Tento názor sdílejí dvě třetiny dotázaných, jak ukázal průzkum, který si nechala udělat Evropská komise, "vláda" EU. Jinak řečeno: 170 milionů lidí v eurozóně je přesvědčeno, že obchody zvedly ceny všude, kde to jen šlo.
Tento pocit není nejsilnější v Německu, kde se ozývaly dosud největší protesty proti zdražování - daleko více jsou nespokojeni Nizozemci a Španělé. Důvod? Když cena zmrzliny na pláži u Haagu stoupne "přes noc" na více než dvojnásobek, člověk si to zapamatuje. A když mu taxikář naúčtuje nástupní poplatek 3,5 eura, a ne 4,5 guldenu (2,05 eura) jako dříve, začne si být skoro jist, že ceny jdou nahoru.
Už si toho všimli i v Bruselu, kde evropský komisař David Byrne odsoudil fakt, že "v některých sektorech ceny nadprůměrně vzrostly, například u potravin nebo v hotelích a restauracích". Podle něj byl tento růst asi čtyřprocentní - dvakrát vyšší, než je oficiální míra inflace v EU.
Studie, kterou zpracovali Němci, však ukazuje ještě daleko horší obraz: ceny čtyř pětin všeho německého zboží a služeb vzrostly rovnou o desetinu. Podle mluvčího německého maloobchodu Huberta Pellengahra za tím stojí sezonní vlivy jako tuhá zima, jež prudce zvýšila i cenu rajčat - zeleniny, která je dnes v Německu symbolem euro-zdražování.
Jenže ceny piva či mléka v Německu také vzrostly, v průměru o sedm procent. Pro to lze sotva najít nějaké "sezonní" vysvětlení. Kdo za to může? Skoro každý. V Řecku a Portugalsku přisuzuje drtivá většina lidí vinu supermarketům, Italové si zase všímají růstu cen v malých obchodech s potravinami. Kavárny jsou terčem kritiky devíti desetin Belgičanů, Němců, Španělů a Nizozemců.
Čtyři pětiny Irů, Rakušanů a Němců poukazují na růst cen služeb (taxíky, kadeřnictví a jiné). Na vyšší ceny ve veřejné dopravě poukazují zase Portugalci a Španělé. Podle tří čtvrtin Nizozemců a Španělů rostou s eurem i ceny v kinech, na plovárnách a v jiných místech zábavy. Na ceny v prodejních automatech si zase stěžují až čtyři pětiny Belgičanů, Španělů a Rakušanů.
Lidé na to reagují různě. Němci hlasitě protestují a chtějí nápravu. Nizozemci mlčí a "stávkují" - podle průzkumů poklesl obrat v těch sektorech, kde došlo k největšímu cenovému růstu, asi o desetinu.
Pro tvůrce eura z toho všeho vyplývá jen málo útěchy: podle průzkumu lidé oceňují aspoň to, že vše proběhlo hladce. Více než polovina dotázaných tvrdí, že už nemá problémy s počítáním v nové měně. Další dvě pětiny lidí však potíže mají, a tak pořád potřebují přepočty na starou, národní měnu. Zejména Francouzi (a často také Belgičané) si na euro nějak nedokážou zvyknout.
|
Po nástupu eura v Česku neporostou ceny skokem Zatímco v Evropské unii se nyní vedou vzrušené debaty o tom, k jakému nárůstu cen přispělo zavedení eura, Češi řeší jiné otázky. Pokud někdo euro téma otevře, mluví se o tom, zda lze čekat se vstupem do unie cenový skok. Ceny se dnes v Česku pohybují zhruba na 44 procentech západoevropské úrovně, a často proto zaznívají obavy, že se vstupem do EU se zvednou i domácí ceny. Česká národní banka a částečně i vládní úředníci však strach krotí: hlavní nápor na ceny podle nich nepřijde najednou, skokově, ale bude postupný. Jeho příčinou zřejmě bude přijetí přísnějších evropských předpisů, ať již v sociální oblasti či v ekologii, a tím vyšší náklady firem. Nejasnostmi zatím zůstává obestřena společná zemědělská politika, a tedy i dopad na ceny potravin. Růstem cen nebudou zasaženy všechny oblasti, protože mnohde se již nyní v domácích obchodech ve srovnání se západem příliš neušetří. Srovnatelné ceny jsou hlavně u spotřebního zboží, ale i například elektřina či plyn jsou dnes podle studie vlády na 65 procentech evropské úrovně. Naopak nejvíce podhodnocené zůstávají služby. Jejich ceny se odvíjejí především od kupní síly českých spotřebitelů, a proto jsou, jako u nájemného, často na méně než pětinové úrovni. Proti cenovému skoku mluví i zkušenosti Portugalska či Španělska, jejichž ceny byly v době vstupu do unie rovněž značně vzdáleny průměru EU. Země sice po začlenění čelily problémů s vyšší inflací, ale důvody nebyly jednoznačně spojeny se zařazením mezi vyspělejší státy. Poučné pro Česko však je, že vyrovnat se s nárůstem cen se jim podařilo až tehdy, když si daly do pořádku veřejné finance. Vzhledem k řadě nejasností se dá zatím usuzovat na rychlost růstu cen jen z oficiálních prognóz. ČNB počítá do roku 2005 s inflací mezi dvěma až čtyřmi procenty. Vládní úředníci jsou pesimističtější a odhadují inflaci mezi pěti šesti procenty. I centrální banka si raději nechává otevřená vrátka a ve své měnové strategii uvádí, že zřejmě zařadí cenový dopad vstupu do unie mezi výjimky z plnění inflačního cíle. |
