MDI má na jaře dodat deset vozů aerolinkám Air France a KLM, s nimiž podepsala spolupráci a které je budou používat na letištních plochách.
Tomu, že na technologii stlačeného vzduchu "něco je", by mohl nasvědčovat také nákup patentu od MDI indickým magnátem Ratanem Tatou. Ten ho získal v roce 2007 pro využití v Indii. Zatím podle něj auta nevyrábí.
Indický miliardář Ratan Tata předloni získal vaši technologii pro indický trh. Nechtěl koupit celou firmu?
Jednání trvala třicet měsíců a během nich se nám ho podařilo přesvědčit, že mu technologii prodáme jen pro Indii. Tam ji může používat jakýmkoli způsobem, tedy nejen v autech. On to akceptoval.
Kdy začne podle ní vyrábět auta?
To nevím. Nemohu za něj mluvit.
Kdy chcete vůz prodávat vy a kolik bude stát?
Cena základní tříkolky, kterou na jaře začneme dodávat Air France na letiště Charlese de Gaulla a KLM do Amsterdamu, je šest tisíc eur (asi 170 tisíc korun, pozn. red.). Účastníme se také konkurzu na dodávku aut pro radnici města Nice. Tam by se mohly časem používat v systému "car sharing", tedy jakési půjčovny aut, podobně jako dnes fungují veřejné půjčovny jízdních kol.
Jaké největší problémy teď musíte s technologií řešit?
Není to nijak převratná technika, prostě používáme v motoru písty, ojnice jako v běžných autech. Jen je nerozpohybováváme spalováním paliva, ale hnáním stlačeného vzduchu. Mohli bychom udělat i výkonnější vozy, ale musíme být velmi rozumní ohledně cen.
Nemůžeme dát do malých vozítek super drahou technologii, protože by je nikdo nekupoval. Mohli bychom třeba zvýšit účinnost motoru, kdybychom do něj vzduch hnali pod větším tlakem. To by si vyžádalo dražší materiály a složitější techniku. Takže to zatím neděláme.
Auto na vzduchPrvní sériově vyráběný vůz na stlačený vzduch bude možné koupit na konci roku. Lehká tříkolka váží 220 kilogramů, na jednu nádrž prý ujede 200 kilometrů a jezdí až sedmdesátkou. Její cena by měla začínat na šesti tisících eur. Kompresor plní vzduchovou nádrž pět hodin, cena elektřiny na jedno "tankování" je prý asi pět eur. |
Počítáme s tím, že bychom během několika let představili auta, která by mohla vážit pět set až patnáct set kilogramů. Ta by měla dva motory – jeden na stlačený vzduch a druhý běžný spalovací, který by se spouštěl třeba jen na dálnicích.
Zatím je jasné, že technologie směřující k úsporám potřebují lehká auta. Náš současný funkční model váží 400 kilogramů, má osmnáct koní a jezdí až devadesátkou. Když však máme volit mezi rychlostí a dojezdem, volíme teď dojezd.
Vidíte svou technologii jako budoucnost automobilismu?
Určitě nebude kralovat jen jedna technologie. Bude se více rozlišovat použití vozidel. Stlačený vzduch je zatím dobrý do města, kde nepotřebujete jezdit tak rychle. Pro delší vzdálenosti budou nutné technologie, které dovedou uchovat a vydat více energie. Tedy například hybridní auta se dvěma motory nebo silnější elektromobily.
Jak je to s povinnou certifikací? Vaše auto by asi nezískalo ani jednu hvězdičku v nárazovém testu prováděném Euro NCAP.
Certifikaci budeme dělat pravděpodobně v Lucemburku, kde sídlíme. Ale třeba ve Francii, kam budeme dodávat pro Air France, nepotřebujeme crash testy. Výjimku tam totiž mají tříkolky, v nichž řidič sedí nad předním kolem. To splňujeme. S našim větším autem časem do testů jít budeme muset. Přesnou cestu zatím nemáme, ale vezměte si, že podstatně větší bezpečnostní zóny musíte dělat u běžného auta, které váží tunu, než u vozu s poloviční hmotností. Tam není pohybová energie tak velká.
Kdy budu tedy moci skutečně koupit vaši "vzduchovou" tříkolku?
Na konci tohoto roku. Větší vůz pro tři až pět lidí, který by měl stát asi pět a půl tisíce eur (přes sto padesát tisíc korun, pozn. red.), v polovině příštího roku. Jestliže dostaneme evropskou certifikaci, tak by měla platit téměř po celé Evropské unii.
Jak často budou muset řidiči s vašimi auty do servisu na prohlídku?
Výměna oleje v motoru by měla být po padesáti tisících kilometrech, protože v něm nevznikají při spalování žádné spaliny, které by ho zanášely. Každých čtyři až pět let by měla jít do zkušebny tlaková lahev na vzduch. Ta je certifikovaná na dvanáct tisíc naplnění, což znamená, že při průměrném dojezdu na jednu nádrž sto kilometrů by měla vydržet 1,2 milionu ujetých kilometrů. To je samozřejmě porce, při níž bude vlastní vůz už dávno mrtvý.
Jak dlouho trvá, než se nádrž vzduchem naplní?
Pokud už máte předpřipravený stlačený vzduch v jiné nádrži, jak to bude fungovat třeba na letištích, tak dvě minuty. Když budete auto nabíjet kompresorem, tak asi tři hodiny. Proud na nabití stojí čtyři až pět eur.
Jak budou vaše auta vypadat za pět let?
Bude to běžná sériová výroba tří až čtyř různých modelů, a to v několika zemích. Naše filozofie je totiž vyrábět lokálně tak, abychom nemuseli hotová auta převážet. Tak vznikají další emise a rostou náklady.
Jsem zvědavý, jak to s vámi nakonec dopadne. Buďte upřímný: skutečně vaše auta fungují?
Vím, že to funguje. Jezdíme s prototypy a většina práce je za námi. Potřebujeme jen doladit některé detaily, což by mělo zabrat jen měsíce.
