat všechny věci, které přijetí eura provází. Pro nás jako pro firmu je euro samozřejmě výhodou.

Nakolik váš byznys ovlivňuje hospodářská politika EU? V čem vidíte přínos a co podle vás funguje špatně?
Například celní politika unie je nešťastná. Clo je relevantní nástroj, aby se srovnaly rozdíly pramenící například z toho, že evropské firmy musely investovat do ekologických opatření, zatímco jinde ve světě ne. Tyto věci je třeba řešit. Navíc zde existuje spousta nelogičností. Například na trubku z Číny je zde šestiprocentní clo. Čili chráníme dva výrobce trubek v Unii. A na ocelovou lahev, vyrobenou z té trubky, už to clo není. Takže když si můj klient koupí v Hamburku lahev a já trubku, ze které chci tu lahev vyrobit, zaplatíme stejnou cenu. A celá léta se s tím nic nedělá. Evropa si odřezává celé systémy své průmyslové výroby a dostává se do problémů. Existují komodity, které tady už nikdo nevyrábí, protože ceny obdobných výrobků ze zemí, které tamní výrobce svým způsobem dotují, jsou velice nízké.