Ekonomické krize v Evropě se brněnský podnikatel nebojí. Jeho největšími zákazníky jsou korejští akademikové nebo čínští a američtí policisté. "Do Evropy prodáváme jen asi 15 procent výrobků," říká Jaroslav Klíma.
Vnímáte současný ekonomický vývoj v Evropě a u nás s obavami? Čekáte negativní dopad i na vaši firmu?
Nechci se rouhat, ale je pravda, že naše podnikání je velmi málo ovlivňované situací v Česku a v Evropě. Jsme výrazně exportní firma, avšak nejsme typický český vývozce, protože do německy mluvících zemí prodáváme asi jen sedm procent svých produktů. Dalších 7,5 procenta do dalších zemí Evropské unie a asi pět procent se prodá tady v Česku.
Podnikatel roku 2011Jaroslav Klíma byl letos finalistou soutěže Podnikatel roku. Hlavní cenu si nakonec odnesl spolumajitel Kofoly Jannis Samaras, Klíma ovšem proměnil ve vítězství nominaci v kategorii Technologický podnikatel roku. |
Kam hlavně vyvážíte?
Vyvážíme většinu mimo Evropu, kde jsou naštěstí teritoria bez ekonomických potíží. Naše dva největší trhy jsou Jižní Korea a USA. Pak je Čína, Rusko a až poté celá Unie dohromady. V poslední době máme rozjednaných několik projektů na Středním východě, hlavně v Saúdské Arábii nebo Izraeli. Teď máme také rozjednané čtyři objednávky v Brazílii. Problémy evropských trhů nás tedy příliš netrápí. Jsme velmi dobře rozkročeni.
Letos tedy očekáváte úspěšný rok co do objednávek?
Vloni jsme navýšili prodeje o 83 procent. I letos už máme dvakrát vyšší prodeje než loni touto dobou. Máme spočítáno, že 300 milionů za rok na tržbách firmě stačí, aby mohla normálně fungovat. Už teď na začátku roku máme vyfakturováno skoro 100 milionů. Jsme vyprodaní do května. Což s sebou nese i problémy, naše dodací lhůty se pro některé zákazníky stávají neúnosnými. Nestačíme vyrábět.
Jak to budete řešit? Budete rozšiřovat výrobu? Dočetl jsem se, že jste před rokem koupili velký průmyslový areál.
Ano, na jaře začínáme s přestavbou. V prosinci 2010 jsme koupili velký průmyslový objekt, asi 14 tisíc metrů čtverečních. Od té doby zpracováváme projekt, probíhá územní řízení. Potřebujeme to celé přestavět, na jaře by měla začít první etapa výstavby. Ale jedna věc jsou prostorové kapacity, druhá věc jsou lidské kapacity. A právě tam je ještě větší problém, vhodní lidé nejsou. My potřebujeme kvalifikované lidi mnoha kategorií - vzdělané technology a vývojáře, šikovné logistiky a montážníky. Hlavně americká společnost FEI Company, která vznikla z divize Philips, je náš velký konkurent. S nimi se hodně přetahujeme o lidi.
Kolik lidí v tuhle chvíli máte a kolik byste i díky rozvojovým plánům mohli nabrat?
V Brně máme nyní 160 lidí, dalších 35 máme v našich dvou dceřiných firmách v USA a Číně. Loni jsme přijímali průměrně dva až pět lidí měsíčně. Cílově i s novým objektem, jehož úplná dostavba může trvat i pět let, by mohlo přijít dalších 350 lidí.
Jaroslav Klíma (62)Po vysoké škole působil v Tesle Brno jako servisní inženýr, jezdil po světě a opravoval částicové mikroskopy. Na začátku 90. let tyto zkušenosti zúročil, když s dalšími čtyřmi společníky založil společnost Tescan, výrobce elektronových mikroskopů. Firmě šéfuje a stojí i v čele jejího představenstva. Tescan loni utržil zhruba 700 milionů korun, když prodal 200 mikroskopů. Firma je dodává do 60 zemí světa. |
Na jaké obory jste vůbec nejvíce navázáni?
I to je další důvod, proč nejsme tolik ovlivněni ekonomickým cyklem. Vedle podniků dodáváme totiž hlavně institucím, které jsou financovány ze státních peněz. Zajímavé je, že ještě do let 2008 a 2009 byl naším klíčovým odbytištěm německý autoprůmysl. Tento trh ale ze dne na den vymizel. Tehdy se nám vyplatilo, že jsme zároveň pracovali na technice vyšší úrovně, takže jsme velmi flexibilně mohli přestoupit do segmentu dražších přístrojů, se kterými jsme oslovili třeba korejské univerzity. Dodnes jsou to naši velcí zákazníci, stejně jako některé univerzity v USA.
Kde se kromě univerzit ještě používají vaše mikroskopy?
Dalším významným trhem jsou forenzní laboratoře, kde třeba policejní odborníci díky mikroskopům identifikují střelce z dané zbraně. Třeba v USA v polovině takových laboratoří používají naše přístroje. Ale také je mají policisté v Rusku, Itálii, Číně, Venezuele, Chorvatsku a u nás.
