Těžko říct, co se dozvěděli politici, ale veřejnost slyšela jen fráze, že Rusko chce být spolehlivý partner, že až přijde čas, bude se jednat o dalších kontraktech.
Znělo to, jako kdyby bylo Rusko normální obchodní partner západoevropského střihu, jako kdyby nebyl žádný problém.
Rusko však pořád úplně normálním partnerem není. V posledních letech tato velmoc ropy a plynu až příliš často vyhrožovala utažením kohoutů.
Nejdříve to bylo kvůli diverzifikaci zdrojů plynu a ropy v Česku, kdy se nám kontrakty na plyn s Nory či západoevropská ropa měly šeredně nevyplatit v cenách. Když jsme vstupovali do NATO, to už se z ruské strany hrozilo přímo zavřením kohoutů.
A pak přišly takové ty menší štulcíky. Třeba když při posledním podpisu dlouho připravovaného kontraktu na plyn šéf Gazpromu řekl, že už Česku málem ujel vlak, protože na jeho vkus moc dlouho otálelo.
A nakonec i na ty zavřené kohouty došlo - letos na Nový rok, kdy nechtěla platit Ukrajina, a pokles dodávek pocítila skoro celá Evropa.
Ne, normální to není, a čeští politici by na to při svých úvahách, např. o obrácení ropovodu IKL z Německa (a tedy dalším zvýšení závislosti na energii z Východu), měli brát zřetel.
