Ruský Džejár jde do Anglie

Nebýt bouřlivé ruské privatizace, pracoval by dnes Roman Abramovič jako střední technický kádr a bral by v přepočtu asi 90 tisíc korun ročně. Ale díky privatizacím v Rusku, které probíhaly často ne příliš čistým způsobem, je z Abramoviče ropný magnát světového významu.

Jeho majetek se odhaduje na více než 13 miliard dolarů, tedy přes 300 miliard korun.
Příběh o tom, jak se šestatřicetiletý muž dostal k majetku, který z něj dělá 21. nejbohatšího člověka na světě a nejbohatšího Rusa, připomíná pohádku o chudém Honzovi, který se stal králem.

Jeho matka zemřela na otravu krve, když mu bylo teprve 18 měsíců. Ve čtyřech letech se stal sirotkem, když při nehodě na stavbě zahynul i jeho otec. Adoptoval ho strýc, se kterým žil několik let v Moskvě, později vyrůstal s prarodiči v severoruském regionu Komi u polárního kruhu. Ve městě Uchta začal studovat vysokou školu, kterou však nedokončil.

Nastoupil proto službu v armádě a poté pracoval jako "šéf svářecího agregátu" u firmy Mosspecmontaž v Moskvě. Zlí jazykové však tvrdí, že tato práce pro něj znamenala jen nezbytné razítko do pracovní knížky, aby měl krytí pro své první krůčky v podnikání.

Kopíroval hračky
V té době mu bylo 21 let a se svou první ženou Olgou v malé garsonce vyráběl hračky a suvenýry, které prodával po moskevských tržnicích. Později k tomu přidal i výrobu protektorů. Po rozvodu v tomto byznysu pokračoval i se svou druhou ženou Irinou, která byla letuškou a s níž žije dodnes.

Irina mu vozila z cest hračky, které Abramovič kopíroval.

"Vyráběl jsem tehdy třeba i plastové kachničky," přiznal ruský miliardář v jednom rozhovoru.

Kachničky mu však brzy přestaly stačit. Přestože se o této etapě Abramovičovy kariéry moc neví, z policejních protokolů vyplývá, že v roce 1992 byl zapojen do poloilegálních obchodů s pohonnými hmotami.

Velká ryba
Nikdo příliš nechápe, jak se mohl Abramovič z kategorie drobných kšeftíků stát najednou velkou rybou. Jedno je však jasné: v polovině 90. let se stal partnerem ruského boháče Borise Berezovského, který měl velmi dobré kontakty na tehdejšího prezidenta Borise Jelcina.

Díky svému mentorovi získal dobré kontakty a rozjel s ním byznys. V té době již

působil v ropném průmyslu a obchodoval s produkty rafinerie v Omsku.

Oba boháči časem zatoužili po větším dílu z velkého ropného bohatství Ruska a byli úspěšní. Za zlomek skutečné ceny - asi za 120 milionů dolarů - skoupili 80procentní podíl v páté největší ropné společnosti v Rusku, Sibněfti. Ta má přitom podle odborníků cenu přes 20 miliard dolarů.

Divoká privatizace
O tom, jak se tehdy v Rusku privatizovalo, svědčí historky a fámy, podle nichž Abramovič založil asi dvacet firem, které měly v dražbě Sibněfti sehrát roli konkurenčních zájemců, nebo že byl hned na letišti neznámým pachatelem unesen jednatel čínského zájemce CNPC a propuštěn až poté, co se Číňané z dražby stáhli.

Kromě Sibněfti získali Abramovič s Berezovským i významné podíly v dalších průmyslových odvětvích včetně výroby hliníku, potravinářství, strojírenství nebo farmacie. A když Berezovskij opustil ve strachu před pronásledováním ze strany nového prezidenta Putina Rusko, své podíly prodal Abramovičovi.

Pomalu z  Ruska
Ten s Putinem zatím problémy nemá - na rozdíl od jiného ropného magnáta, Michaila Chodorkovského. Dokonce jako jeden z mála takzvaných oligarchů pracuje v politice jako gubernátor dálněvýchodní oblasti Čukotka.

Kvůli obavám, že by se proti němu mohla vláda postavit podobně jako proti Chodorkovskému, pomalu, ale jistě opouští Rusko a vyváží svůj majetek.

Desítky milionů dolarů proto investoval do koupě londýnského fotbalového klubu Chelsea, se kterým nyní slaví úspěchy v anglické lize a donedávna i v Lize mistrů. Navíc v Británii koupil usedlost, tři luxusní jachty a soukromý boeing.

Utkání si nenechal ujít ani majitel Chelsea Roman Abramovič.