Vyjmenováváte velmi zajímavé destinace, kam dodáváte. Jak se tam navazují první kontakty z Brna?
Prostě si koupíte letenku a letíte. Určitě nebudete čekat, až vám ministerstvo vyhlásí exportní strategii. Třeba do Pekingu jsme vyrazili s kolegou. Na tamní univerzitě jsme uspořádali seminář, kde jsme naše mikroskopy představili. Přesvědčili jsme je, aby si jeden z nich za poměrně směšné peníze na zkoušku zakoupili. Rok nato byl další seminář, kde si objednali další mikroskopy. Podobně to bylo v Jižní Koreji, kde je přes 150 našich mikroskopů. Tam máme kromě univerzit další velké zákazníky, jako jsou firmy Hyundai, LG a Samsung. Třeba na Filipínách, kde má Samsung výrobnu, je sedm našich mikroskopů.
Narazili jste někde ve světě na nějaký problém? Někde, kde vás vyloženě nepřijali?
Dlouho jsme se úplně nemohli dostat do Jižní Ameriky. Pak se objevil Mexičan, který původně prodával americké konkurenty. Opět to bylo o tom, že jsem nasedl na letadlo a spolu s Mexičanem jsme objeli řadu tamních univerzit. Mám tu výhodu, že mluvím španělsky. Před námi tam byli Američané s tou jejich nesrozumitelnou angličtinou a pak studení "čumáci" Němci. Když jsem si před ně stoupl já, začal mluvit jejich jazykem, byl jsem hned jejich člověk. Sedli jsme si, něco popili a naše spolupráce funguje výborně.
Při pohledu na počty kusů, které prodáte, by se mohlo zdát, že jde o malý byznys. Nejde o "spotřební zboží", ale o náročnou kusovou výrobu. Kolik vlastně váš mikroskop stojí?
Je to různé. Řekněme, že nejlevnější je za dva miliony korun, nejdražší za dvacet milionů. Střední cena je tak 4,5 milionu korun.
Česká vláda a další organizace dnes hovoří o tom, že by se tuzemské střední a malé podniky měly více zaměřit na jiné než evropské trhy, aby se více rozkročily. Jak by měly na těchto trzích začít?
Základem je konkurenceschopný produkt, bez něj se můžete rozkračovat sebevíc, a stejně nic neprodáte. Ale jestli někdo čekal, až mu premiér nebo ministerstvo řekne, že by měl prodávat taky do Číny, tak ať to raději zabalí, to není žádný podnikatel. Obecně bych řekl, že se možnosti státu v tomto ohledu přeceňují. Jsou to naše peníze a nemůžu čekat na to, až nás Czech Trade pozve na výstavu. Tyhle akce nemám moc rád, člověk by měl na trh nést vlastní kůži, měl by tam být za svou značku, nikoliv pod hlavičkou Czech Trade.
V čem by vám stát mohl pomoci při vstupu na nové trhy?
V našem byznyse spíše potřebujeme zvyšovat povědomí o České republice jako o zemi, kde se vyrábí kvalitní složité výrobky. To ale bohužel zatím moc není. Naši distributoři často říkají, že nejslabší místo našich mikroskopů je štítek s nápisem "Made in Czech Republic". To znamená 15 až 20 procent dolů. Proto je pro nás hodně důležité být vidět na univerzitách, mít pěkné stánky na odborných výstavách.
Máte hodně nabídek na prodej firmy?
Dost. Chodí k nám jak strategičtí, tak finanční investoři. Musíme je zahánět. Strategický investor by znamenal konec naší nezávislosti. Druhá možnost je růst, závodit s těmi velkými a nebýt ten požíraný, ale ten, co požírá jiné. Jdeme tou druhou cestou. Bylo by pěkné vytvořit skutečně velkou technologickou firmu s nadnárodním přesahem. Určitě by si i Brno zasloužilo být technologickým centrem.
A co nějaký vyloženě finanční investor, který by vás aspoň cestou za expanzí nafoukl penězi?
Určitě kolem nás řada takových krouží. Třeba americké penzijní fondy. Ale my peníze vyloženě nepotřebujeme. Sice pracujeme s úvěrem, ale přesto naše zadlužení je pod 30 procenty našeho vlastního kapitálu. A to jsme investovali velké peníze v USA, koupili areál v Brně. Snad jedině, kdyby se objevila nějaká naše investiční příležitost někoho koupit, pak by takový vstup investora možná dával smysl.
Za co utrácíte ve volném čase?
Asi za dovolené. Jednou za léto si dopřeji deset dní dovolené, týden v zimě. Většinou se ženou a s dcerami. Hodně času trávím s rodinou, u Brna máme docela velký dům s pozemkem. Takže tam sekám trávu a další takové ty obyčejné věci. Určitě nejsem ten, kdo by chodil na golf s politiky.
