Na brněnském výstavišti se minulý týden hodně řešil Průmysl 4.0. Na akci s názvem Mezinárodní strojírenský veletrh to není nic překvapivého. Ale tento termín poslední dobou svět průmyslníků výrazně překračuje. Do vlády má na jaře přijít akční plán, který se mu věnuje. Jednalo se o něm několikrát i na tripartitě.
Proč? Jako Průmysl 4.0 (nebo také čtvrtá průmyslová revoluce) se zjednodušeně řečeno označuje proces digitalizace a automatizace, který má potenciál zefektivnit průmyslovou výrobu. Již několik let proniká do německých průmyslových firem a skrze návaznost českého průmyslu se po částech usazuje i ve zdejších největších závodech. Jedním z efektů Průmyslu 4.0 ale je, že ve výrobě potřebuje méně lidské síly.
A právě to je téma pro odbory. Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula ale rozhodně nechce jít ve stopách Ludditů, tedy aktivistů, kteří na začátku devatenáctého století rozbíjeli tovární stroje, protože měli za to, že jim berou práci. Naopak podle něj budou vznikat nové pozice, pro něž ještě třeba ani nemáme jméno. Důležité tak bude vzdělávání nebo rekvalifikace. „Aby nenastala situace, že tu budeme mít pracovní místa, na které nebudou lidi,“ říká.
V tom se odborářský boss poměrně přesně shodne například i s představiteli Svazu průmyslu a dopravy - tedy se zaměstnavateli, kteří většinou představují pro odboráře protistranu.
Kolika lidí se podle vás v jejich práci dotkne fenomén, který se označuje jako Průmysl 4.0?
Ohroženo je asi čtyřicet procent pracovních míst. Ta data nejsou od nás z odborů. O těchto číslech se hovoří ze strany těch, kteří začínají industriální revoluci realizovat. Od USA až po Německo. Nejde ale nyní o to, jestli to bude dvacet nebo čtyřicet procent. Jde o to upozornit, že tato průmyslová revoluce může znamenat poměrně velké změny. A to je potřeba vnímat.
Co si vůbec pod pojmem “ohrožené pracovní místo” máme představit?
Dá se to volně vyložit i tak, že to bude znamenat ztrátu těchto míst. Je to sice trochu extenzivnější výklad, ale lze to i tak brát. Zároveň ale může jít i o transformaci na pozici, jejíž pojmenování dnes ještě neznáme.
Máte vytipovány profese, u kterých si myslíte, že bude ohrožení rychlejší než u jiných? Kde už to hoří?
Neříkal bych, že to hoří, protože to působí jako velmi alarmující. Ale myslím si, že se to bude hodně projevovat u výroby, která je, či může být linková. Tam, kde se výrobní postupy opakují. Což je třeba i výroba automobilů. Tam je ta automatizace vysoká. Nastane ale nová éra i u individuálních výrobků, které vyžadují specifikaci. Pokud spojíte 3D tiskárnu s nějakým požadavkem na výrobek, tak najednou ta automatizace je zřejmá. Na strojírenském veletrhu byl například k vidění vytisknutý titanový rám jízdního kola. To já vnímám jako novou fázi výroby. Před dvaceti lety si vytisknuté kolo nedovedl představit snad ani tvůrce sci-fi. A analogicky operátor na 3D tiskárně je jedna z profesí, o které před pár lety nikdo nevěděl.
Co je Průmysl 4.0● Čtvrtou průmyslovou revoluci charakterizují možnosti, které poskytuje takzvaný internet věcí: zapojení strojů do sítě, díky němuž si samy vyměňují informace. ● Souvisí s tím technologie, jako jsou roboti, analýza velkých dat, počítačová simulace a virtualizace, cloud, trojrozměrný tisk nebo rozšířená realita (například chytré brýle). ● Poznávacím znamením dokonalého průmyslového závodu 4.0 (kterých je zatím minimum) je vzájemná propojenost všech výrobních prvků. ● V první úrovni jde o fyzické objekty (automatický obráběcí stroj nebo robotické rameno), které spolu inteligentně komunikují prostřednictvím sítě. Lze jim kdykoli zadat práci a zároveň zjistit detaily o jejich činnosti a stavu. ● Druhou úrovní je datová paměť. Tu tvoří takzvaný cloud a ukládají se do něj data o fyzických objektech. ● Třetí úroveň spočívá ve službách, aplikacích a algoritmech, které jsou dynamicky integrované. I tady probíhá výměna dat. ● Propojením všech stupňů řetězce, v němž se vytváří přidaná hodnota, jsou veškeré potřebné informace k dispozici v reálném čase. To umožňuje lepší manažerská rozhodnutí a vyšší efektivitu. |
Týká se podle čtvrtá průmyslová revoluce jen průmyslové výroby nebo i jiných profesí?
Nebude moc oborů, které digitalizace tímto způsobem nezasáhne. V průmyslu to bude intenzivnější, ale prolne se to i službami. Podívejte se třeba na zásilkové služby: už několik let se hovoří o použití dronů k doručování zásilek. To také může znamenat ve finále ztrátu klasického pracovního místa. Na druhou stranu vznik nějakého jiného místa - o kterém teď vůbec netušíme, jak se bude jmenovat - s naprosto odlišnými požadovanými dovednostmi. Příkladem mohou být i obchody, kde se prosazují automatické pokladny, na kterých si sami markujete zboží. Má to pokračovat tak, že pouze projedete s nákupním vozíkem branou, která vám automaticky sečte nákup. To znamená ztrátu pracovních míst řady prodavaček či prodavačů. A ta první fáze už nastala.
Několik let se už touto problematikou zabývají na vládní úrovni v Německu. Jedním z výstupů, které prezentují, je fakt, že v regionech zaměřených na vyspělý průmysl, třeba v Bavorsku, je přesto jedna z nejnižších nezaměstnaností v Evropě (více zde).
