Jeden ze dvou základních projektů, který vznikl, zatím umožňuje, aby stávající vlastníci, kteří firmu přivedli do potíží, přišli do státní Konsolidační agentury a sami navrhli, kdo má koupit jejich dluhy. Sami mohou ovlivnit výběr zachránce pro firmu. Prosadíte změny, aby se takovému postupu dokázalo čelit?
Od těch, kteří přivedli firmu do stavu, že se jí zabývá stát, rady nemají morální oprávnění. Budeme se snažit takovým případům vyhnout.
Jak? Nastolíte nová pravidla?
Máme investiční radu k posouzení projektů. Deset až pětadvacet podniků, které ještě můžeme ozdravovat, není zas tolik, abychom to nedokázali.
Není třeba změnit celý systém?
Systémově se nedá vyloučit nic. Na takové systémy nevěřte.
Stojí za to takový program?
To se ukáže, až bude vyhodnocení. Nesuďme z ojedinělých případů.
Ty případy však znechucují podnikatele, kteří státní pomoc nedostali...
Žádná státní pomoc se ve větším rozsahu, s výjimkou několika málo klíčových firem, nekonala. Tady nejde o dávání nových peněz, ale o prodej starých dluhů nebo restrukturalizaci úvěrů. Kde by se také nové peníze braly? Podívejte se na rozpočet ministerstva, kolik je tam na dotace. To nestojí ani za řeč.
Ministr financí jasně řekl, že první dva roky se nebude prodávat elektroenergetika a že je nejprve třeba udělat novou energetickou koncepci země. Kdy bude na stole a co od ní čekat?
K rychlému prodeji ČEZ je jediný důvod, že nejsou peníze. To je pro solidní vládu málo. Když nebudou peníze, aspoň se nebude tolik utrácet. Energetická politika, na níž budeme pracovat, má přinést i další odpovědi, například jak dál v uhelném průmyslu.
Nyní jsou v běhu dva privatizační projekty - prodej hutí nizozemské LNM a Unipetrolu podnikateli Andreji Babišovi. Tato privatizace se nesmírně táhne. Co s tím budete dělat?
Nemám z toho samozřejmě radost. Dobrá privatizace je ta, která proběhne rychle. Myslím, že když se vyřešil problém s předávacími cenami mezi Unipetrolem a Českou rafinérskou, neměly by být žádné další vážné překážky, které by bránily panu Babišovi říci jasně, kdy míní dohody naplnit. Panu Babišovi jsem řekl, že do konce září musí jasně říci, zda je ochoten Unipetrol koupit za schválených podmínek.
Čili jeho nová iniciativa - přizvání polské firmy PKN Orlen jako partnera pro koupi, se vám nelíbí?
PKN nebyl v soutěži na Unipetrol, a pravidla privatizace tedy neumožňují, aby se o firmu ucházel. Chci také jasně říci, že privatizační smlouvy umožňují, pokud by pokračovalo protahování věci, odstoupit od rozhodnutí.
Firma LNM, která bez výběrového řízení koupila Novou huť, má exkluzivitu na koupi podílu v OKD a huti Vítkovice Steel. Budete za Vítkovice žádat takovou cenu, za kterou ji kupoval stát, tedy 3,3 miliardy korun?
Vycházím z této úvahy. Stát by měl získat alespoň tolik, kolik dal.
Je zájem LNM o další firmy vážný? Byl to jejich nápad, nebo jim spíš stát nabídl tyto podniky?
My jsme jim to dlouho rozmlouvali. Zejména OKD (firma má majoritního soukromého majitele - tuzemský Karbon Invest). Říkali jsme jim: Tam se setkáte s neskutečně nepřátelským prostředím. Ale jejich zájem byl vehementní.
Fond národního majetku se chce dostat do dozorčí rady OKD a nařídit v podniku hloubkovou kontrolu.
