Co znamená rozhodnutí o zastavení tendru na dostavbu Temelína pro budoucí podobu české energetiky? Prognózy předpovídají růst spotřeby energie, zároveň se postupně odstaví uhelné elektrárny. Z jakých zdrojů bude možné nahradit elektřinu, s níž se z Temelína počítalo?
Na prvním místě bychom se měli všichni snažit o úspory, a to jak na vstupech, tak na výstupech. To znamená účinnější využívání paliv, zejména hnědého uhlí při výrobě elektřiny a tepla, ale také šetřit energií v domácnostech i v průmyslu. To však zpravidla znamená vysoké prvotní investice. V domácnostech například na zateplování domů a výměny spotřebičů za úspornější. Na to každý nebude mít. Navíc časté vyměňování přístrojů v domácnostech nebo strojů v továrnách vede k nárůstu odpadů.
Jaký tedy mají úspory potenciál? Dokázaly by se jimi pokrýt i očekávané výpadky ve výrobě?
Jestliže produkce elektřiny v jaderné elektrárně Dukovany skončí v roce 2025, tedy v době, kdy se budou také uzavírat uhelné elektrárny, tak takový výpadek se úsporami ani vysokým nasazením obnovitelných zdrojů nenahradí. A to ani není jisté, že se životnost elektrárny v Dukovanech do roku 2025 prodlouží. Avšak rozhodnutí je snad na dobré cestě.
Proč by se nemělo podařit prodloužit životnost Dukovan?
Všechno se staví s nějakou životností, a když to dlouho slouží, tak se to samozřejmě postupně zhoršuje. Můžete investovat do auta, opatrovat si ho, ale nakonec vám stejně zreziví a začne zlobit. Stejné je to s elektrárnami. Prodloužení životnosti je navíc nákladný proces sám o sobě. Řada věcí se bude muset vyměnit. S tím je spojen i problém, že naše elektrárny stavěly české firmy, z nichž některé už neexistují. Údržba je i proto drahá. Komponenty se musí objednávat i v zahraničí u firem, které nemají původní plány a jejichž výrobky někdy nejsou vyhovující.
Jak moc je nyní reálná dostavba dalšího bloku v Dukovanech? Mohla by to být alternativa k zastavenému rozšíření Temelína?
Jestli se budou nové bloky stavět v Dukovanech, nebo v Temelíně, není zásadní. Podstatné je, jestli známe cestu, která zajistí dostatek energie v budoucnu, až skončí životnost uhelných elektráren a Dukovan. Můj osobní názor, není to oficiální stanovisko ani dozorčí rady, ani vedení ČEZ, je, že jádro je dočasný překlenovací zdroj elektrické energie do doby, než se vyvine něco lepšího, bezodpadového, čistšího a účinnějšího. Věřím, že k tomu dojde, pokud se bude globálně dostatečně investovat do výzkumu a vývoje. Nebude to hned, ale snad ke konci tohoto století. A do té doby zejména nám v Česku může jaderná energie pomoci toto období překlenout. Jde však také o to, jaké reaktory bychom měli stavět.
PROFILVáclav Pačes (72) Profesor biochemie a někdejší předseda Akademie věd je necelý rok místopředsedou dozorčí rady ČEZ. Po rezignaci Martina Romana radu vede. Spolu s Danou Drábovou předsedal Nezávislé energetické komisi, která posuzovala energetické potřeby ČR. Před pár týdny vyšla kniha Perspektivy české energetiky vycházející z výsledků práce komise. |
Jak to myslíte?
Jestli se mají stavět velké bloky, jaké se plánují v Temelíně, Británii, Maďarsku a dalších státech, nebo počkat na reaktory čtvrté generace, které budou mít řadu výhod. Budou malé a zásobovaly by elektřinou menší území. Je vždycky účinnější spotřebovávat energii tam, kde se vyrobí. Navíc mohou spalovat vyhořelé palivo ze současných jaderných elektráren, ve kterém stále zůstává spousta energie. Skoro bych proto řekl, že se už ani nevyplatí budovat velká hlubinná úložiště, protože vyhořelé palivo se jednou bude možná využívat v těchto reaktorech nového typu. Zatím však není vývoj reaktorů čtvrté generace tak daleko a řekněme, že je to spíš záležitost druhé poloviny století.
S výpadky produkce se však počítá již kolem roku 2025, nejpozději kolem roku 2035 a stavba elektrárny trvá přes deset let.
Proto si myslím, že se vláda bude muset k otázce budoucnosti energetiky a tím i případné stavby nebo nestavby jaderných bloků vrátit v několika nejbližších letech. ČEZ je ekonomický subjekt a jedním z hlavních cílů jakéhokoli podniku je generovat zisk pro akcionáře a v této chvíli nemůže investovat do projektu, který je ekonomicky ztrátový. Aby to mohl udělat, potřebuje od hlavního akcionáře, tedy České republiky, garantovanou výkupní cenu, což neznamená nutně dotaci, ale takzvaný contract for difference. A to je docela reálné, protože dnes nikdo neví, jak se bude cena elektřiny vyvíjet v budoucnu. Takové kontrakty mají všechny nyní budované jaderné zdroje.
