Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Podnikatel roku Bříza: Zisk je potřeba vrátit do firmy, ne utratit

  14:16aktualizováno  14:16
Původně se majitel a šéf Koh-i-nooru Vlastimil Bříza do soutěže o titul podnikatele roku nechtěl přihlásit. Impuls mu k tomu dal až minulý vítěz Jiří Hlavatý. Nakonec ho Bříza napodobil a v úterý na pražském Žofíně převzal ocenění Podnikatel roku 2014.

Majitel a jednatel společnosti Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích Vlastislav Bříza. | foto: Petr LundákMAFRA

Vlastimil Bříza úřaduje z honosné vily v Českých Budějovicích, kam holding Koh-i-noor nově přesunul své vedení. Jednu stěnu zasedací místnosti zde zdobí sbírka četných historických ocenění, které značka získala, zrcadlově proti ní visí na zdi technický výkres z pera Břízova otce.

Také další dvě protilehlé strany nabízí zajímavý kontrast: proti vitríně s pastelkami, fixy a barvami lze spatřit technologicky precizní výrobky pro autoprůmysl.

Hala tak vypovídá, v čem je síla holdingu Koh-i-noor. Silná značka s více než stoletou tradicí, vysoká technická specializace a to vše zaštítěno semknutou rodinou, která za holdingem stojí.

Do soutěže Podnikatel roku jste se nechtěl dlouho přihlásit a přemluvil vás až vítěz minulého ročníku Jiří Hlavatý.
Neřekl bych, že přemluvil, ale byla to spíš poslední kapka. Dostal jsem v minulosti mnoho nominací a letos jich bylo podstatně více. Přihlásit jsem se skutečně nechtěl, osobní zviditelnění nepotřebuji. Šlo mi spíš o holding a jméno Koh-i-noor, které je ve světě známější než v Česku. I proto jsem přihlášku nakonec podal.

S Jiřím Hlavatým jste přátelé?
Nesmírně si vážím jeho práce a naše kariéra je dost podobná, přátelé ale nejsme. Známe se, on dvacet pět let podniká a vážím si, co dokázal s Jutou v textilním průmyslu, který má velké potíže.

Už delší dobu říkáte, že se chystáte předat podnik synům. Jak je to daleko?
Synové a synovec už dozráli k tomu, aby podnik mohli přebrat. Mají adekvátní vzdělání a prokazují i svými výsledky, že jsou připraveni. Soutěž Podnikatel roku beru taky jako vrchol kariéry a víte, kam vede cesta z vrcholu? Jedině z kopce.

V holdingu přesto nekončíte, a podle svých slov se chcete věnovat především rozvíjející se strojírenské divizi. Jak si tedy představujete vaši budoucnost v rámci Koh-i-nooru?
Mám výhodu, že mi struktura holdingu umožňuje předat synům a synovci vedení jednotlivých divizí, což částečně činím. Určitě se ale nevzdám dvou věcí a to jsou holdingové finance a investice. Neumím si představit, že bych každou novou investici nad tři miliony korun nenastudoval a nejel se na realizaci podívat. Neseznámit se s ní a neudělat si o ní obrázek by nebylo erudované. Dává mi to ucelený obraz o továrnách, o firmách a pak mě jen tak někdo neobelstí rohlíkem. To hodlám dělat i nadále.

Nepočítáte s tím, že byste odešel do podnikatelského důchodu, věnoval se koníčkům a měl více volného času?
Co je to volný čas? Pro mě je práce zábavou.

Řada podnikatelů včetně zmiňovaného Jiřího Hlavatého, který se stal senátorem, nyní vstupuje do politiky. To vás neláká?
Nikdy neříkej nikdy, myslím si ale, že do politiky nevstoupím. Na druhé straně je to škoda - a rád bych zdůraznil, že nemluvím v singuláru - že zkušení staří harcovníci nejsou využívání více v dozorčích radách státem, případně krajem vlastněných firem, kde by pracovali se zkušenostmi a nadšením a nechtěli by za to peníze. Takto se tam cpou politici, kteří o tom často nevědí vůbec nic, pouze předstírají erudici a hlavně že berou peníze. Tady bych viděl, že bych se mohl nechat přesvědčit.

