Hlavně díky čerstvému rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) mají nyní reálnou šanci na odškodnění i ostatní stovky či tisíce žadatelů. Ti se dosud v lepším případě dočkali jen zlomku požadované částky.
Minulý pátek totiž rozhodl ESLP ve Štrasburku v případu Čapský a Jeschkeová vs. Česká republika, že má český stát těmto majitelům bytů doplatit rozdíl mezi místním tržním a regulovaným nájemným, tedy tím, které byl nucen svým nájemníkům účtovat (psali jsme zde).
Jak vnímáte aktuální rozsudek, kterým Evropský soud pro lidská práva vyhověl vaší stížnosti?
Z výhry člověk nemůže být zklamán. Jsem lehce potěšen. Ale má to i odvrácenou tvář. V naší republice prosazovat právo je nesmírně obtížné, zdlouhavé a stojí to spousta peněz. Právo, které vám někdo přizná po třinácti letech, nepovažuji za akceptovatelné. Ale stalo se.
Vezměme to prosím od začátku. Jak jste se dostal do pozice domácího s regulovaným nájemným?
Už když jsem byl dítě (Josef Čapský se narodil v roce 1939 - pozn. red.), byla na mne napsána půlka domu v Nových Vysočanech. V roce 1992 jsem se sestrou, kterou jsem následně vyplatil, získal po tátovi i druhou polovinu a stal jsem se tak jediným majitelem domu. Je tam celkem čtrnáct bytů, všechny byly plné nájemníků. A platili mi tak, jak to dovolovala vyhláška, tedy platili regulované nájemné.
Jaký bude mít rozsudek dopad na ostatní?Případ pana Čapského je výjimečný ještě v jednom ohledu. V tom, že mu stát při druhé žalobě úplně odepřel zaplatit. Po roce 2009 přitom začal kompenzace přiznávat. Ovšem velmi nízké - slovy předsedy OSMD Tomislava Šimečka dehonestující. Počítal se totiž jako rozdíl mezi regulovaným a prvním stupněm deregulace z roku 2007. Na konkrétním příkladu stěžovatele, který chtěl zůstat v anonymitě, to ilustroval místopředseda OSMD Milan Krček. Zatímco rozdíl mezi tržním nájemným a tím regulovaným (tedy to, co pro výpočet nyní použil Evropský soud pro lidská práva (ESLP) v případu Čapský a Jeschkeová vs. Česká republika)činil 3,697 milionu korun, české soudy mu podle svého výpočtu přiznaly jen 548 tisíc korun. Tedy jen necelých 15 procent požadované částky. Kolik stěžovatelů, za jakou dobu a za jakých podmínek nyní bude moci uplatnit své právo po vzoru pana Čapského, neví jistě ani jeho úspěšná obhájkyně Dita Křápková: Lze se domáhat náhrady i za i za jiná období regulace? “Problematika je složitější. Určité období regulace by bylo akceptovatelné, například pět až sedm let. Aktuální rozsudek se soustředí na období mezi roky 2002 a 2006, protože pro to už i podle Ústavního soudu nebyl pro regulaci právní základ,” vysvětluje. Co ostatní lidé, kterým vznikla podobná škoda? “Budu se tím zabývat a konzultovat to s jinými advokáty. Podle mne ti, kteří se soudí s českým státem a je jim přiznávána malá náhrada, tak ti se dočkají přehodnocení metodiky a výplaty peněz dle nynějšího rozsudku.” Půjde podávat žaloby nové, které by se dobraly tohoto výsledku - tedy výplaty rozdílu mezi tržním a regulovaným nájmem? “Myslím, že ano. Námitka promlčení je i podle ústavního soudu v rozporu s dobrými mravy. Z mého úhlu pohledu tu je prostor pro podání žalob proti českému státu,” dodává Křápková. Analogicky ani ministerstvo financí nemá spočítáno, jaký může být dopad na rozpočet. Při příležitosti podání pěti tisíc žalob do Štrasburku v roce 2005 se odhadovalo, že požadované kompenzace budou ročně činit asi 20 miliard korun. Jak je výše popsáno, nelze pouze vynásobit tuto částku 23 roky, po kterou v Česku regulované nájemné fungovalo a podle ESLP poškozovalo práva majitelů bytů. Je také nutno dodat, že proti nepravomocnému rozsudku se může ještě stát (zastupován ministerstvem spravedlnosti) do tří měsíců odvolat. |
Hlavním argumentem stěžovatelů je, že regulované nájemné nestačilo ani na nutné opravy. Jak to bylo u vás?