Podle vás tedy vláda na garance v případném novém tendru nakonec kývne?
Ano, já si to myslím. Můj dojem je, že tato vláda je nová a bojí se udělat tato zásadní rozhodnutí. Ale až se otrkají, tak se k tomu vrátí. Rozhodnutí vlády z minulého týdne říká, že do konce roku bude zpracován výhled jaderné energetiky. Věřím proto, že na konci roku bude jasněji.
Často bývá zpochybňováno, zda tolik elektřiny bude v budoucnu vůbec potřeba.
To je skutečně klíčový problém. Kdyby se třeba rozvinula elektromobilita a spalovací motory aut by se nahradily elektromotory, tak jenom v České republice by to spotřebovalo proud produkovaný dvěma jadernými bloky. Bude však opravdu elektromobilita do té míry rozvinuta, a pokud ano, tak kdy? To jsou otázky, které však nezávisí jenom na situaci v Česku. Jsou to globální otázky.
Už jste zmínil, že obnovitelné zdroje nedokážou výpadek produkce nahradit. V Evropě se však v současnosti diskutuje o klimatickoenergetické politice, a i když je Česká republika proti stanovování jakýchkoliv cílů, pokud návrh projde, bude na to muset nějak zareagovat. Vidíte ještě prostor pro další rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku?
Podmínky pro zvýšení obnovitelných zdrojů v energetickém mixu tady jsou. Nebude to však voda, tady se už nové přehrady budovat nemohou. Pro větrné elektrárny také nemáme podmínky. Nedovedu si představit, že se například na vrcholcích Krkonoš postaví větrníky. Nějaké větrné elektrárny se na vhodných místech postavit ještě asi mohou, ale to přispěje k produkci elektřiny jen několika procenty. Větrná energie je navíc nestabilní zdroj, na který spoléhat nemůžeme. Vidíme to v Německu.
Mělo by smysl instalovat ještě další solární panely?
Fotovoltaika je dobrý zdroj, i když také nestabilní. A naše klimatické podmínky pro něj nejsou moc vhodné. Navíc ten šílený zákon o výkupních cenách solární elektřiny fotovoltaiku u nás naprosto zdiskreditoval. Ale panely na střechách domů by do mixu vhodně přispěly. Jsem však dost kritický k produkci biopaliv.
Proč?
Nedávno jsem byl v Indonésii a všude jsem viděl kouř. Říkali mi, že se tam ve velkém vypalují pralesy a vysazuje se palma olejová. A to se vyplatí jenom proto, že se dotují biopaliva. Přitom by Indonésie potřebovala víc potravin, a když už ty pralesy ničí, měli by tam pěstovat plodiny pro tyto potraviny. I u nás všude vidíme dotovaná řepková pole, ale přitom mnoho potravin dovážíme.
Co biomasa a spalování rychle rostoucích dřevin?
Podíl biomasy v energetickém mixu může být významný. Ale musí se to dělat rozumně. Pěstování takových dřevin má negativní dopad na krajinu. Využívá se to hodně třeba v Itálii, kde máte lesy, které jsou však v podstatě pole. V řádkách jsou vysázeny topoly, za tři roky vyrostou, porazí se a znovu zasadí. Je otázka, do jaké míry to opravdu chceme a jaké procento energie v teplárenství nebo v lokálních elektrárnách by se tím vyrobilo. Ale do energetického mixu biomasa patří.
Nemalá kritika směřovala v minulosti také k bioplynovým stanicím. V současnosti se však vede diskuse o podpoře malých bioplynek napojených na živočišnou výrobu. Mají podle vás smysl?
To je určitě dobrá věc, ale opět -nenahradí výpadky velkých elektráren, které nás čekají. Já si však přesto myslím, že jeden z velkých trendů energetiky je opravdu decentralizace. Tam, kde se energie vyrobí, by se měla také spotřebovat. My máme sice kvalitní a účinné centrální vytápění a dlouhé teplovody, ale například Dánové už přešli z velké části na lokální topeniště, kde se dá za určitých podmínek spálit leccos. Má to tu výhodu, že se teplo a elektřina nemusí nikam transportovat. Myslím, že je to jedna z cest, kterou se bude energetika ubírat.
V České republice už také fungují některé energeticky soběstačné obce.
Ano, to je velice dobrý trend. Musí se však přijmout a dodržovat kvalitní zákony. Ukazuje se třeba, že největším znečišťovatelem jsou dnes malé teplárny, zatímco ty velké ovzduší příliš nezatěžují. To je však jenom technická záležitost. Decentralizovaná výroba však není v současnosti a v blízké budoucnosti řešením pro velké tuzemské průmyslové podniky, které vyrábějí energeticky náročné produkty.
