Podle čeho a jak, záleží nejvíce na zvolené strategii. Klient, který se rozhodne jen spořit a nechce čerpat úvěr, by si měl všímat výše poplatků, výpovědních lhůt a zejména úročení vkladů.
"Po skončení pětileté spořící fáze může být při ukládání osmnácti tisíc korun ročně rozdíl ve výnosech mezi nejhorší a nejlepší pojišťovnou čtyři a půl tisíce korun," říká finanční poradce Zdeněk Hába.
Jinou taktiku by měl volit člověk, který touží po úvěru. Měl by se poohlédnout po spořitelně s jasnými pravidly pro poskytování úvěrů a porovnat lhůty a podmínky pro přidělení řádného úvěru, poplatky za uzavření úvěrové smlouvy a posoudit také reálnost požadavků spořitelen na bonitu žadatele a ručitelů.
"Rozdíly mezi spořitelnami v poskytování řádných i překlenovacích úvěrů jsou veliké. Při nevhodné volbě stavební spořitelny může klient zaplatit za překlenovací úvěr ve výši dvě stě tisíc korun až o dvanáct tisíc korun více," vysvětluje Jitka Šimánková z poradenské společnosti Sophia Finance.
A nemusí jít vždy jenom o peníze. "Mně vadí nejvíce to, že často neví levá ruka, co dělá pravá. Když chtějí třeba na pobočce odhad ceny zástavní nemovitosti od jednoho soudního odhadce XY a na centrále znovu od jiného. Přitom jde o zbytečně vynaložené náklady i čas," uvádí poradce Emil Dočkal z přerovské společnosti Dower - D, která se zabývá finančním poradenstvím.
A tak je zatím důležité spořitelnu vybírat nejen podle podmínek jednotlivých bank, ale také podle doporučení lidí, kteří už se stavebním spořením zkušenosti mají.
