Výrobce s hlavním závodem v západočeské Sušici, který letos v tuzemsku navýšil svůj podíl v prodeji kečupů o 18 procent, těžko shání lidi do výroby. Podobné potíže má řada firem, v Plzeňském kraji je však nejnižší nezaměstnanost v celé zemi, jen 2,5 procenta.
„Kvůli tomu jsme se rychleji začali zabývat optimalizací portfolia, kdy je pro jakoukoliv výrobní firmu příliš velká nabídka problémem pro efektivitu výroby,“ tvrdí ředitel Spaku Tomáš Froyda a zdůrazňuje, že k redukci by došlo později stejně.
Z nabídky kečupáře proto v nejbližší době zmizí některé speciality, které pro firmu nejsou z hlediska zisku zajímavé. „Plán je před schválením,“ uvádí ředitel s tím, že seznam výrobků mizících z nabídky zatím poskytovat nebude. Společnost se chce více věnovat kečupům.
Přijde změna receptur
Společnost navíc pozmění receptury, protože je pro ni náročné starat se marketingově i obchodně o tolik produktů najednou. Vyrábí celkem 650 položek, z toho 40 procent s logem Spak, zbytek tvoří privátní značky. Hlavním cílem je zaměřit se na výrobky, které jsou si hodně podobné. Například místo několika různě pálivých grilovacích omáček může zůstat jedna.
„Optimalizaci nyní dolaďujeme. Rádi bychom počet artiklů v našem portfoliu zeštíhlili asi o pět až sedm procent,“ vysvětluje ředitel. To znamená, že zmizí 30 až 45 položek.
Spak se po svém vstupu do Česka v roce 1992 stal symbolem západní chuti tomatové omáčky. Výrobci, který se vryl do paměti úspěšným sloganem Spak má šmak, v posledním fiskálním roce, který skončil v červnu, mírně narostly tržby na zhruba 450 milionů korun.
Vyrábí kečupy, majonézy, dresinky a hořčice, ale právě trh s dresinky se značně propadá. Objem prodaných dresinků se podle dat společnosti Nielsen letos meziročně snížil o 10 procent, tržby klesly o 5,2 procenta.
V žebříčku pěti největších výrobců, které analýza zahrnuje, se Spak umístil na druhém místě po Hamé. „Část průmyslové produkce nahrazuje domácí výroba. Lidé preferují čerstvé vaření, zdravou výživu a dresink nemá ideální image,“ vysvětluje propad agrární analytik Petr Havel.
Spak shání do výroby dvacet až třicet lidí. Snaží se je nalákat nejrůznějšími benefity – od příplatků za přesčasy přes příspěvky na dopravu a nábor až po věrnostní prémie. „Máme snad všechny příspěvky, které lze vymyslet,“ míní Froyda.
Přestože se mzdy ve firmě v posledním roce zvýšily v průměru o pět až šest procent, jde to těžko. A to i kvůli konkurenci blízkých měst, především Klatov a Horažďovic, ale také Německa, protože tamní firmy rovněž potřebují zaměstnance.
Podle ředitele sušického závodu by měl stát místo lákání agenturních pracovníků ze zahraničí přijít s programem pro usídlení celých rodin. „Stát naprosto selhává,“ je přesvědčen.
Roboti se množí
Spak není v oboru výjimkou, pokud jde o snahu přilákat nové lidi. Například kunovický výrobce trvanlivých a chlazených potravin Hamé akutně shání desítky zaměstnanců od dělníků do výroby až po obsluhu strojů. Redukci portfolia, které čítá zhruba 1 700 položek, však kvůli tomu nechystá.
„Nedostatku čelíme zejména tím, že výrazně investujeme do modernizace a automatizace výroby v našich závodech,“ popsal mluvčí Hamé Petr Kopáček. Letos firma takto investuje 180 milionů. Lidská ruka už nebude zapotřebí například při vkládání skla na dvou linkách v Uherském Hradišti.
Hamé hledá rezervy i jinde. Mění organizaci práce a logistiky tak, aby na sebe procesy od návozu surovin až po plnění obalů co nejlépe navazovaly a bylo možné lépe vytížit zaměstnance. Jinak řečeno: podobně jako byla krize před deseti lety katarzí ve smyslu hledání úspor, nutí dnes personální nouze společnosti hledat rezervy v organizaci práce.
Robotizace a automatizace je velkým trendem i v potravinářství, jak potvrzuje technologická firma Deimos, která vyvíjí výrobní linky do továren. „Tlak na automatizaci cítíme i v tomto oboru a důvodem je také nedostatek lidí,“ říká ředitel Deimosu Vladislav Němec. Firma na vlně modernizace fabrik roste meziročně o vysoké desítky procent. Podle Němce se automatizací majitelé závodů snaží uvolnit dělníkům ruce k důležitějším úkolům.
