Michal Mládek byl vůbec prvním zaměstnancem společnosti v Česku, který dostal licenci provozovat fast food se žlutým písmenem M ve znaku. Rád ve svých restauracích pracuje a poslouchá, jak jsou zákazníci spokojeni.
Michal MládekNarodil se 25. prosince 1970 v Praze, kde absolvoval i střední školu. Záhy nastoupil k McDonald´s, byl u otevření první restaurace v Česku. Postupně se vypracoval a vedl největší McDonald´s v Praze na Václavském náměstí. Byl tam i během demonstrací při zasedání Mezinárodního měnového fondu. Dnes provozuje pět restaurací, kde pracuje 300 lidí, z toho kmenových zaměstnanců je asi třetina. Je ženatý, má devítiletou dceru Lauru a čtyřletého syna Olivera. „Mým koníčkem, byť to nevypadá, je sport, rád hraju golf, jezdím na kole. V posledních letech mě nejvíc baví trávit čas s dětmi,“ říká Mládek. |
Na rozhovor si udělal čas přímo v restauraci McDonald’s na Strakonické v Budějovicích. Nevyhýbal se ani tématům, jako je kvalita potravin nebo obezita.
Všichni top manažeři v McDonald’s si prý čas od času stoupnou za pult a obsluhují zákazníky. Jak jste na tom vy?
U každého manažera i franšízanta platí, že by měl znát, o čem je provoz. I ředitelka marketingu musí čas od času jít prodávat hamburgery. Já se účastním provozu takřka každodenně. Ne že bych byl v kuchyni, ale pohybuju se neustále v restauraci. Kontroluju, pomáhám vedoucím. Těžko můžu někomu říkat, jak má něco dělat, když nevím, jak to chodí.
Otevření prvního McDonalda v Praze byla docela událost. Vzpomenete si na první dny?
Ano, já jsem u toho byl jako řadový zaměstnanec. Bylo to v březnu 1992, pamatuju si, že venku byly zátarasy a policie řídila, aby se lidi nemačkali. Když vyšlo deset lidí, mohlo jiných deset dovnitř. McDonald byl ikona, bylo to neuvěřitelné. Pamatuju si, že na konci směny jsme dostali jako odměnu další ikonu - tyčinku Snickers.
Postupně jste se vypracoval až na provozovatele pěti restaurací. Jaká k tomu byla cesta?
U McDonalda platí, že každý řadový zaměstnanec, který k tomu má předpoklady, se může dostat až úplně nejvýš. Já jsem prošel několika pozicemi. Na Václavském náměstí jsem dělal prvního asistenta managementu, pak jsem šel na Anděl, byl jsem vedoucí restaurace v Hradci Králové. Pak jsem se vrátil na Václavák, kde jsem byl už vedoucí restaurace, která je v Česku největší. Po dvou letech jsem dostal jako první zaměstnanec možnost dostat vlastní restauraci jako franšízu.
Proč jste si vybral Budějovice?
Chtěl jsem být mimo Prahu. Řekl jsem si, že je lepší menší město, kde člověk bude pan Big Mac. Měl jsem na výběr Plzeň, nebo Budějovice. První rok jsem byl v Plzni, jenže kousek odtud už jedna restaurace byla a měly se otevírat další. Takže jsem převzal dvě restaurace v Budějovicích. Později jsem přebral ještě Tábor a pak postavil podniky v Písku a teď v Mitrovicích na D3.
Dostane licenci na franšízu každý, kdo má kapitál? Nebo jsou nějaké speciální nároky?
V podstatě může ji může dostat každý. McDonald’s si ale velmi vybírá. Těch podmínek je plno, jedna z nich například je, že to musí být jeho jediný byznys, aby se mu plně věnoval.
Jak často jíte ve svých restauracích?
Téměř denně. Nejraději mám klasický cheesburger.
V souvislosti s McDonaldem a fast foody se často mluví o nezdravosti jídel, která vedou k obezitě. Vnímáte tento problém?
Pokud si budete dávat třikrát denně super velké menu, tak vám garantuju, že ztloustnete. Když takhle budete jíst svíčkovou, dopadnete stejně. U nás si můžete dát vyváženou stravu. Ať si říká, kdo chce, co chce, naše jídlo je kvalitní. Nugety jsou dělané pouze z nasekaných kuřecích prsíček, v hovězím je jenom hovězí. Navíc, obezita není kvůli fast foodům, ale hlavně kvůli tomu, že lidi, a především děti nemají dost pohybu.
Všechno jídlo, kterému vyprší trvanlivost, se musí prý okamžitě vyhodit. I když se jedná třeba jen o minutu. Nebylo lepší ho například dávat bezdomovcům, kteří nemají co jíst?
Pro nás je jednou z prioritních věcí kvalita. Jestliže sendviče po několika minutách už nedosahují té kvality, pak je nebudeme prodávat ani zaměstnancům. Dávat to bezdomovcům mi nepřijde v pořádku. Když to není dobré pro normální lidi, pak to není dobré ani pro ty bez domova. Nerozumím tomu, že supermarkety světových značek nabízejí špatné banány se slevou. Kdo si to má koupit? Důchodce, který má málo peněz, má jíst něco špatného? To je špatně.
Odkud jsou suroviny, ze kterých jídlo připravujete? Jsou i z Česka?
Bohužel, moc ne. Naši výrobci nedokážou dodržovat standardy kvality. Většinou nakupujeme z okolních států.
