Dnes, ve svých pětatřiceti, je místopředsedou představenstva firmy, která už vládne nejen vínům šumivým, ale po koupi několika podniků na jižní Moravě je jedničkou také v prodeji vína bez bublinek. Jak však sám říká, v mládí jej mnohem více lákaly motory.
"Mým snem na střední škole bylo dělat u nějaké významné automobilky," vzpomíná Dalibor Šebela.
Přihlásil se proto na Fakultu řízení a ekonomiky Vysoké školy dopravní v Žilině."Měl jsem k tomu ale ještě jeden důvod. Hrál jsem vrcholově volejbal a v Žilině byl velmi dobrý tým," říká Šebela. Na pozici smečaře hrál dorosteneckou ligu a byl i v širším juniorském reprezentačním výběru.
Když byl ve druhém ročníku, přišel listopad 1989 a s ním i možnost podnikat.
Šebela tak začal záhy jako student obchodovat s vínem. Spolu se svým kamarádem založil firmu a moravské víno vozil do žilinských restaurací a obchodů.
Na svůj první obchod nikdy nezapomene. Jeden majitel restaurace chtěl rychle 150 litrů vína.
"Jel jsem domů, půjčil jsem si šest velkých kanystrů a naplnil je vínem z rodinného sklepa. Když jsem je dovezl na nádraží, volal můj společník, že dostal angínu, takže jsem víno sám převážel vlakem až do Žiliny," vzpomíná Šebela.
"Při přestupu v Hranicích na Moravě jsem musel víno vykládat na peron. Bylo tam spousta vojáků, co se vraceli do civilu, a měl jsem docela strach, aby mi kanystry neodnesli. Naštěstí jsem s vínem dojel v pořádku až na místo určení, ale první obchod byla opravdu dost velká dřina."
"Veškeré vydělané peníze z podnikání jsem dal na cestování. Vlakem jsem jako student projel celou Itálii, Španělsko. Byl jsem ve všech hlavních evropských městech," dodává.
Se Škodou 120 se vydal k polárnímu kruhu
Nejdobrodružnější cestu podnikl se svým společníkem k severnímu polárnímu kruhu.
"V Brně jsme si v půjčovně půjčili Škodu 120. Když jsme řekli, že jedeme k polárnímu kruhu, byli z toho dost u vytržení a hodně si dali záležet na tom, aby auto bylo v úplném pořádku. Ze severního Norska by bylo dost složité ho dopravovat zpátky," říká Šebela.
Když na jaře roku 1993 ukončil studia v Žilině, vydal se do Prahy hledat místo. Protože ho to táhlo k motorům, přihlásil se na konkurz do nově vzniklého zastoupení japonské Yamahy, známé výrobou motorek a sněžných skútrů. "Místo jsem dostal. Měl jsem na starosti prodej a budování dealerské sítě," říká.
První ubytovna: kotelna
"První týden jsem spal v kotelně v železničářské ubytovně v Libni. Každý den jsem si musel brát s sebou do práce všechny věci. Po týdnu se nade mnou slitovali a dali mi normální postel na pokoji," říká s úsměvem. Vlastní bydlení si dopřál až po první výplatě.
V nové práci dostal první velkou školu života. "Šéfové se mi hodně věnovali a učili mě, jak se řídí tým spolupracovníků. To se ve škole prostě naučit nedá. Měl jsem velké štěstí, dnes už ve firmách ředitelé na výchovu mladých lidí nemají moc času," uvádí.
Kvůli sporům majitelů se však ve společnosti zhoršilo prostředí a Šebela přestoupil do firmy rodiny Waldnerů, která v privatizaci koupila několik českých hotelů a Vinařské závody v Chomutově. "Sám jsem si řekl, že bych tu firmu chtěl mít na starosti," říká.
Dlouho však v jejich sídle v Chomutově nepobyl.
Bohemia Sekt: šéfem od pětadvaceti
Klíčovou se pro jeho další kariéru stala první obchodní schůzka s šéfy konkurenční a mnohem větší společnosti Bohemia Sekt.
