Manažeři jihoafrického koncernu SABMiller, který v Česku ovládá Plzeňský Prazdroj, už zřejmě několik nocí moc dobře nespali. Od chvíle, kdy jeho převzetí ohlásila světová pivovarnická jednička AB InBev, totiž nejspíš přemýšlejí, na čem budou moci ušetřit.
Šlachovitý miliardář Jorge Paulo Lemann, který jako mozek v pozadí celou transakci za 2,5 bilionu korun vymyslel a nakonec i uskutečnil, získal v byznysu pověst nemilosrdného kata posedlého honbou za efektivitou. „Náklady jsou jako nehty na rukou. Musí se neustále stříhat,“ prohlašuje s oblibou.
K šestasedmdesátiletému Lemannovi nicméně vzhlíží celá generace brazilských podnikatelů. „Uskutečnil revoluci v tom, jak lidé přemýšlejí o byznysu,“ vysvětluje někdejší šéf brazilské centrální banky Arminio Fraga, který pod Lemannem v 80. letech pracoval. S obdivem o něm mluví i další. Často se hovoří o „kultuře Garantia“ – podle jména investiční společnosti, kterou Lemann na začátku 70. let založil.
Vedle kontroly nákladů stojí na přísné „meritokracii“ – odměny a funkce uvnitř ovládaných podniků se rozdávají výhradně podle schopností. Budoucí manažeři se vybírají zásadně zevnitř a pokud Lemann objeví mezi manažery na nižších pozicích výrazný talent, neváhá investovat nemalé částky do jeho vzdělání (což je i případ současného šéfa InBevu Carlose Brita).
Lemannovo jmění se odhaduje na 23,7 miliardy dolarů, což mu v žebříčku nejbohatších lidí planety časopisu Forbes přisuzuje šestadvacátou příčku.
Tři mušketýři
Megafúze dvou největších světových pivovarnických skupin je vlastně vyvrcholením celé Lemannovy nájezdnické kariéry. Po absolvování ekonomie na Harvardu si vyzkoušel různé profese – krátce pracoval i jako ekonomický novinář, pak na počátku 70. let založil investiční firmu Garantia.
Investoval do firem v řadě oborů – hlavním cílem bylo všechno, co se točilo kolem potravin a maloobchodu. A na konci 80. let koupili „tři mušketýři“ (Lemann a jeho obchodní partneři Marcel Herrmann Telles a Carlos Alberto Sicupira) riodejaneirský pivovar Brahma. O deset let později ovládli většího brazilského konkurenta, firmu Antarctica, a vytvořili koncern AmBev.
Jihoamerická velmoc jim však začala být malá a vypravili se na nákupy pod názvem 3G Capital. Nejprve vyrazili do Belgie (spojením s Interbrew vznikl InBev) a pak kam jinam než do Severní Ameriky. Za 52 miliard dolarů koupili v roce 2008 americký pivovarnický podnik Anheuser-Busch, dlouholetého rivala Budějovického Budvaru ve sporech o používání značky Budweiser.
Lemann se však v rámci svých investic nezajímá jen o pivo, v roce 2010 třeba podnikl nájezd na řetězec rychlého občerstvení Burger King, postupně ho stáhl z burzy a osekal náklady.
Kamarád Buffett
Lemann má hodně společného se světovým miliardářem číslo tři Warrenem Buffettem, s nímž se setkal na začátku 90. let v představenstvu firmy Gillette. Spojuje je hlavně obdobný investiční styl, který stojí na dlouho dopředu promýšlených krocích. Spolu ovládli v roce 2013 za 27 miliard dolarů výrobce kečupů Heinz.
Jak se později ukázalo, šlo v této transakci o pouhou předehru k něčemu většímu – to nakonec přišlo letos v březnu, kdy výrobce kečupů požral jiného amerického potravinářského obra – Kraft Foods. Věštec z Omahy, jak se Buffettovi přezdívá, na Lemanna pěje jen chválu. Už několikrát na veřejnosti zopakoval, že jsou „dobří přátelé“, a ocenil jeho noblesní styl i bojovnost.
Tu má Lemann v krvi, odmala hrál tenis. Na špičkové úrovni, samozřejmě. Pětkrát se stal brazilským národním šampionem, v Davisově poháru reprezentoval Švýcarsko i Brazílii (má dvojí občanství), a jako veterán se dokonce vyšplhal do čela světového žebříčku.
Na rozdíl od Buffetta však není Lemann prakticky nikdy vidět na veřejnosti. Po nezdařeném pokusu o únos jeho dětí v roce 1999 se navíc raději i s rodinou přestěhoval ze Sao Paula do rodného Švýcarska.
Megafúze dvou největších světových pivovarnických skupin je vlastně vyvrcholením celé Lemannovy nájezdnické kariéry.
