Nebýt jeho, dnes bychom například při cestě z Prahy do Brna možná říkali, že jedeme po autodráze.
Ve svém dopise vysvětluje, že tehdy používané názvy jako autostrada nebo autodráha (z německého Autobahn) nedávají smysl nebo jsou "proti duchu jazyka". Navíc podle něj název s předponou auto zavrhuje možnost, že by po dálnicích jezdila motocykly nebo trolejbusy, "případně jiná, dnes neznámá vozidla".
Autorem slova dálnice je tehdejší zaměstnanec Velitelství Stavby dálnic Karel Chmel. Podle historika Václava Lídla, spoluautora publikace Stavby, kterým doba nepřála, jsou dva názory, jak Chmel ke slovu dospěl.
"Jednou z verzí je to, že jde o zkratku slova Dálkové silnice," uvedl Lídl. Jeho nadřízený v dopise na ministerstvo přirovnává slovo dálnice k silnici nebo železnici. "Hlavním rysem myšleného pojmu je uskutečnění dálné dopravy různými vozidly, spojení vzdálených krajů," napsal Nosek.
Plány na dálnice se u nás objevily už v roce 1935, tehdejší Československo patřilo k prvním zemím, které je plánovaly. "Normy byly tehdy jiné, umožňovaly příkřejší stoupání. Němci pak plány upravili tak, aby po nich bylo možné jezdit až 160 kilometrů za hodinu," dodal Lídl.
Podle něj už tehdy byl zejména v průmyslových centrech dostatečně silný provoz aut, navíc dálnice měla přinést rozvoj do vzdálenějších částí. První návrh počítal se stavbou dálnice z Prahy až do zakarpatského Chustu.
Stavba začala na okraji Prahy v květnu roku 1939. Stavitelé ze silnice zmizeli až roku 1942. Stavby dálnic zažívají letos jeden z největších boomů v historii díky evropským penězům. Česko mělo k 1. lednu 2008 656 kilometrů dálnic, příští rok by se mělo zprovoznit dalších 36 kilometrů. Na stavby nových těchto komunikací a rychlostních silnic jde téměř sto miliard korun ročně.
