Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Stát chrání jen chudé rodiny, ty ostatní ignoruje, říká sociolog

  • 564
Rodina, základ státu? Tento slogan v praxi už moc neplatí. Podpora rodin je podle sociologa Petra Víška v troskách. Řešením není jen zvýšení porodného, ale možnost odečíst si výdaje na výchovu dětí z daní. Hlavní je však změnit atmosféru ve společnosti tak, aby rození dětí bylo opět "in", říká v rozhovoru pro MF DNES.

Z vaší analýzy vyplývá, že podpora rodin je u nás nedostatečná. Proč si to myslíte?
Navzdory tomu, jak se mluví o velké podpoře rodin u nás, jsme zjistili pravý opak - pohybujeme se na konci žebříčku srovnání s EU. Na hmotnou podporu rodin vynakládáme zhruba jeden den HDP, Francie pět dní. Do sociálních výdajů na bydlení dáváme 0,11 procenta HDP, tedy asi sedm miliard, v přepočtu na evropský průměr by to mělo být 35 miliard. Je absolutní nesmysl, jak jsme slýchali od minulé vlády, že sociální dávky ohrožují stabilitu státního rozpočtu. Představují bezvýznamnou částku zejména ve vztahu k rodinám.

Petr Víšek (68)

Sociolog Petr Víšek.

Spolu s dalšími sociology, Igorem Tomešem a Jiřinou Šiklovou, založil v roce 2002 neziskovou organizaci Národní centrum sociálních studií. Předtím řídil občanské sdružení Socioklub, zaměřené na výzkum v oblasti sociální politiky. Od roku 1972 pracoval na ministerstvu práce a sociálních věcí. Zabýval se sociální péčí, službami, rodinnou politikou.

Petr Víšek je spolu s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí autorem čerstvé analýzy pro ministerstvo práce, která ukazuje, že politici zanedbávají podporu rodin s dětmi a nedělají nic pro to, aby Češi přestali vymírat.

Jak byste popsal nastavení rodinné politiky v Česku?
Podpora rodin od roku 1990 výrazně klesla. Vytvořil se systém státní sociální podpory, jehož významným cílem bylo oddálit rodiny od hranice chudoby, aby do ní nepropadly, šlo o prevenci. Během posledních asi pěti let došlo k úplné destrukci systému. Zrušil se sociální příplatek, který se vyplácel k přídavkům na děti, pokud například v rodině bylo zdravotně postižené dítě nebo rodič, dítě dojíždí do školy nebo bydlí na internátu a v dalších situacích. Rodiny, kde tyto situace jsou, spadly do chudoby, berou dávky pomoci v hmotné nouzi, což je rozpočtová položka, která začíná růst.

Pečuje stát nějak i o ostatní rodiny?
Středněpříjmová rodina, která vydělává, snaží se, bojuje a zaplatí všechno ze svého, tak její disponibilní příjmy se blíží rodinám, které se pohybují kolem životního minima a peníze od státu dostávají z pomoci v hmotné nouzi. Je to bohužel velmi nespravedlivá záležitost.

Co se s tím dá dělat?
Není v silách státu dávat středněpříjmovým rodinám peníze. Ale co kdyby si mohly náklady, které vloží do výchovy dětí, vzdělání, volného času, jazykových kurzů, odečíst z daní? Pravda, sníží se příjmy do státního rozpočtu, ale nic jim nedáváme. Tato výhoda by se tak týkala rodičů, kteří pracují, pečují o děti a utrácejí na to peníze. To je velmi žádoucí chování. Oproti tomu pomoc v hmotné nouzi dáváme lidem, o nichž nejsme vždy přesvědčeni, že pracují a investují do svých dětí.