Vraťme se k strojírenské divizi. V té vidíte v rámci holdingu největší potenciál. Proč?
Nejdříve jsme koupili společnost Ponas, loni Ronas a letos brněnský Formex. Vybudovali jsme tak divizi, o které věřím, že na konci roku bude mít miliardový obrat, zaměstnávat 700 lidí a mít značnou přidanou hodnotu. Důvody proč směřuji do strojírenství jsou tři. Prvním je vysoká přidaná hodnota, která v Čechách vychází už z báze strojírenství bývalého Rakouska Uherska, i to i přesto, že pomalu upadá a technika není preferována v takové míře, jakou by si zasloužila. Za druhé je vše zastřešeno finanční silou holdingu.

A za třetí?
Musíme jít cestou specializace. V každé nástrojárně máme vlastní specializaci. To jsou tři atributy, které je potřeba mít a které ve strojírenské divizi máme. Pokud najdeme další příležitost, která by nám vyhovovala, tak budeme pokračovat v akvizici nástrojáren dál. S Milošem Zemanem se shodnu v jediné věci, a sice, že peníze není možné dávat do osobní spotřeby, ale do rozvoje firmy. Tužkařina, i když nám dokázala vydělat peníze, je konzervativní byznys a její rozvoj nikdy nebude tak dynamický. Proto peníze investujeme jinam.

Mám pocit, že jste rozšiřováním strojírenské divize řešili nějaké dílčí problémy, které se objevily jinde v holdingu. Ponas jste potřebovali kvůli formám pro tužkařinu.
Koupit Ponas, který měl finanční problémy, kvůli formám pro holding, byla původní myšlenka. Je však potřeba říct, že zlatem Ponasu jsou odborní zaměstnanci. Když se pak podnik postavil na nohy, tak se ukázalo, že naše holdingové potřeby jsou relativně malé a že musíme jít cestou rozšiřování specializace, o které jsem mluvil. Proto byl koupen ještě Ronas a Formex.

Na jaké trhy cílíte?
Mimo automotive spolupracujeme s firmami Robert Bosch nebo Schneider Electric. Převažuje však autoprůmysl a ten je závislý na Německu.

Zmínil jste, že zábava je pro vás především práce a že veškeré peníze je potřeba vrátit do společnosti. O vás je přesto známo, že máte jednoho koníčka a to jsou veterány automobilů.
To je opravdu koníček. Původní profesí jsem konstruktér spalovacích motorů a mám rád auta, nejen veterány. Bohužel jsem se k této profesi příliš nedostal a nejhorší je, že už o automobilech nic nevím. Uvědomuju si Sokrata a jeho „Vím, že nic nevím“. Dneska už i často využívám řidiče.

Zmínil jste, že tužkařina je konzervativní trh, vývoj zde přesto existuje. Jak se to projevuje?
Třeba naše voskové akvarelové pastely jsou na trhu bombou v oblasti uměleckého sortimentu, která nás na image výrazně posunula dopředu a nějakou dobu potrvá, než nás konkurence dožene. To je inovace třetího řádu. Neobejdeme se ale ani bez inovací prvního řádu, což znamená módní trendy. Musíme sledovat trendy v Itálii, Francii a musíme podle toho měnit a inovovat obaly. Nabízíme například luxusní dřevěný kabinet, který obsahuje stovky druhů pastelek, pastelů a tužek i versatilů ve světově unikátním rozsahu. Stojí šedesát tisíc korun, ale funguje fantasticky jako dárek v zemích jako je Čína, kde si na podobné věci potrpí.

