Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nadšenci ze Sardinie vytvořili lék na finanční krizi. Mají Sardex

  21:47aktualizováno  21:47
Když Sardinii zasáhla finanční krize, skupina místních přátel se rozhodla ostrovu pomoct po svém. Založili novou lokální měnu a systém elektronických obchodních transakcí – Sardex. Od roku 2010 se přes něj zobchodovalo 84 milionů eur.

Zakladatelé elektronického systému Sardex. | foto: Sardex.net

Na italském ostrově Sardinie bylo v době bronzové z velkých kamenných bloků postaveno více než 7000 věží, známých jako nuraghi. Na to, k čemu sloužily, existují dnes různé názory. Jeden z nich říká, že to byly jakési komunikační majáky – z každého bylo totiž vidět na další.

„Lidé se z nich možná dorozumívali ohněm nebo odrazem zrcadel,“ míní 34letý Sardiňan Carlo Mancosu. Právě tento systém jej a partu několika přátel z dětství inspiroval k vytvoření sardinského systému lokální měny – Sardex, píše Financial Times Magazine.

Lidé s uměleckým nebo humanitním vzděláním s velmi malou zkušeností z financí systém postavili před pár lety úplně od nuly, ve svém rodném městě Serramanna, v době, kdy se ostrov potácel ve finanční krizi. Jejich počátečním cílem bylo mít práci v místě, kde vyrostli. Ale o šest let později se projekt stal symbolem, který ve své síti propojil tisícovky podnikatelů. Ti všichni letos mezi sebou v Sardexu zobchodovali zboží a služby za 31,3 milionu eur.

Život v Serramanně se zdá být idylický, ale jen na první pohled. „Nezaměstnanost mladých dosahuje padesáti procent,“ říká další ze zakladatelů Sardexu Giuseppe Littera. “Továrny jsou v krizi. Každý, kdo umí aspoň trochu cizí jazyk, utíká do Londýna nebo Berlína,” dodává.

Jak Sardex funguje

  • Sardex je elektronický systém vzájemných zápočtů (úvěrů) mezi sardinskými firmami. Využívají ho právníci, účetní, mediální firmy, obchoy, hotely a firmy podnikající ve službách.
  • Členové na začátku začínají s nulovým Sardexem a s přibývajícími transakcemi, kterých se účastní, jim přibývá i elektronická měna.
  • Firmy mohou jít do mínusu, ale jen do určitého limitu. Neúčtují se žádné úroky.
  • Transakce pod tisíc eur se zúčtovávají v měně Sardex. V obchodech s vyšší hodnotou je možné používat eura.
  • Členové platí roční příspěvek od 200 do 3000 eur podle své velikosti.
  • Všechny transakce zpracovává centrální systém ve městě Serramanna. DPH se platí v eurech.

Plánovači v Římě se v 60. letech minulého století rozhodli, že budoucnost Sardinie, ostrova horníků, pastevců a zemědělců – je v průmyslové produkci. V rámci státem vedeného programu Piano di rinascita (plán znovuzrození) se postavilo bezpočtu petrochemických továren a rafinérií. Rodící se petrochemický průmysl byl ale zasažen ropnou krizí v roce 1973 a nebyl schopný se uplatnit na mezinárodním trhu.

V roce 2008 přišla další rána, finanční krize. „Tady, dva tisíce mil od Lehman Brothers, banky přestaly půjčovat,“ říká Giuseppe.

Firmy začaly propouštět a narostly počty sebevražd. Nedávalo to smysl. Příčiny krize byly daleko, ale její následky se odehrávaly i zde. „Co má ekonomický systém Sardinie společného s přešlapy manažerů na Wall Street nebo v Londýně,“ ptá se Giuseppe.

Firmy na ostrově byly stále schopny vyrábět zboží nebo dodávat služby, zásoby čekaly ve skladech a lidé byli schopní pracovat. Pokud tohle byla finanční krize, pak její řešení bylo také finanční. „Nebylo jiné řešení než nechat firmy, aby si vytvořily vlastní peníze,“ vysvětluje Giuseppe.

Sardex se zrodil v Giuseppeho hlavě v době, kdy studoval v anglickém Leedsu. V roce 2006 četl o švýcarské alternativní měně WIR a nadchnul se myšlenkou, že něco podobného přinese do Serramanny. Svůj nápad po Skypu probral se svými přáteli Carlo Mancosu, Gabriele Littera, Sanna a Franco Contu a spolu začali vymýšlet novou měnu pro svůj ostrov.

K porozumění tomu, jak Sardex funguje, je třeba se oprostit od všeho, co víme o penězích. Neexistuje banka, která by tiskla bankovky Sardex, ani žádný algoritmus, který by generoval digitální mince. Funguje to jako systém vzájemných zápočtů – každá firma začíná na nule a získává za každou transakci digitální měnu, ekvivalentní, ale ne směnitelnou za euro. Členské společnosti mohou jít do mínusu, ale jen do určité výše, podle toho, co mohou nabídnout ostatním firmám. V systému se neúčtuje žádný úrok, Sardex funguje jen jako prostředek směny.

Milníky systému

duben 2010: první transakce přes Sardex

prosinec 2010: systém má 237 členů

2011: vstup investora dPixel

říjen 2012: transakce dosud dosáhly hodnoty 5 milionů eur

2015: letos přes Sardex zobchodováno 31 milionů eur, celkem 84 milionů od roku 2010

Vytvořit Sardex bylo daleko snadnější, než přesvědčit firmy, aby se jej účastnily. Stovky sardinských společností zakladatele odmítly. Hlavně proto, že potřebovaly eura, aby mohly zaplatit svým dodavatelům, ne virtuální měnu vytvořenou skupinkou idealistů. „Dívali se na nás, jako bychom spadli z Marsu,“ vzpomíná Carlo Mancosu.

Zlom přišel na začátku roku 2010, kdy se zapojil první místní podnikatel. „Skvělé, fantastické, kdo další v tom je?“ ptal se. „Jen vy, ale to číslo poroste,“ slibovali mu zakladatelé.

A skutečně začalo růst. Přidávaly se obchody, hotely, mediální společnosti, účetní, zubaři a restaurace. Akceptováním plateb v Sardexu se společnosti mohly začít zbavovat nevyužitých zásob, firmy s nedostatkem hotovosti v eurech mohly nakupovat zboží a služby, které by si jinak nemohly dovolit.

Koncem roku 2010 bylo v systému zapojeno 237 členů a hodnota transakcí dosáhla něco přes 300 tisíc eur. Zakladatelé se zatím spoléhali na finanční podporu svých rodin, později začali od firem vybrat malý členský příspěvek. O rok později měli štěstí - našli investora. Milánský kapitálový fond dPixel do společnosti vložil 150 tisíc eur.

Zakladatelé systému nevnímají Sardex jako náhradu finančního systému, jen jako doplněk. Nechtějí bojovat s centrální bankou. Firmy mohou kombinovat platby v eurech a Sardexu, daně z transakcí se platí jen v eurech. A hodnota nové měny je svázaná s eurem.

Autor:


Témata: CCC, Euro, Měny




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.