Když v noci z 10. na 11. ledna 1956 prorazili barabové poslední metr odpadního tunelu Lipenské přehrady, po starém zvyku si podali nejen ruce, ale i lahev rumu. Tři a půl roku dělníci razili tunel. Tři a půl roku každý baraba poctivě odevzdával na vkladní knížku zvanou "František Prorážka" procento své mzdy - aby nakonec společné úspory propili.
Dnes se pije rum skoro všude
"I když u nás na odbyt moc nejde, na nápojovém lístku ho máme," říká Václav Dort ze strakonického hotelu Švanda dudák. "Ale pivnice nebo bary, nebo jak různě se také nálevny dají pojmenovat, ty jsou bez rumu nemyslitelné," dodává.
"Rum tvoří asi pětinu celkové spotřeby lihovin a ročně se ho vypije podle odhadů asi 18 milionů litrů," říká výrobní ředitel největšího českého producenta rumu Stock Plzeň Božkov Vladimír Steiner. Oficiální čísla deseti největších výrobců lihovin mluví o 11 milionech litrů prodaného rumu. Zbytek připadá na falešný rum. Rum spolu s vodkou totiž patří pro jednoduchost výroby mezi nejoblíbenější padělky. "Stačí k tomu cukr, líh, voda a rumové aroma," říká Steiner. Žádné zrání, dá se stáčet rovnou do lahve.
Od třtiny k bramborám
Pravý rum se narodil v karibské oblasti, kde se začala po objevení Nového světa pěstovat cukrová třtina. Při výrobě cukru vznikl odpad, takzvaná melasa, jejíž fermentace (přeměna cukru na alkohol) a destilace tvoří základ výroby rumu. Destilát pak vyžaduje další zpracování, hlavně zrání v dubových sudech. Ty dodají nápoji specifickou chuť a barvu. K té pomůže i přídavek karamelu.
Podle toho, jak dlouho rum zraje a kolik karamelu obsahuje, se rozlišují rumy na bílé, zlaté a tmavé. Chuť lze změnit třeba i přidáním skořice, pepře, rozmarýnu, vanilky či bylin.
I když výrobu rumu lidé znají od 15. století, na chuť mu přišli až o dvě století později. V sedmnáctém století se dokonce rumem platilo za africké otroky, které vozili do Nového světa kolonizátoři. S rozvojem obchodu mezi Evropou a Amerikou rozšířili rum na starý kontinent námořníci. Nejprve do přístavů, později i do vnitrozemí. Oblibu si rum získal hlavně v zemích, které vlastnily velká koloniální panství a se svými koloniemi čile obchodovaly.
Protože takový rum nebyl levný, hledali lidé ve vnitrozemí cesty, jak ho vyrobit levněji a z domácích zdrojů. Výsledkem byl "tuzemský" rum vyrobený z bramborového lihu zředěného vodou a ochuceného rumovou esencí. Výrobou takového rumu proslulo především Rakousko-Uhersko, které nemělo kolonie, a tudíž ani zdroj pravého rumu. V bývalých zemích c. k. mocnářství je tato lihovina populární dodnes.
Právě bramborový původ odsoudil tuzemský rum k tomu, že na etiketě nesmí mít název Rum. Evropská unie totiž trvá na tom, že spotřebitel nesmí být klamán - a pravý rum prostě musí být z cukrové třtiny. Čeští producenti to vyřešili prostě: označení tuzemský rum nahradili jeho hovorovým synonymem - tuzemák. Nový název tradičnímu výrobku neuškodil. "Zatímco spotřeba ostatních lihovin se propadá, rum zůstává na stejné úrovni. To považujeme za úspěch," říká Josef Nejedlý z jindřichohradecké likérky Fruko Schulz.
Bez rumu nejsou Vánoce
Rum má díky své univerzální chuti patrně ze všech lihovin nejširší využití. Dobře známý je jako součást studených i horkých míchaných nápojů. Nejběžnějším pro zahřátí je asi grog, který vlastně vznikl z nouze: když námořníci v rámci šetření míchali rum s horkou vodou. Asi každý někdy pil rum s colou a citronovou šťávou. Otrlejší povahy zkusily kladivo neboli rum s griotkou. Fajnšmekři dávají přednost například mojitu nebo daiquiri.
Také každá správná hospodyňka ví, že k pečení potřebuje rum. "Převážně se to týká sladkých pokrmů, například buchtiček se šodó," říká Dort. "Měli jsme tu i jeden luxusní zákusek na způsob ovocných knedlíků, ale plněných rumovými pralinkami. Delikatesa ovšem neprorazila," vzpomíná Dort. (Zato turistická chata na šumavských Pláních přivábí touto lahůdkou stovky turistů.)
Rum jako rum, řeklo by se. Není to tak. Rumoví fandové se klidně po několika panácích do krve pohádají, který je lepší. Jestli ten z Božkova (Stocku), nebo z Jindřichova Hradce. Hlavně když je s plachetnicí! Tento symbol, jenž měl evokovat exotické dálky, poprvé vylepil na lahev tuzemského rumu dědeček dnešních Schulzů. Dnes může tento obrázek použít kdokoli. "Je to obecné označení, které nelze zaregistrovat jako ochrannou známku, i když ho naši předchůdci použili na etiketě ještě před válkou jako první," říká Nejedlý.
Za první republiky mohl podle vládního nařízení vyrábět od roku 1921 rum každý, kdo získal koncesi. Tisíce hokynářů tak produkovaly vlastní rumy s nejrozmanitějšími názvy. Dnes nejsou výrobců tisíce, přesto si lze vybrat. A nemusí to být jen Tuzemák s plachetnicí, ale třeba Bum pražské gardy, který nahradil někdejší Rum pražské gardy.
A na závěr ještě jeden tip, jak využít rum - netradičně s masem: na krůtu v rumu. Kuchařka začne tím, že polovinu velkého panáka rumu vypije, aby získala potřebný nadhled, a zbytek vlije do mísy. K rumu přidá trochu oleje, worcestru, sójové omáčky a zamíchá. Naklepané krůtí řízky vloží do připravené šťávy a nechá nejméně 2-3 hodiny (ale nejlépe přes noc) uležet. Na pánvi pak řízky zprudka po obou stranách osmaží, do zbylé šťávy v míse přidá šlehačku, zamíchá a přidá k masu. Řízky krátce povaří a poté obloží na plátky nakrájeným hermelínem. Když se hermelín rozpustí, je jídlo hotovo