A co v současnosti letí v Česku?
Existují velké rozdíly podle kultury. Je potřeba dělat úplně jiný design pro východ a úplně jiný pro západ. Česko je někde mezi tím. Možností je koupit drahé licence, třeba Lionela Messiho pro kluky. Holčičky chtějí samozřejmě něco jiného, ale třeba krteček se stabilně prodává už řadu let. Je umění se do vkusu trefit.

Už jste se někdy netrefili?
Když se poprvé objevila nanovlákna, začali jsme třeba s antibakteriálními tužkami. Děti tužky olizují, a mysleli jsme, že to bude mezi rodiči hit. K našemu zklamání se však nechytly.

Proč?
Nevím, možná že proto, že byly o něco dražší, případně chyba v marketingu. Přišli jsme třeba také s Harry Potterem. Ten sice na chvíli vyskočil, pak to ale rychle přešlo a ve výsledku byl pro nás ztrátový, jelikož licence jsou nákladné. Je však třeba rozlišovat školní a umělecký sortiment.

Jak velkou část výroby tvoří umělecký sortiment?
Více než 25 procent. V něm je však přidaná hodnota a tím pádem i lepší peníze. U uměleckého sortimentu samozřejmě rozhoduje značka a know-how, ne módní trendy. Suché pastely máme nejlepší na světě, což je vidět, pokud jedete na dovolenou do nějaké metropole nebo k moři, kde působí portrétisté. Pokud hrábnete do jejich krabičky, tak vám garantuji, že tam každý má něco z Koh-i-nooru.

Nedávno jste prohlásil, že zvažujete stažení výroby z Číny zpět do Evropy. Vyčerpala se už atraktivita Číny pro podnikatele?
Před dvanácti lety jsme tam odešli, abychom cenově stačili Číně a neopustili trhy. Dneska se ukazuje, že tam výrobu určitě utlumíme a přeneseme ji zpět do Česka, případně částečně do Bulharska. Přišli jsme do Číny včas, neztratili jsme trhy, ale dneska už je doba, kdy se musíme porozhlížet jinak. Minimální mzda v pobřežních lokalitách Číny je vyšší než v Bulharsku, tak proč bychom tam měli vyrábět? Přitom důvody, proč jsme tam odešli, byly stejné, jako když Hardtmuth z Vídně přišel do Českých Budějovic.

To znamená jaké?
Hardtmuth přišel kvůli levné pracovní síle, levným pozemkům, určitému stupni znalostí a surovinám. A pak ještě kvůli jednomu důvodu, který mne vždy rozesměje. Pokud se vytvoří nová průmyslová zóna a politici nebo starosta tvrdí, že do ní zajistí podnikatele, tak to je absolutní nesmysl.

Fotogalerie

Proč?
Pokud se někam chystáte expandovat, tak se vždycky zeptám kolegy podnikatele, jaké tam má podmínky. Když jsme minulost Koh-i-nooru intenzivně studovali, tak jsme přišli na to, že i Hardtmuth vedle věcí, které už jsem jmenoval, přišel do Budějovic až po doporučení průmyslníka Vojtěcha Lanny. U nás často panuje názor, že vytvoříme zónu a někdo nám tam automaticky přijde. Ta doba je dávno pryč a firmy raději jdou do Rumunska, kde je levnější pracovní síla. Pokud jim ovšem někdo důvěryhodně nevysvětlí, že je tady třeba nástrojárna, kvalifikovaní pracovníci a další zázemí.

Další ze čtyř divizí Koh-i-nooru je energetika. Proč na rozdíl od strojírenství s jejím rozvojem příliš nepočítáte?
Energetickou divizi skutečně nechceme rozšiřovat. Pro nás byla výzva, když Francouzi prodávali český Vitogaz, který jsme koupili a vrátili se k názvu Kralupol. V energetice jsme však v podstatě obchodník, uděláme velký obrat, ale zisk moc vysoký není. Mě ale nezajímá obrat, ale zisk, který mohu reinvestovat. Na druhou stranu jsme výborným plátcem daně. Byl jsem překvapen, že za loňský rok zaplatil holding 280 milionů korun na daních. Ptal jsem se, proč takový skok a zjistil jsem, že hodně dělá spotřební daň na propan butanu.

