Špinavá pískoviště jsou semeništěm nemocí

- Na kvalitu písku v dětských pískovištích neexistují závazné normy. Je to nepochopitelné ve světle skutečnosti, že metodika chemických a mikrobiologických rozborů závazná je. "Kvalita pískovišť tak závisí pouze na dobré vůli městského nebo obecního úřadu, který je provozuje," s trpkostí v hlase komentuje tento rozpor odbornice přes hygienu a odpady Státního zdravotního ústavu Magdalena Zimová.

"Největším problémem v Plzni jsou divoké kočky," jednoznačně říká ředitel odboru životního prostředí Městského úřadu v Plzni Evžen Krommer. Že je to naprostá pravda, dotvrzují vajíčka škrkavky nalezené při testu na pískovištích na náměstí Míru. "Písek obměňujeme na frekventovaných místech jedenkrát ročně, ale víme, že toulavé kočky ho okamžitě znečistí," rezignovaně konstatuje Evžen Krommer a dodává: "Nevidím z tohoto bludného kruhu žádnou cestu, protože podle zákona na ochranu zvířat nemůžeme zdravé zvíře zabít ani ho vykastrovat." Podle Evžena Krommera ke špatnému stavu přispívají i lidé, kteří toulavé kočky krmí, a zvyšují tak jejich počty ve městě. "V Plzni nemohu maminkám s čistým svědomím doporučit ani jedno pískoviště, protože kočky se dostanou i do oplocených areálů."
Podle Václavy Čermákové, která má na starosti na pražském magistrátu zeleň, by se písek měl měnit vždy v květnu a koncem července. "Své děti jsem proto na pískoviště vůbec nepouštěla. Často písek nemění vůbec nikdo," přidala svoji osobní zkušenost Václava Čermáková. "Všichni zahradníci, kteří pracují s hlínou a pískem, jsou očkovaní proti tetanu. Ve znečištěném písku se totiž této nemoci obzvláště daří. Děti vůči ní však imunní nejsou."

Jediné z testovaných pískovišť, u kterého je zákaz vstupu se psy, je v Tyršových sadech v Pardubicích. Sama cedule však zvířatům vstupu nezabrání, zodpovědnost je na jejich majitelích.