OKD odmítá jakýkoliv kontakt s LNM coby potenciálním kupcem státního podílu. Jaké vidíte východisko, když Karbon Invest nedá investorovi informace zevnitř OKD?
To je právě důvod, proč jsme jim to rozmlouvali. Kooperace s vlastníkem je tam opravdu velmi nestandardní. Což v konečném důsledku nebude problém státu, ale toho akcionáře. Není nikdy perspektivní válčit se státem. Jestli chci v nějakém státě podnikat, tak nemůžu dobře dopadnout, budu-li s ním válčit.
Jak by to pro OKD mohlo špatně dopadnout?
Já nevím. Vycházím prostě z obecného poznání a každý zkušený podnikatel vám to potvrdí.
Stát o pozice v orgánech OKD přišel v době kolem voleb. Bylo to kvůli chaosu na FNM?
Já to považuji za selhání FNM a konkrétních lidí zodpovědných za výkon akcionářských práv v OKD.
Bude někdo postižen?
Já se na to ptát budu na prezidiu FNM.
Kvůli státní pomoci hutnictví dosud není uzavřena kapitola hospodářské soutěže, nutná pro vstup do EU. Brusel od nás dlouho žádá kritéria životaschopnosti hutních firem a chce osvětlit od vlády pomoci, které poskytla. Kdy údaje dodáte?
Unií vybraná firma nyní provádí šetření v Nové huti a Vítkovicích. Měla by někdy v září vydat doporučení pro Evropskou komisi, zda zahájit proces udělení výjimky na udělování veřejné podpory v hutnictví. Z mých rozhovorů s představiteli Evropské komise jsem přesvědčen, že výrok bude pozitivní.
Antimonopolní úřad nedávno nařídil Nové huti vrátit veřejnou podporu, kterou dostala od státní Konsolidační banky. Podobné kroky lze očekávat i u dalších hutí. Co bude stát dělat, když firmy budou muset vracet peníze, které už nemají?
Hlavně se mi zdá absurdní to, že se stát snaží vyřešit problém a jiná část státu se snaží to torpédovat.
Antimonopolní úřad je ale něco jiného než vláda, řídí se zákonem...
Chová se italský úřad podle zákona, když italská vláda zachraňuje Fiat? A to jsou členové EU!
To je asi třeba jít do podrobností. Antimonopolní úřad má hlavně dbát evropských regulí...
Ale ať dbají. Jenže používat regule bez hlavy je také špatné. Jsem přesvědčen, že Evropská komise vydá tu výjimku velmi brzy. To by měl antimonopolní úřad anticipovat. Pokud na všech stranách nenajdeme trochu pochopení a vstřícnosti, tak možná některé věci nedopadnou. Pak se někteří budou muset ptát předsedy ÚHOS, zda si uvědomil důsledky všech svých rozhodnutí.
Ale kritériem rozhodování antimonopolního úřadu přece není zaměstnanost či existence Nové huti...
Když úřad řídí hospodářskou politiku, tak ať za ni nese odpovědnost.
On ji neřídí. Dohlíží na to, aby se hrálo podle pravidel, a chrání trh.
A koho proboha chrání na trhu?
Snad všechny jeho účastníky...
Škoda, že nechrání nás jako spotřebitele, když kupujeme benzin. To mi opravdu vadí, že máme dražší benzin než v Rakousku, kde jsou spotřební daně vyšší. Kromě litery zákona je třeba používat i ducha zákona a to mi v počínání našeho antimonopolního úřadu chybí. Výjimku, o niž jde, bychom už dávno měli, kdyby minulé vlády formálně požádaly o její prodloužení. A teď se budeme mrskat za to, že Konsolidační banka půjčila úvěr za komerčních podmínek.
Problém je ale ten, že firma byla v takovém stavu, že by jí běžná banka nepůjčila...
To musí posoudit jiní. Jsou i jiné názory. Asi bude spor.