Do energetické divize patří i solární elektrárny.
O nich nechci příliš mluvit, jako fyzická osoba neznám nic horšího pro občana než solární elektrárny a neznám naopak nic lepšího pro podnikatele, který čestně využil to, co Topolánkova vláda připravila. To bych musel být podnikatelský hlupák, kdybych to nezrealizoval. Na druhou stranu je také příjemné slyšet pozitivní reakce od západních partnerů, když vidí na střechách našich továren sluneční elektrárny. Za to jsme u nich pozitivně hodnoceni a sbíráme kladné body.

A co společnost Logarex Smart metering, která se specializuje na měření přenosu dat v energetice? To je odvětví, u kterého se nejen v Česku, ale i v celé Evropě očekává v následujících letech prudký rozvoj.
Tam je situace složitá. Doma máme vývoj a technické pracovníky, ale vyrábíme v zahraniční. Proto tomu nepřikládáme velkou váhu. Koncepce energetiky nejen u nás, ale i v Evropě navíc není transparentní, a proto kolem ní nechci kroužit. Pokud nemáte strategii a cíl, což Evropa ani my nemáme, pak je to problém. Takže zatím energetická divize není v hledáčku našeho přednostního zájmu.

Trochu mě překvapuje, že nepočítáte ani s rozvojem zdravotnické divize, do které vstupuje řada velkých hráčů.
Máme výrobu a svoji obchodní organizaci, která dodává do nemocnic, což není jednoduché. Nemocnice a zdravotní pojišťovny si neuvědomují, že při stejné kvalitě výrobků i ceně zde zaměstnáváme více jak 400 zaměstnanců, kteří na jejich provoz také přispívají. Vlastní výroba pod značkou Gama je velmi sofistikovaná a na vysoké úrovni. Český trh je však velice malý, a bez vývozu nelze jít dál.

Zdravotnický sortiment nevyvážíte?
Podařilo se nám sehnat zahraniční partnery, pro které děláme pod privátními značkami. Pod značkou Gama dodáváme jen do českých nemocnic. Zdravotnictví je přitom o značce a náš trh ovládají společnosti jako Braun a Fresenius. Protože mám možnost porovnávat, uvědomil jsem si sílu značky Koh-i-noor a jaká je to výhoda. Navíc v medicíně máme menší vývoj i přes spolupráci s klinikami, který je stále poznamenaný čtyřicetiletou stagnací, která zde byla.

Prezident Zeman nedávno prohlásil, že jmenuje do rady ČNB lidi, kteří jsou vstřícní ke vstupu Česka do eurozóny a nebudou s korunou dělat experimenty. To se vás hodně dotýká, jak na Koh-i-noor dopadla intervence?
Intervence mě stála na loňských forwardech asi 25 milionů. Na druhou stranu to nechci odsoudit, neznám nikoho, kdo by nebyl spokojen s průběhem loňského roku. Letos to kvůli situaci na Ukrajině a v Rusku bude složitější, zásahy proti měně ale nebyly určitě jen negativní a exportérům hodně pomohly. Na druhé straně budu zásah ČNB hodnotit až poté, jak se podaří po ukončení intervenčního režimu zpevnit korunu, abychom nedopadli jako Švýcaři.

A co přijetí eura?
Jako ten, kdo vyváží osmdesát procent produkce, bych bral euro všemi deseti. Dneska musím kalkulovat mezi kurzem koruny k rublu a euru, a do toho mi ještě ze strany Číny hraje dolar a jüan. Takže mám čtyři neznámé, mezi kterými bruslím jako slon v porcelánu. To je pohled ekonoma, na rozdíl od pohledu makroekonoma nebo občana. Nelze se tedy dívat se na euro jen úzkým pohledem.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.