Andrej Kravárik (vlevo) během final four Ligy mistrů v Praze v roce 2009

Andrej Kravárik (vlevo) během final four Ligy mistrů v Praze v roce 2009 | foto: Jiří Seidl, MF DNES

Škrty mě připravily o doživotní rentu, říká slovenský volejbalista v Řecku

  • 127
Slovenský volejbalista Andrej Kravárik pocítil na vlastní kůži dopad tvrdých škrtů v Řecku, kde už několik let žije a živí se volejbalem. Kvůli úsporám přišel o doživotní rentu, na kterou měl mít jako úspěšný řecký olympionik nárok. Klub mu navíc dluží peníze za několik měsíců.

"Řekové dostali svoji zemi do obrovských problémů," říká více než dvoumetrový habán, který má od roku 2004 řecké občanství.

Nelitujete, že jste přijal řecké občanství?
Ne, v žádném případě. Říká se mi to těžce, ale je to pravda. To, co jsem dokázal v Řecku, a nejen ve sportu, by se mi asi na Slovensku nepodařilo. A že v Řecku nastaly opravdu těžké chvíle, to na tom nic nemění.

Jak se země za poslední dva roky změnila?
Lidé už tolik neutrácejí jako předtím. S příchodem krize přišlo navyšování cen ve všech oblastech, zvýšení DPH, snížení platů hlavně ve státní správě. Jediné, co se zvýšilo, je počet nezaměstnaných. Nejvíce se to týká střední třídy a sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. Na tvrdé podmínky, které zde nastaly, si lidé začínají zvykat, stejně jako na utahování opasku.

Andrej Kravárik (39)

Pochází ze slovenských Piešťan. Ve volejbale reprezentoval Československo, Slovensko i Řecko. V zemi pod Olympem působí od roku 1994 až doteď. Několikrát vyhrál tamní  volejbalovou ligu. Jen jednou si na rok odskočil do Itálie. V roce 2004 přijal řecké občanství a hrál za Řeky na aténských hrách. V Soluni, kde přes deset let působí v tamním Iraklisu, je sportovní celebritou. Se soluňským klubem skončil v roce 2009 na druhém místě volejbalové Ligy mistrů, její finále se hrálo v Praze.  

Pociťujete utahování opasku na vlastní kůži?
Určitě. I já si už nedovolím to, co jsem si mohl dovolit před lety. Velmi záleží na mém zaměstnavateli. Často se stává, že nedostanu výplatu i dva měsíce. Za poslední tři roky se nasbíralo tolik neproplacených měsíců, že by mohly stačit na další smlouvu. Souvisí to se sponzory, kteří neplní své smluvní povinnosti. Vím, že mi dluh bude postupně vyplacen, ale příjemné to není.

Dříve jste v jednom rozhovoru řekl, že jako řecký olympionik jste zajištěný do konce života, stále to platí?
Olympionik sice jsem, ale nadosmrti zajištěný ne. Přišla změna i v tomto směru. Dříve v Řecku platil zákon, který sportovcům do osmého místa na olympiádě zajišťoval práci ve státním sektoru. Když ještě aktivně sportovali, nemuseli pro stát pracovat, ale dostávali od něj rentu. Ta se pohybovala okolo jednoho tisíce eur měsíčně.

Po skončení kariéry potom nastoupili na státní místo a pracovali na něm až do důchodového věku. V době, kdy jsem žádal o státní zaměstnání a byl jsem přiřazen k policii, však přišla náhlá změna zákona. Moje papíry parlament neschválil, a tak jsem nemohl do zaměstnání nastoupit. Mnoho sportovců to však ještě stihlo. Ti teď pobírají peníze za místo ve státní správě a zároveň působí i v klubech jako aktivní sportovci, trenéři nebo funkcionáři.

Jak problémy země vnímají samotní Řekové?
Samozřejmě, že jsou nespokojení. Hlavně ti, kterých se to týká nejvíce. Mnoho lidí v zahraničí si myslí, že všichni Řekové donedávna pobírali vysoké platy, důchody a odškodné od zaměstnavatele. To není pravda. Platilo to jen pro malé procento obyvatel. Průměrný důchodce zde měl a má kolem 600 eur, to není mnoho. Ale nechci Řeky obhajovat, protože dostali tuto krásnou zemi do obrovských problémů, to je fakt. Lhal bych, kdybych tvrdil, že je tu dobrá nálada.

No právě, kvůli úsporným opatřením lidé často stávkují. Zavřené bývají školy i státní úřady...
Řekové mají stávky v krvi. Já osobně jsem si na stávky již tak zvykl, že je ani neregistruji.

Jak krize zasáhla sportovní kluby?
V Řecku dominují dva sporty, fotbal a basketbal. Pak je hluboká propast a před jejím koncem je volejbal. Myslím si, že lidé, kteří kdysi do sportu investovali, zúžili své sponzorské příspěvky právě do prvních dvou sportů. Ve volejbale je to strašně cítit. Nejen že hráči mají menší platy, ale i úroveň sportu klesá pod standard. Důkazem je menší počet kvalitních hráčů přicházejících z ciziny.

Nevybíjejí si lidé svou frustraci na stadionech?
U fanoušků se nic nezměnilo, jsou stejně blázniví jako před krizí.

Slováci se jako jediný člen eurozóny do finanční pomoci Řecku nezapojili. Jak to jako slovenský rodák vnímáte?
Přestože trávím v Řecku většinu času, každý rok se na Slovensko na dva měsíce vracím. Slovensko mělo k odmítnutí finanční podpory Řecku určitě velký důvod.

V minulosti jste několikrát řekl, že v Řecku chcete zůstat, nezměnil jste v tomto svůj názor?
Je pravda, že bych chtěl v Řecku zůstat žít. Nemám zatím důvod, aby tomu tak nebylo. Stále jsem aktivním sportovcem v řeckém klubu a po skončení kariéry bych chtěl u volejbalu zůstat. Jedna věc mě ale trápí. S volejbalem je to tady každým rokem těžší a těžší. Krize dostala některé kluby do velkých problémů. Nikdo neví, jakou má řecký volejbal budoucnost. Zařídím se podle ní.