Evropská komise soudí, že mnohem důležitější je připravenost České republiky převzít legislativu unie a nové závazky a povinnosti, které z členství vyplývají. Důležitá bude i schopnost podniků obstát v konkurenci na vnitřním trhu Evropské unie. V této souvislosti komise za největší výhodu České republiky považuje nízkou mzdovou a cenovou úroveň.
ZA ŠPIČKOU JSME HODNĚ DALEKO
Zemí s nejvyšší životní úrovní měřenou hrubým domácím produktem na obyvatele v paritě kupní síly je v Evropské unii Lucembursko s jedenašedesátiprocentním náskokem na průměr. Osmnáct bodů k dobru má Dánsko, třináct Belgie a dvanáct Rakousko. Německo je nad středem o osm bodů. Pětašedesát procent České republiky je nicméně mezi kandidátskými zeměmi ještě pořád výborné číslo - lépe je na tom jen Slovinsko, ale třeba Polsko má pouhých pětatřicet procent průměru unie. V tomto srovnání je domácí produkt na obyvatele v České republice 12 713 dolarů, středoevropské země mají průměr 8540 dolarů. Pokud se však za měřítko vezme kurs měny, pak se domácí produkt na obyvatele sníží na 4148 dolarů v průměru střední Evropy a 5472 dolarů v České republice. Pokud se hrubý domácí produkt na hlavu měří podle kursu, pak má tedy Česká republika jen čtvrtinu a Polsko pouhých šestnáct procent výkonnosti průměrného člena unie. Zatímco však Polsko, Maďarsko, Estonsko či Slovinsko v tomto roce unii dohánějí, protože jejich růst hrubého domácího produktu bude s největší pravděpodobností rychlejší, tuzemská prognóza dvouprocentního poklesu věští problémy. Navíc ani pro příští rok nelze očekávat nic jiného než stagnaci. "Nynější ztráty zřejmě nahradíme až začátkem tisíciletí," řekl k tomu místopředseda Českého statistického úřadu Ivan Šujan.
NADĚJE NEBYLY NIKDY NAPLNĚNY
Krátce po roce 1989 se objevily velmi optimistické představy, že na konci tisíciletí budeme schopni v životní úrovni a domácím produktu na obyvatele dosáhnout úrovně Řecka či Portugalska. Ještě před dvěma lety, kdy domácí produkt výrazně rostl a zdálo se, že země bude schopna zvyšovat produkci hospodářství ročně zhruba o pět procent, byl tento cíl - alespoň v paritě kupní síly - na dosah ruky. Nyní se však kvůli sílící recesi znovu vzdaluje. Navíc i dlouhodobé odhady růstu nejsou již tak optimistické s tím, že pětiprocentní a přitom soustavný růst je nyní zřejmě těžko představitelný. Tuzemská ekonomika tak může jen se závistí vzhlížet k Irsku, které se díky razantnímu snižování daní, reformám podporujícím úspory a lákání investorů drží na neobyčejné růstové křivce. Ta se pohybuje kolem deseti procent ročně. Irsko se díky tomu z úrovně podobné Portugalsku dostalo během několika let jen tři procenta za průměr unie.
PŘIBRZDĚNÍ UNIE BUDE CÍTIT I DOMA
Přitom země Evropské unie loni zvýšily svou ekonomickou výkonnost zhruba o dvě procenta a letos to budou i přes vliv asijské a ruské krize skoro tři procenta. Podle poslední předpovědi Evropské komise se pro další dva roky počítá s růstem kolem dvou a půl procenta v průměru. Je pravda, že pro příští rok existují i prognózy velmi opatrné, avšak pokud například i Německo a další velké obchodní partnery České republiky postihne recese, odrazí se to také v horších výsledcích domácího hospodářství. Další riziko pro domácí vývoj navíc představuje druhý největší obchodní partner - Slovensko. Jeho ekonomická nestabilita může výrazně ovlivnit tuzemské hospodářství. Nová bratislavská vláda totiž zřejmě bude nucena přistoupit k podobným opatřením, jaké musel přijmout český parlament loni v květnu - k úsporám, snížení domácí poptávky, rozpočtové střízlivosti a podobně. Navíc se slovenská koruna pravděpodobně ještě nedostala na svou přirozenou kursovou hladinu.