Automobilka Škoda Auto 27. července oficiálně zahájila výrobu modelu Octavia ve...

Automobilka Škoda Auto 27. července oficiálně zahájila výrobu modelu Octavia ve městě Relizane v Alžírsku. | foto: ČTK

Rozpálený Zapadákov na kraji pouště. Právě zde vznikají škodovky pro Afriku

  • 201
Rilízán (od zvláštního zpravodaje MF DNES v Alžírsku) - Nedaleko města Relízán na severu Alžírska začala automobilka Škoda Auto montovat Octavie. Redaktor MF DNES se vypravil podívat, jak to v tamním závodě vypadá. Lidé v továrně berou v průměru 440 eur měsíčně (11 440 Kč) a experti, kteří dohlížejí na kvalitu výroby, musí být někdy velmi trpěliví.

Ten jemný písek se lepí úplně na všechno. Na chodníky s rozbitou dlažbou, barevné stolky malých motorestů i na mosaznou konvici, z níž ospalý prodavač u cesty nalévá čaj. Auta s „koloniálními“ lvíčky a kosočtverci na maskách chladičů jsou prachem úplně pokrytá. Není divu. Na Saharu je to odsud už jen kousek.

Uprostřed tohoto rozpáleného Zapadákova na severu Alžírska vyrostla moderní fabrika evropského střihu a už déle než dva měsíce chrlí jedno auto za druhým. Ta však francouzského lvíčka na masce nemají.

Továrnu tu postavil Volkswagen spolu s místní firmou Sovac a z jejích montážních linek sjíždějí německé golfy a caddy, španělské ibizy a také české octavie. Škodovka tak „dobývá“ další kontinent. Dnes už její auta sjíždějí z linek patnácti továren v Evropě, Asii a nově v Africe.

Mise Afrika. Škodovka začala vyrábět auta v alžírském městě Relizane

Novou fabriku u města Rilízán, 280 kilometrů na západ od hlavního města Alžíru, koncern slavnostně otevřel ve čtvrtek (více čtěte zde). „Smlouva se podepsala v listopadu loňského roku a za dalších dvě stě dnů byla továrna hotová. Výroba jede od května. Denně se tu smontuje na dvě stovky aut, do konce roku jich plánujeme vyrobit 17 tisíc. Z toho bude asi 2 200 octavií,“ řekl při slavnostním ceremoniálu Jiří Nosek, ředitel výroby alžírské společnosti Sovac, který dříve pracoval ve Škodovce.

Příští rok se ve výrobě objeví ještě Škoda Fabia a Volkswagen Polo. Celkem by z vrat montážní haly mělo příští rok vyjet na pět a půl tisíce vozů se zeleným znakem okřídleného šípu na masce. Škodovka, která do Alžírska dováží auta už patnáct let, splní díky nové fabrice přísné dovozní kvóty, které importérům nedávno nadiktovala alžírská vláda.

Práce se šátkem na hlavě

Dělníci mají trička v barvách jednotlivých značek – zelená Škoda, modrý Volkswagen a červený Seat – a kmitají kolem rozdělaných aut. Čtyři výrobní linky se nezastavily ani v den slavnostního ceremoniálu. Do práce přišla i Noor Elimene Bouyakoubová, v modrém triku a fialovém šátku na hlavě.

„Denně sem dojíždím z Rilízánu, což je kousek, a jsem tu velmi spokojená. Je tu prima kolektiv a baví mě i to, co tu mám na starosti. Dělám na místě, kde se skenují údaje z vozů. Není to tedy žádná fyzicky namáhavá práce, pro ženu ideální. Předtím jsem vystudovala informatiku, takže jsem zůstala v oboru. Jsem šťastná, že jsem tu práci dostala,“ říká dívka.

Podobně jako Noor Elimene našlo v továrně práci 550 lidí. Časem by jich mělo být až 1 800. Další místa vznikají v dodavatelských a logistických firmách, které s fabrikou spolupracují. Oblast kolem Rilízánu patří k nejchudším částem Alžírska s vysokým počtem lidí bez práce, hlavně mladých.

O místa ve fabrice tak byl obrovský zájem. Lidé v továrně berou v průměru 440 eur měsíčně (11 440 Kč), minimální mzda v zemi je zhruba o sto euro nižší. K tomu si připočtěte šestihodinovou pracovní dobu, práci v čisté, klimatizované hale... Není divu, že se na začátku přihlásilo 15 tisíc lidí. Z nich personalisté vybrali čtyři procenta vyvolených.

Experti všech tří koncernových značek, kteří dohlížejí na kvalitu výroby, musí být někdy velmi trpěliví. „Je fajn, že ty mladé kluky nemusíme do ničeho nutit, jsou aktivní a chtějí se učit nové věci. Problém je ale v odlišné mentalitě. Když jim dám třeba nějaký úkol, oni ho odkývají. Yes, sir. Ale když se pak zeptám, jak ho pochopili, už je to horší,“ uvádí Jiří Nosek. Další zvláštnosti jsou podle něho přestávka na modlení nebo delší pauzy a pitný režim v době ramadánu.

Potřebujete lepší klakson

Noor Elimene se vrací k montážní lince. Visí tam teď octavia, golf, zase octavia, pak má přijít na řadu seat. Všechna auta jsou v šedých, bílých nebo béžových barvách, které jsou na africkém trhu oblíbené. Africké škodovky mají i další odlišnosti proti těm, které jsou určené pro evropské trhy.

„Používáme například silnější těsnění, stejné jako montujeme do aut v Indii, kde je také větší prašnost a vlhkost. Zajímavé jsou klaksony. Ty jsou konstruované na určitý počet zatroubení. Jenže zatímco u nás zatroubíte párkrát za rok, tady to houká na každém rohu. A s tím je potřeba počítat. Totéž platí pro klimatizaci, která musí být z robustnějších materiálů, protože tady funguje 90 procent dní v roce,“ vysvětluje Nosek.

Octavia a příští rok i fabia s odolnějšími klaksony a klimatizacemi zatím zamíří jen na alžírský trh, kde je po autech obrovská poptávka. „První vozy, které z továrny v Rilízánu vyjely, byly pryč v řádu hodin. Už teď máme objednávky na 2 000 aut, celou letošní produkci,“ potvrdil výrobní ředitel alžírského Sovacu. A to se přitom octavie v zemi prodávají od 22 tisíc eur (572 tisíc korun).

Proč je v chudé severoafrické zemi po autech takový hlad? Mohou za to opatření alžírské vlády, která se snaží podpořit budování průmyslu. Do země se prakticky nesmějí dovážet ojetá auta. Importéři nových vozů se musí do alžírského průmyslu nějak zapojit – například zde montovat auta. Jinak je přiškrtí přísné kvóty a vysoká cla.

V praxi to vypadá tak, že Škodovka v České republice vyrobí octavii, rozloží ji na několik částí a v kontejneru odveze do Alžírska. Zde se díly během šesti kroků opět smontují a auto může vyrazit na africké silnice.

Noor Elimene má díky tomu práci. Možná si časem našetří na nové auto a bude jezdit do zaměstnání fabií nebo ibizou. Provoz ji vyjde levně. Litr benzinu se tu na zaprášených pumpách prodává za čtyři koruny.