Jsme teprve na začátku. V Česku ještě o fungování Průmyslu 4.0 nelze mluvit, a i v Německu se teprve výsledky dostaví. Firem, které jsou plně organizovány v duchu Průmyslu 4.0, je velmi málo. Pravdu tedy může mít ten, kdo to vidí pesimisticky i ten, kdo se na to dívá s optimismem. Tvrdá data nebudou pravděpodobně zcela vykazovatelná. Například nová továrna BMW v Lipsku má teď výraznou automatizaci. Kdyby byla nižší, tak asi zaměstná víc lidí, ale zároveň to nelze považovat za ztrátu. Podobně to bylo i s nedávnou třetí průmyslovou revolucí a nástupem internetu a příbuzných technologií. To je prostě něco, co život přináší. My se na to ale musíme připravit.
Jakým způsobem se na to lze připravit? Má se ten proces podle vás nějakým způsobem brzdit a pracovní místa chránit?
Ne, vůbec ne. Musí se tomu procesu jít naproti. My jsme nikdy nechodili a nerozbíjeli jsme stroje, protože se automatizuje. Požadavkem nás a zaměstnavatelů je, aby vláda jednoznačně určila národního koordinátora na úrovni ministerstva, které by neslo politickou odpovědnost.
Na strojírenském veletrhu v Brně minulý týden ministr průmyslu Jan Mládek říkal, že tuto odpovědnost bere jeho úřad pod sebe. Představil brožuru, na které se ministerstvo podílelo, a na jaře chce vládě předložit akční plán.
To je pozitivní nová zpráva, před několika dny to ještě tak jasné v žádném případě nebylo. Doufejme tedy, že se ujme významné koordinační role. Musí se do toho zapojit ministerstvo školství, ministr pro vědu a výzkum a musí to být daleko širší. Tam opravdu nebudou stačit dílčí kroky. Další věc je potřeba vize. Musíme se dostat na jinou příčku hodnotového žebříčku ve spolupráci hlavně s Německem. Abychom nezůstali subdodavatelem subdodavatelů. Musíme prosadit, aby nás firmy, které zde mají závody, nevnímaly jen jako levnou pracovní silou. Aby práce odváděna i pro německé firmy na území České republiky byla daleko lépe hodnocena, než je tomu dnes.
Celá továrna se nezavře, tak to nechodí
Protiargumentem ze strany průmyslníků ale často bývá, že Němci jsou lépe placeni právě proto, že tamní provozy jsou sofistikovanější, automatizovanější a tudíž i efektivnější...
Tady se ale nejedná jenom o automatizaci. Je tu třeba jedna německá firma působící v Česku, vyrábí špičkové výrobky a má tu i vývoj. A tam jsou výdělky v dělnických profesích asi 37 tisíc hrubého. A podívejte se do nějakých jiných firem, které platí třeba 18 tisíc hrubého. My jsme v situaci, kdy to není vlivem jen technologie, mnohdy je to na rozhodnutí manažerů a majitelů. Není to jen o tom.
Říkáte, že se nelze industriální revoluci bránit. Z mikropohledu jednotlivých podniků se ale přeci dá očekávat, že tamní odbory se budou snažit zamezit případnému hromadnému propouštění v souvislosti s automatizací...
Kdyby něco takového nastalo, tak my samozřejmě budeme diskutovat, jaké budou následky. Ale nikdy to není tak, že by se zavřela celá továrna. Tak to nechodí.
Ale nebojíte se, že s procesem, který se označuje za revoluci, to tak chodit začne?
Ne, tak to opravdu nebude. Půjde to postupně. Třeba ve strojírenské firmě se zavede jedna automatická linka, potom druhá a když se to vyplatí, tak další. Postupně se řeší, jak to bude se zaměstnanci, mnozí z nich se budou rekvalifikovat na to, aby mohli tyto stroje ovládat. Bude to přirozený vývoj a my potřebujeme, aby na to byl připraven vzdělávací systém. Aby nenastala situace, že tu budeme mít pracovní místa, na které nebudou lidi.
A když to opravdu nebude postupovat tak, že za každé jedno místo zrušené kvůli automatizaci vznikne místo nové?
Je tu ale důležitá věc, která se zatím vůbec nediskutuje. Když mluvíme o Průmyslu 4.0, tak bychom měli hovořit i o Práci 4.0 a když mluvíme o těchto dvou, tak nemůžeme nediskutovat o Společnosti 4.0. Je to provázáno. Teď to vezmu z toho černého scénáře. Kdyby se stalo, že radikálně ubude pracovních míst, důsledkem může být vysoká nezaměstnanost. Pak se musíme bavit, jak bude vypadat daňový systém, jak zabezpečíme veřejné služby, jak bezpečnost státu a sociální témata. To je daleko vážnější, ale vůbec se o tom nemluví. Tahle diskuse musí začít.
Argument, že robot nebude platit daně a ani kupovat výrobky a tím podporovat spotřebu, také na strojírenském veletrhu zazněl. Dá se na to ale podle vás předem připravit nebo vzhledem k velké nejasnosti o důsledcích můžeme jen reagovat?
Důležité je nezatajovat tyto souvislosti. Pokud se o tom budeme bavit, tak je to vždy dobré několik let dopředu a ne ve chvíli, kdy nás to překročí. Kdy třeba nebudeme schopni platit důchodový systém, protože tam nebude příjem. Reakce navíc nejspíš nebude stačit z národního, ale minimálně z evropského pohledu. Tam se budeme hodně bavit o udržitelnosti stávajícího modelu fungování státu. Zatím to zní teoreticky, ale bude se to muset řešit.