S dávkami je spojen pojem zneužívání. Je situace tak vážná, jak často se tento pojem používá?
Nikdo nikdy nedoložil, kolik dávek je zneužito. Když dávku poskytnete a dotyčný ji nevyužije k prospěchu svých dětí, tak příslušný orgán může dávky poskytnout v jiné formě - například úřady rovnou zaplatí dětem stravování ve škole nebo se cestou zvláštního zmocněnce zaplatí nájemné. Je to trošku práce, ale proto tam ty úřady jsou. Zneužívání dávek je výmluva na vlastní neschopnost pracovat tak, jak mi to zákon umožňuje. A na druhou stranu - když se potenciálním zneužívačům dávky raději odepřou, umřou ti lidé hlady nebo budou krást? Máme evropskou sociální chartu a jsme povinni si pomáhat.

Jak hodnotíte záměry nové vlády v oblasti rodinné politiky?
V programovém prohlášení je pouze něco málo k rozvoji předškolních zařízení a příslib zřídit odbornou komisi pro tvorbu sociální a rodinné politiky. Očekával jsem víc, nejde přitom ani tak o rozšiřování dávek, například o záměr zavést porodné i na druhé dítě pro chudé maminky, to není zvlášť významné. Je třeba nastavit dlouhodobý trend rodinné politiky.

V čem vidíte hlavní překážky pro pořízení potomků?
Jde také o celkové náklady na výchovu dětí. Když půjdete s dětmi do zoologické zahrady, necháte tam 1 500 korun, podobně na zámku. Proč by nemohly mít rodiny slevy? Lidovou školu umění svým třem talentovaným dětem ani nezaplatíte, jazykové kurzy nejsou zadarmo. Platíte na každém kroku - rodina by proto všude měla být podporována a vítána. Pozitivní roli může sehrát i obec - bydlení, doprava, bezpečnost, školství, zdravotní péče - to vše se děje v obci. Jde také o celkovou společenskou atmosféru.

Co máte na mysli?
V Americe a Francii, když měli málo dětí, tak šířili, že mít hodně dětí je znakem bohatství a úspěšnosti. Kdo má dětí málo, bývá chudý, nešťastný a opuštěný. V Česku, když má někdo tři děti, tak ho ostatní považují za nezodpovědného blázna, protože musí redukovat spotřebu. Z našich výzkumů vyplývá, že rodina se třemi dětmi má největší pravděpodobnost chudoby.

Může si stát finančně dovolit uskutečnit jen zlomek z toho, co zmiňujete? Odpisy nákladů na vzdělávání a volnočasové aktivity, podpora školek...
Já bych to otočil - stát to musí dělat. Je tu od toho, aby podporoval své občany, umožňoval jejich rozvoj a aby existoval i za 20 nebo 30 let. Smyslem existence státu není růst HDP a sláva v zahraničí, ale prosperita obyvatel. Ta se projevuje rozením dětí, ne vymíráním.

Česko mezi evropskými státy vyčnívá vyplácením rodičovského příspěvku a až čtyřletou rodičovskou dovolenou. Jaké má toto nastavení přednosti a nevýhody?
Dávka rodičovské vznikla v devadesátých letech, když jsme očekávali, že bude velká nezaměstnanost. A protože velký podíl nezaměstnaných podle zahraničních zkušeností vždy tvořily matky s malými dětmi, tak se vymyslela tato dávka. Jejím hlavním cílem bylo vzdálit matky z trhu práce, aby se nezaměstnanost nenafukovala. Jenže dávka byla během 25 let asi 23krát změněna na základě poslaneckých návrhů. Dospělo to do stavu, kdy rodičovský příspěvek představuje 69 procent celé státní sociální podpory rodin. Přitom se vyplácí jen do čtyř let věku, pak už stát nijak nepomáhá, přestože náklady rodin na vzdělání dětí významně rostou.

Jak tedy pomoc pro rodiny s dětmi lépe nastavit?
Rodičovský příspěvek nepomáhá řešit chudobu, je stejný pro všechny. Mezitím došlo k tomu, že ženy mohou nejrůznějším způsobem pracovat při dětech, takže efekt vzdálení z trhu práce zmizel. Jinde v Evropě využívají spíš přídavky na děti v delším horizontu jejich života. Chce to analýzu, čím rodičák nahradit.