První polovina brala méně než průměr a druhá více. Za sedm let se však rozvrstvení mezd ve společnosti změnilo.
Méně než 18 tisíc měsíčně, což byla loni při zahrnutí živnostníků průměrná mzda, braly dvě třetiny lidí.
|
VELKOU MZDOVOU MAPU 2003 SI PROHLÉDNĚTE ZDE |
"Každý rok se řady lidí pobírající méně než průměrný výdělek rozšíří asi o půl procenta," říká Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Rozdíly ve vyplácených mzdách jsou stále větší a průměrný plat se každý rok vzdaluje mzdě "průměrného zaměstnance", tedy té ve středu intervalu.
Ta byla loni 15 400 korun. Průměr za celou společnost totiž táhnou nejvyšší výdělky, které rostou nejrychleji.
Propast se rozevírá
Loni si pět procent nejlépe placených Čechů vydělalo asi dvanáctkrát více než pět procent lidí na spodním konci žebříčku. Před deseti lety nebyl rozdíl ani trojnásobný.
Nejvyšší příčku platového žebříčku dnes v Česku s výdělkem přes 150 tisíc korun měsíčně zaujímá asi sedm tisíc lidí. Naopak s minimální mzdou musí vyžít téměř třikrát více pracovníků.
Dnešní rozdíly mají svůj hlavní původ hned na počátku 90. let. Do té doby vydělával každý skoro stejně. Většina lidí byla ve mzdové stupnici nahuštěna kolem průměru.
Pak však přišel velký rozstřel. Mezi roky 1989 a 1993 vzrostly výdělky desetiny nejlépe placených lidí o 106 procent, zatímco nejméně ohodnoceným pracovníkům ani ne o šedesát procent.
S rychlým pohybem mezd se přeskupily na platovém žebříčku také jednotlivé profese. Z vysokých pozic spadla preferovaná odvětví jako hornictví či hutnictví a naopak začaly rychle stoupat platy "bílých límečků".
I přesto se v těžkém průmyslu udržely relativně vysoké výdělky a nejpočetnější odvětví - průmysl - tak stojí za většinou dvacetitisícových platů. Strukturou mezd a vzniklými rozdíly se dnes Česko dostalo na úroveň vyspělých zemí.
"Rozdělení mezd v kandidátských zemích se blíží spíše zemím považovaným za méně rovnostářské, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie," říká Daniel Vaughan-Whitehead z Mezinárodní organizace práce.
Nejlépe placeni jsou lidé v bankách
Největší šanci na získání dobrého výdělku nabízejí v tuzemsku banky a pojišťovny. S měsíčním platem menším než deset tisíc korun v tomto oboru pracuje asi tisícovka lidí.
Naopak dvou třetinám všech zaměstnanců peněžních ústavů začíná suma na výplatní pásce osmnácti tisíci. Na druhém pólu je především zemědělství a pohostinství. Zatímco zemědělci své výsadní postavení z 80. let ztratili, číšníci či servírky spíše ustrnuli v dobách minulých.
"Číšníci byli velmi málo odměňováni už za socialismu, protože se razila politika, že si stejně přijdou na své hlavně na tuzérech. A to přetrvalo dodnes," říká Václav Dort, viceprezident Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu.
Ze zaměstnanců pracujících v pohostinství tak dnes pobírají 2,5 procenta jen minimální, šestitisícovou mzdu, čímž drží mezi ostatními obory rekord.
Závidět si příliš nemusí státní úředníci, učitelé a zdravotníci. Polovina až 60 procent z nich má plat nahuštěný v blízkosti průměrné mzdy a rozdíly mezi nimi nejsou tak velké.