"Hned po jednání se na mě obrátil generální ředitel Josef Vozdecký a dal mi nabídku, abych šel k němu dělat obchodního ředitele. Neváhal jsem," uvádí Šebela.
|
|
"Zaujalo mě, že přes své mládí byl velmi dynamický, měl obchodního ducha a rozuměl vínu. Hned jsem věděl, že ho chci do týmu," vzpomíná Josef Vozdecký.
Bylo mu tehdy pětadvacet a dostal se do firmy s půlmiliardovými tržbami, která byla jedničkou mezi výrobci sektů. Společnost před sebou měla navíc velké plány na rozvoj. Měla zálusk na koupi některého z tradičních jihomoravských výrobců vín a začala nakupovat vinice, aby si zajistila zásoby surovin.
Pod Šebelovým vedením prodej sektů ze Starého Plzence začal růst ještě rychleji než předtím. Dva roky po příchodu do firmy se stal členem představenstva a nyní je jeho místopředsedou. Zodpovídá i za marketing, vývoz a distribuci.
A to nejen u šumivých vín, ale v rámci celé skupiny několika vinařských firem, kam patří kromě mateřského závodu i největší výrobce klidných vín, společnost Víno Mikulov a Révovín Velké Bílovice, Habánské sklepy, Chateau Bzenec a některé menší firmy zabývající se pěstováním vinné révy.
"Když v roce 1998 koupili Staroplzenečtí Víno Mikulov, byla firma zadlužená, místo vín spíše dělala málo kvalitní nápoje jako Mixelu a její prodej se propadal." říká ředitel Vína Mikulov Jaroslav Hlaváč.
"Tým pana Šebely přišel s nápadem, že je třeba udělat ucelenou řadu kvalitních odrůdových vín, kde by zákazníci hned poznali, kdo je výrobce. Vznikla etiketa s motýlem. Tím jsme se odlišili od všech ostatních výrobců. Díky tomuto tahu a důrazu na kvalitu jsme prodej zdvojnásobili."
Dnes má skupina Bohemia Sekt čtyři pětiny trhu šumivých vín a čtvrtinu na trhu vín klidných. Tržby dosahují 1,5 miliardy korun.
"Jako uznání beru, že značka Bohemia Sekt loni ve velkém průzkumu mezi tuzemskými spotřebiteli skončila jako druhá nejznámější za tatrankami," tvrdí.
Čelí náporu ze zahraničí
Poté, co se po vstupu země do Evropské unie zrušila cla na dovoz zahraničních vín, se začíná na pultech českých prodejen prosazovat levná produkce zejména španělských vinařů, ale i kvalitnější odrůdová vína z Chile nebo Austrálie.
Lahev, která dříve stála přes sto korun, je nyní k dostání za sedmdesát až osmdesát korun. To je pro odrůdová vína skupiny Bohemia Sekt nová konkurence.
"Levná 'anonymní' vína, to je cesta, kterou jsme opustili. My musíme jít cestou značky, kvality a osobité komunikace. Je ale fakt, že na rozdíl od sektu, kde je značka dominantní charakteristikou, svět klidných vín tolik značkový není," říká Šebela.
Další snahou firmy je prodej do zahraničí. Loni firma zvýšila export o čtyřicet procent.
Volný čas: hlavně tenis
Díky jeho úspěchům se zdá, že Šebela odchodu z vysněného světa motocyklů nelituje.
"Je zvláštní, že na lidi ve vinařství se přenáší určitá pohoda. I proto mě práce v oboru tolik baví," říká.
Na volejbal, který byl jeho velkým koníčkem, však dnes nemá Šebela čas.
"Snažím se hrát tenis, na to jednoho nebo tři parťáky seženete," říká otec dvou malých dětí. Kromě toho rád cestuje a stále objevuje nové země.
 Dalibor Šebela pochází z moravské vinařské rodiny. |
