Spotřebitel může u soudu prohrát...

Na ne zcela pochopitelné znění paragrafů zákona o ochraně spotřebitele doplatil Miloš Fořt z Milevska. Myslel si totiž, že slova "reklamace včetně odstranění vad musí být vyřízena nejpozději do třiceti dnů" znamenají pro obchodníka povinnost do té doby vrátit peníze za vadné zboží. Ve skutečnosti však jde jen o to, že do měsíce musí obchodník reklamaci zamítnout, nebo potvrdit.

Miloš Fořt si koupil v táborské prodejně značkové tenisky za tři a půl tisíce korun. V záruční době se mu rozpadly, a tak je reklamoval. Výhradní distributor pro tuzemsko a prodejna odmítli vrátit peníze s poukazem, že si boty odřel a roztrhal sám.

Tady nastal první zádrhel, a zákazník tedy zašel za soudním znalcem. "Opotřebení vzhledem k délce užívání je malé," napsal znalec Ladislav Dítě a zároveň do oficiálního posudku rozepsal i závady obuvi. Navrhl slevy u 20 % z ceny zboží.

Zákazník si tedy byl jistý, že je v právu, a navíc nechtěl slevu, ale celou kupní cenu nazpátek. Zažaloval proto majitele prodejny u Okresního soudu v Táboře za to, že jeho reklamaci nevyřídil. To byl druhý a osudný zádrhel v tomto případu.

Klíčová slova obhájce prodejny zněla: "Žalobce zřejmě vychází z mylného názoru, že za vyřízení reklamace se považuje pouze vyhovění zákazníkovi." K tomu se posléze přiklonil i soud. Rozsudek okresní instance po zákazníkově odvolání potvrdil i krajský soud.

"Nyní mám tenisky bratru za dvanáct a půl tisíce korun," uzavírá Miloš Fořt, "a nesmím se již dále odvolávat."

...ale ani vítězný spor nezmůže vše

To, že je zboží v záruce, ještě neznamená, že ho člověk může úspěšně reklamovat. Alespoň to říká následující případ, kdy se zákaznice nespokojila se zamítnutou reklamací a u soudu se jí podařilo nad prodejcem vyhrát.

"V roce 1996 jsem si koupila nový televizor. Na záručním listě byla potvrzena záruční lhůta 6 + 30 měsíců," vypráví Lenka Voldřichová z Plzně. Logicky tedy počítala s tříletou záruční lhůtou, a když se televizor po dvou letech porouchal, v prodejně výrobek úspěšně reklamovala.

Po roce se televizor porouchal znovu. Stejně jako při první reklamaci nebyl opraven ve stanovené lhůtě třiceti dnů. "Obrátila jsem se na Českou obchodní inspekci v Plzni," říká Lenka Voldřichová. Ta o problému udělala záznam a obchodníkovi uložila pokutu. Lenka Voldřichová pak od kupní smlouvy písemně odstoupila a žádala vrácení peněz.

Prodejce ale tvrdil, že na výrobek je poskytnuta záruční doba pouze 6 měsíců a dalších 30 měsíců je určeno pouze pro bezplatný servis. "V záručním listě je to však jinak," oponuje Lenka Voldřichová. Sdružení obrany spotřebitelů v Plzni jí poradilo, aby na prodejce podala žalobu.

Případ se dostal k Okresnímu soudu v Plzni. Paní Voldřichová se domáhala vrácení peněz za televizor, úhrady nákladů na reklamaci a soudní poplatky. Záznam od ČOI, záruční list a podruhé překročená měsíční lhůta na opravení televizoru jí nakonec pomohly soud vyhrát.

Do dnešního dne však vysouzené peníze od prodejce nedostala.