Nájemné začínalo myslím od šesti korun za metr čtvereční. Kdyby ten dům byl udržovaný, tak by to snad i bylo v pořádku. Ale on udržovaný nebyl, zatékalo do něj. Tomu domu bylo jedno, jestli vládl Stalin nebo Hitler, ten si prostě chátral pořád stejně. Proto jsem si po známých musel popůjčovat peníze a udělat opravu střechy, balkonů nebo části vodovodních trubek. Stálo mě to tehdy rázem osm set tisíc. Nic jiného mi ale nezbývalo.
Kolik jste tehdy zhruba ročně získával na nájmu?
To mohlo být okolo třiceti tisíc měsíčně z celého domu, takže za rok asi 360 tisíc korun. Byly tehdy různé programy dotací, ale já se k tomu nikdy nedostal.
Kdy jste se začal se státem soudit?
Zpočátku jsem žádal stát, ať s tím něco udělá, protože ty věci dopadaly na nájemníky - když zatéká do baráku, tak jim to teklo na hlavu. A myslím, že okolo roku 1997 jsem se s paní advokátkou domluvil a podal k českým soudům první žalobu.
Ta podle toho, co říkal pan předseda OSMD Tomislav Šimeček, byla jako jedna z mála už tehdy úspěšná. Jak to bylo?
Ale z jejich strany omylem. Ono jim to prošlo mezi rukama, nestihli odvolání poslat zpátky na soud. A soudkyně podle mě byla hrdinka a řekla, ať to stát zaplatí. Stejně se k tomu ale ministerstvo nepostavilo čelem a nezaplatilo nic. Tak jsem šel s pravomocným rozsudkem k exekutorovi, který následně začal zabavovat majetek ministerstva. Nakonec mi tak peníze dali.
Kolik to bylo a jak to vypočítali?
To co jsem chtěl - tedy rozdíl mezi tržním a regulovaným nájemným za tři roky - mi tehdy dali. Byl to asi milion šest set tisíc. Z toho jsem potom udělal střechu a další věci.
Kdy začal současný příběh, tedy ten, na základě kterého vám minulý týden Evropský soud pro lidská práva přiznal 1,3 milionu korun plus náhrady a nemajetkovou újmu?
Situace s regulovaným nájemným trvala dál. Po dohodě s paní právničkou jsme v roce 2005 zažalovali roky 2002 až 2004. Já bych žaloval víc, ale paní právnička mi doporučila kvůli možnému promlčení jen tyto roky. U českých soudů to trvalo asi čtyři roky - všechny soudy mě ale odmítly s tím, že to nemá co platit stát a ať prý zažaluju nájemníky. Tak jsme s tím šli do Štrasburku, kde to leželo osm let. To taky není nijak rychlé, ale hlavně mi na tom vadí, že by to mělo fungovat tady a člověk by se neměl dovolávat někam k mezinárodním institucím.
Co budete dělat s penězi, které vám má nyní ministerstvo financí doplatit?
Já to nedělám pro peníze, ale kvůli tomu baráku. To je totiž chudák, nejdřív ho vybydlel bolševik a teď ho vybydluju já, protože taky nejsem schopný všechno poplatit. A já jsem moc starý na to, abych si půjčoval nebo se do něčeho většího pouštěl. Tak samozřejmě teď to, co jsem vysoudil, nainvestuju do oprav. Ten dům je schopný vcucnout miliony. Je tam toho k opravě hodně.
Jaké nájemné si účtujete nyní?
Za 50 čtverečních metrů 7 tisíc korun, takže v přepočtu 140 korun na metr a měsíc. Při poslední deregulaci v roce 2013 jsem už ani nájem nezvedal. Jsem teď tak paradoxně pod úrovní toho, co mi dovoluje stát.
Proč?
Už předchozí zdražení bylo podle mne dostatečné a uvědomuju si, že i nájemníci mají nějaké omezené možnosti. I když mám dnes volnou ruku, tak razím zásadu, že kšeft je dobrý jen tehdy, když jsou obě strany spokojené, netlačím nájemníky nijak ke zdi. A tak vycházíme bez problémů.
Doplatek 1,3 milionu vám Evropský soud pro lidská práva přiznal za roky 2002 až 2004. Regulované nájemné skončilo až v roce 2013. Stále vám tak podle stejného klíče zbývá dost let, za které jste odškodné nedostal. Máte v plánu si zažádat i o ně?
Budu se muset domluvit s paní právničkou. Z mého pohledu je z rozsudku jasné, že jsem byl poškozen, a tak bych zažaloval i další roky. Ale já už mám taky svůj věk a nemám na to už tu správnou sílu.
Kromě majetkové újmy vám ve Štrasburku přiznali i 6 438 eur (v přepočtu 174 tisíc korun) za nemajetkovou újmu a náklady s řízeními. Pokryje vám tato částka finance, které jste investoval do soudů?
Nepokrylo to všechno, ale plus minus je to akceptovatelné.
